Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (583)
Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. ()
Album Pink Floyd: The Wall patří k těm, ke kterým se s železnou pravidelností vracím, a ústřední hudební motiv přiváděl mé sousedy k šílenství, když jsem si jej neustále přehrával. Přesto jsem se dlouhá léta snímku vyhýbal, protože jsem tušil, že si s Parkerem nebudeme rozumět. Už jsem se v minulosti setkal s celovečerními filmy koncipovanými jako stominutový videoklip a podle mě tyhle projekty troskotají na tom, že rozsekány na řadu jednotlivých písniček doprovázených obrazem by fungovaly skvěle, ale pohromadě nedrží. Působí příliš nesourodě a The Wall je toho jasným důkazem. Šestiminutový videoklip Another Brick in the Wall na YouTube bych ohodnotil 100 %, ale tady jsem už po 10 minutách cítil, že se naplňují mé neblahé předtuchy a s každou další minutou jsem si uvědomoval, že bych pouhý poslech ocenil mnohem víc. Obraz zkrátka ruší. Nic na tom nemění spousta nápadů, zajímavých animací a skvělých záběrů, protože film má fungovat jako celek, ne jako soubor složek. Celkový dojem: 45 %. ()
Když jsem začal poslouchat Pink floyd, bylo to právě album The Wall. Proto jsem se nemohl dočkat až uvidím tento kultovní snímek s Bobem Geldofem (jehož jsem měl tu možnost vidět i naživo na Colours of Ostrava). Vše, co mi po zhlédnutí snímku zůstalo, byla jen otevřená pusa, mráz v zádech a slza v oku..hluboké, drtivé, pinkfloydovské.. ()
V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky. ()
Představovat britskou rockovou legendu Pink Floyd, by bylo nošením dříví do lesa. Je to jeden z mála přeživších dinosaurů, který má díky veleúspěšnému albu The Dark Side of the Moon (Odvrácená strana měsíce) dokonce i záznam v Guinessově knize rekordů. Na začátku osmdesátých let válcovali Pink Floyd hitparády se svým dvojalbem a potažmo koncertním programem The Wall (Zeď). Na to konto spojil autor námětu a většiny hudby Roger Waters své síly s režisérem Alanem Parkerem, a vytvořili parádní film, který si vysloveně říkal o zpracování na DVD. Snímek nemá nějak jednoznačný a lineární děj, ale v podstatě sledujeme životní etudy hlavního hrdiny jménem Pink (hraje ho zpěvák Bob Geldof). Od dětství přes školní léta a dospělost, kdy se jako rocková hvězda duševně zhroutí na předávkování sexem, drogami a rock'n'rollem. Poslední čtvrtina filmu už je vlastně jen jeho blouznění, trefně ztvárněné výtvarníkem Geraldem Scarfem. Jak je na obalu uvedeno, film byl do digitální podoby převeden novou technologií, zabezpečující vyšší rozlišení obrazu než je běžné. Nevím, ale výsledek nepůsobí tak dokonale, jak bych očekával. Ostrost je celkem dobrá, ale tmavé scény jsou hůře čitelné. Hned na začátku jsou místy dokonce zjevné nečistoty (nebyl-li to umělecký záměr). Třeba se původní filmový materiál zachoval v hodně špatném stavu... Zvuk je naproti tomu supertěžký kalibr. O hudbě Pink Floyd se říká, že je tím lepší, na čím lepším zařízení ji posloucháte. V případě Zdi to platí bezezbytku. Zvuk byl zaplaťpámbu remasterován z originálních pásek, takže když si DVD pustíte, máte pocit, že hudba k obrazu na TV obrazovce vůbec nepatří. Nedá se říci, že by disk obsahoval málo libůstek, ale... jsou - což se dá pochopit - hodně orientované na film. Samotná kapela, s výjimkou Waterse, jakoby neexistovala (zasvědcení vědí proč). Na disku tedy najdeme 25minutový dokument o natáčení "The Other Side of the Wall", který už jsme mohli vidět v televizi a 45minutové retospektivní interview s hlavními tvůrci, jež se někomu asi líbit může, ale mě dost nudilo. Stejně jako Watersovo a Scarfeovo mlčení k filmu, které nazvali komantář. Zklamal mě i vystřižený úsek s písničkou "Hey You", jenž byl vlastně sestaven ze záběrů, které vidíme v jiných částech filmu. Skoro mi to připadá, jako by byl vyroben až následně, pro větší atraktivitu obsahu. Zajímá vás, jak se dělaly videoklipy před dvaceti lety? Hitovka Another Brick in the Wall 2 vám to umožní. Pak zde máme ještě galerii fotografií z natáčení a grafické návrhy, nesmí chybět ani filmová upoutávka. A na závěr nám dévédéčko nabízí průvodce po nastavení zvukové soustavy. Na spoustě stránek uživatelského rozhraní se v rohu objevuje ikona, která není normálně přístupná. Když ale stisknete čudlík "9", přehraje se vám zhruba 3sekundový zvukový klip některé ze skladeb Pink Floyd. Jinými slovy: můj soukromý kandidát na blbost roku. Film 5/5 - Dokonalý film v dokonalé kvalitě DVD 5/5 - Je toho víc než dost, ale pro gurmána dohromady celkem nuda () (méně) (více)
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- "Hey You" z původního dvojalba ve filmu nezazní celá, ale 80 % můžeme slyšet v podobě hudebních motivů a fragmentů. Naproti tomu zcela chybí skladba "Show Must Go On". (Beckett51)
- Učitel zabaví Pinkovi (Bob Geldof) báseň, nahlas jí předčítá a chlapci se posmívá. Jedná se o text písně "Money" z ikonického alba "The Dark Side of the Moon" - Pink Floyd ho vydali v roce 1973. (Magnuss)
- Skladbu "In the Flesh?" zpívá ve filmu skutečně Bob Geldof, což není s ohledem na jeho post v kultovní skupině Boomtown Rats nijak překvapivé. Protesty si však neodpustil Roger Waters, podle nějž byl Bobův přízvuk příliš irský. (don corleone)
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Reklama