Noc a mlha

Záběry to člověka rozdrtí, ovšem mě k dokonalosti chyběla autetičnost výpovědí přeživších oné zrůdnosti. Ten komentátor mi to ve finále dosti kazil a kazil vlasně i celou vážnost tohoto dokumentu, neboť mi lezl na nervy. Tohle si možná zasloužilo delší stopáž, delší záběry a možná, alespoň v mém případě i více ticha, o to by byl pak výsledný dojem silnější, takhle je jenom výrazný, ovšem jiným dokumentárním počinům se nevyrovná. Na padesátá léte výroby se i tak jedná o jeden z prvních povedených filmových pokusů, jak se vyrovnat s existencí těchto míst a činů. (22.06.2011)

Nekompromisní a nevybíravý pohled na zrůdnost koncentračních táborů je jedním z nejotevřenějších dokumentů, který se nebránil zobrazit i pravdivě šokující fakta. Resnais prokládá černobílé nacistické záběry s barevnými pohledy na opuštěné baráky v Auschwitzu a ptá se po příčinách (aktérech) tohoto nelidského soukolí. Prostřednictvím vypravěče Michela Bouqueta se dozvídáme o ďábelsky propracovaném systému koncentráků, jenž pro vězně tvořily drastický svět ve světě, přesněji peklo na zemi. I dnes působí fotografie na vyhublé kostry zajatců či masové hroby doslova příšerně. Nedivím se, že deset let od skončení druhé světové války vyvolal tento dokument u řady lidí odmítavý postoj. Mnoho z nich totiž stále netušilo, jaká zvěrstva museli podstoupit mnozí z nás. (30.01.2005)

Mrazivý dokument, jeden z prvých o holokauste. Šokujúce a drsné zábery dopĺňa unikátny komentár s prenikavým, až básnickým, melancholickým pátosom. Je zaujímavé vidieť ako Resnais už v roku 1955 využíva progresívne zábery kamery, či dlhé tzv. nájazdy s kamerou ako napríklad ten pozdĺž kremačných pecí. A aj keď dnes sú už viaceré informácie z tohto filmu vyvrátené, nič to neznižuje z jeho kvality a výpovednej hodnoty o jednom z najväčších zverstiev v histórii ľudstva. Pôsobivý a silný dokument, ktorý by mal byť, s určitým doplňujúcim výkladom, povinne premietaný v školách. (19.12.2011)

Renomovaný francúzsky režisér, Alain Resnais, UKAZUJE desať rokov po skončení 2. svetovej vojny, bez servítky, bez akejkoľvek hlbšej cenzúry, koncentračné tábory so všetkým, čo sa ich týka, s tak sugestivnou odozvou, že 30. minút, úplne a bohato stačí, aby sa každý človek mohol zamyslieť nad niečim, pri čom, rozum ostáva stáť, systematická mašinéria, ktorá LIKVIDOVALA ľudí v tak veľkom množstve, že 6. miliónov, až 9. miiónov židov sa stali obeťami šialenej nacistickej, nenásytnej - IDEÓLOGIE. Ku dokumentu, som sa dostal, nezištnou náhodou, táto VEC, sa umiestňuje na najvyšších priečkach s tématikou - Holocaustu, ak nerátam i film - Saulov syn, tak najsilnejšia výpoveď na túto tému, v niektorých dokumentoch, by som našiel obrazy s Resnaisovho krátkometražného snímku Noc a hmla, ale nikto nepristupuje tak dôkladne s analýzou, ako tu. Okrem toho, v dlhých záberoch, sa kamera pohybuje vo farbe, po miestach, kde sa to všetko odohralo, do toho, sú zakomponované archívne zábery i fotografie, na ktoré sa veľmi ťažko pozerá... (29.04.2016)

Žiadny hraný film nemôže prekonať hrôzu skutočných záberov z koncentračných táborov. Na to, čo vidíme v obraze, to berie dokument dosť umelecky a básnickým jazykom, ale to ešte viac prispieva k nepríjemným zimomriavkam od začiatku do konca filmu. –––– V tvorivej pohode architekti navrhujú brány, ktorými človek prejde len raz. –––– "Nie som za to zodpovedný.", hovorí dôstojník. Kto je teda zodpovedný? –––– Chceli by sme veriť, že to všetko patrilo len jednému obdobiu a jednej krajine, ale zabúdame sa pozerať vôkol seba a nepočujeme, že ten krik je bez konca. (10.09.2018)