Zuřivost

Pasoliniho první část je hodně naivní a trapně patetická. Pravdou je, že na začátku 60. let nikdo nemohl vědět jak to všechno nakonec dopadne, ale levičák Pasolini tepe do všeho západního, konzumního a kapitalistického, aby nakonec pateticky slzel nad smrtí Marylin Monroe, ikony právě toho kapitalistického a konzumního života. Nejlepší je ale báseň o Svobodě. Z té si už tehdy dělal srandu Camus ve svých denících. Naopak Guareschiho část, ač je konzervativnější, (tématy je zde i rodina, a církev), je mnohem přesnější ve svých závěrech. Ironicky nešetří nikoho. Oslavnou báseň na Stalina konfrontuje s ním napáchanými zvěrstvy, v kubánských Barbudos nevidí nic víc, než co nakonec budou (základ pro Castrovu diktaturu) a tak dále a dále. Hodnocení: Pasolini *, Guareschi ****. Průměr ** a půl (10.12.2009)

Na pozadí současnosti pohled, podávaný ZUŘIVOSTÍ, působí v mnoha ohledech až inspirativně. Spíše analytický přístup Gureschiho je v zřejmém protikladu s komunisticky iuzionizujícím patosem Pasoliniho. Aby pohled zejména na levicovou část byl vyvážený, je nutné doplnit, že za životaschopný považoval sovětský model v té době i Washington a že Chruščov, jakkoliv v druhé části dokumentu podrobovaný věcně oprávněné kritice, byl považován za poněkud nevypočitatelný symbol naděje a budoucnosti, ztělesněné v programu XXII. sjezdu KSSS z r. 1961; r. 1962 vyšla z Chruščovova popudu Solženicynova prvotina JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE; Gagarinův vzlet je ostatně jednou z dominant filmu. Na Západě vrcholí vliv italských Togliattiho a francouzských Thorezových komunistů. Doba byla těhotná nadějemi osmašedesátého roku. Velké osobnosti měl ale i Západ: de Gaulle a prezident naděje Kennedy jsou symboly druhé strany. Jakkoliv se oba střihové dokumenty liší, jedno mají společné alespoň v proklamativní rovině: touhu po míru, snahu soutěžit v myšlenkách a tvořivosti, nikoliv ve zbraních a konfrontacích. Skutečnost, jak dnes víme, byla složitější; ale idea konvergence se v praxi posléze prosadila právě před dvaceti lety. Stíny druhé světové války jsou dnes historickou minulostí právě jako celé tragické období evropských dějin 1914-1951. ZUŘIVOST podle mého názoru jasnozřivě zachycuje tuto novou kvalitu dvěma vyváženými alternativními pohledy v jejím stále ještě zárodečném stádiu, jemuž vnějškově dosud dominovaly resentimenty třicátých a čtyřicátých let minulého století. (15.11.2009)

Dobové záběry u obou výborně vybrané i sestříhané, ale v první části mě Pasoliniho levičácké názory vyloženě iritovaly. Najednou z ničeho nic čáry, máry, fuk, je tu Guareschi a ejhle, pohled na svět z opačného konce politické scény. V té chvíli jsem poznal, že obě části filmu k sobě neodmyslitelně patří, a že si nejen při mnoha událostech, např. korunovaci Alžběty, protiřečí, ale vzájemně se i doplňují, a tím získala u mě Pasoliniho část na ceně a dost jsem se bavil. Kdybych hodnotil každého zvlášť, tak by to bylo P ***, G ****, ale celkem je to *****. Ještě při sledování dokumentu jsem si vzpomněl na slogan nejmenovaného pivovaru "Svět se zbláznil". (16.07.2012)

Tady jsem trochu na rozpacích. Možná jsem očekával úplně něco jiného. Nejprve bych Levným knihám rád trochu vynadal za dost matoucí zkreslení skutečnosti, neboť jimi vydané DVD se tváří čistě jako výtvor Pasoliniho. Jak velmi překvapivé bylo mé zjištění, že jde o dílo dvou tvůrců, z něhož Guareschiho část se jeví v mnohém znaltelně lepší, než právě Pasoliniho první polovina. Pasolini samozřejmě do své části umístil spoustu zajímavých, trefných a dobrých postřehů, jak v obrazové, tak i v komentované rovině. Jeho půle je však poměrně nesouměrná, roztřesená a rozlítaná. Nedrží to pohromadě, skáče to z kozla na beranici, z louže pod okap, jednou nohou tam, druhou tam. Možná to byl záměr, je z toho trochu cítit jakýsi směr, ale trošku jsem to odzíval. To Guaresciho část je soudržnější, přímočařejší a z pozice příjemce stravitelnější. Hned úvodní obecná část o civilizaci je skvělá. Ovšem, jak mi na Pasoliniho části vadila možná až přílišná (i když i tak tu a tam kritická) benevolence k marx-leninismu), tak mi na Guiaresciho části stejně tak vadil tu a tam až za hranicí snesitelnosti propagandistický a zjedodušující antimarxismus. Guaresci (na rozdíl od Pasoliniho) to mnohdy fakt zjednodušil na fakt, že za všechno mohou bolševici, kapitalisté za nic. Při jeho velebení kolonialismu se mi zvedal kufr. Oba se však dokázali v jistých částech sejít, zanotovat stejnou písničku, potřást si rukama a pak se zase rozejít každý na svou stranu barikády. To jsou nejsvětlejší okamžiky filmu. Z dnešního pohledu docela zajímavý dobový dokument a pohled na mnohé šílené okamžiky půlky dvacátého století, zřejmě nejšílenějšího století v (novodobých) dějinách lidstva. Ano, během sledování filmu se mě zuřivost zmocňovala častěji, než by mi bylo milé. Protože jsem misantrop a nestydím se za to. (12.04.2012)

Dva komplexní, avšak velmi odlišné pohledy na vývoj poválečné Evropy, částečně i USA. Do popředí je vyzdvihován především vývoj politický a jeho vliv na utváření tzv. "Nové Evropy". Z obou filmů je patrná silná polemika a ovlivnění vlastním politickým názorem v tom, co je vlastně pro Evropu, respektive svět přínosem, a co naopak negativem. Pasolini tentokrát dal plný průchod své levicové, marxistické orientaci. Jeho film však nepůsobí natolik konzistentně a poutavě, tudíž pro něj bych vymezil pole nějakých necelých 4 hvězd. Na druhé straně antisovětský, antimarxistický a prokapitalistický pohled Giovanniho Guareschiho je mi svým vyzněním mnohem blíže, ale především, jeho film je mnohem ucelenější, zajímavější a celkově přínosnější než ten Pasoliniho. To pro mě bylo celkem překvapením, jelikož jsem se k tomuto snímku dostal přes svého oblíbence Pier Paola a očekával jsem zvláště od něj další precizní záležitost. Ale nenechme se mýlit, ač oba tvůrci směřují jinou cestou, mnohé základní myšlenky jsou jim shodnými. K hlubšímu pochopení snímku je i dobré znát historické souvislosti ve světě a především v Itálii té doby. Obávám se tedy, že díky mým, spíše povrchnějším historicko-politickým znalostem, mi některé detaily, metafory a hlubší smysly mohly uniknout. I tak bych tento dokument jistojistě doporučil dalším, kteří s jeho zhlédnutím snad váhají a i těm, kteří na něj zabrousili jen náhodou. (15.12.2008)