Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Sam Peckinpah proslulej svou drsností ve filmech, tady podle mě nepředved všechno co umí. Atmosféru sice dokázal vyvolat slušnou, ale ta hodina, kdy se prakticky nic moc důležitýho neděje se prostě jen tak neztratí. A to ani když ze závěru udělá slušný jatka, kdy Warren Oates skolí fakt docela slušnej počet osob, ale i ty mohly byt daleko lepší a hlavně daleko drsnější, než jak je to prezentovaný. (19.10.2007)

Hádám, že v tomto případě se jedná o čistě terapeutický snímek, jež by byl výživný spíše pro psychology, než filmové kritiky. Ostatně nebylo by divu, při tom množství groteskně-depresivních postav, hektolitrech tequily a s (poněkud jednostrannými) rozhovory hlavního hrdiny s (mrtvým) Alfredem Garciou. Ale což, u umělců je celkem běžné, že jsou tak trochu „na hlavu“, to není nic nového pod sluncem. Avšak mnohem zajímavější mi přijde otázka vztahu filmu a alkoholu – čím to, že tolik vlivných režisérů buď alkoholu nezřízeně holdovalo (Peckinpah, Orson Welles, či „náš“ František Vláčil) a nebo naopak byli jeho zapřísáhlými odpůrci (Federico Fellini, Ingmar Bergman, etc.)? (06.11.2016)

Výborná, ale výstřední drsná velmi černá road-movie v té době už prý těžce popíjejícího režiséra Sama Peckinpaha, známého mi zatím spíše z westernů (Balada o Cable Hogueovi, Jízda vysočinou). Posuďte sami pár obrazů z filmu bez nároku na úplnost: Bohatý Mexičan El Jefe vynášející krutý rozsudek nad otcem svého budoucího vnuka (viz název filmu), děvka nelítostně shozená v pajzlu z barové stoličky, pianista po sexu vyhrabávající si a zamačkávající si vši muňky, o chvíli později kyprá nahá Elita svalící se z postele hned pod kytarou stejně oblých tvarů, opilá jízda autem na venkov jen tak mimochodem doplněná přepadením a znásilněním Elity hippie motorkáři za zpěvu u kytary (jednoho z motorkářů hrál známý písničkář a alkoholik Kris Kristofferson), pohřbení zaživa ve znesvěceném hrobě, cesta autem ve vedru s mouchami oblezlou zahnívající hlavou v plátně na předním sedadle, dítko umývající okna auta - a pak už jen totální deprese v samomluvě s hlavou a totální masakr při posedlosti splnit úkol - za Bennieho, za Elitu i za Alfréda, jehož hlava nikomu štěstí nepřinesla. Černý sarkasmus vrcholí při příjezdu Bennieho k El Jefovi zrovna na křest novorozeného syna Alfréda Garcii, když Alfrédovu hlavu si veze s sebou... Vím, když to takhle napíšu, vypadá to strašně jako nějaký odporný béčkový horor. Je to ale zatraceně dobrý film vzbuzující spoustu emocí a otázek (např. Má pomsta vůbec smysl ? Kam až lze zajít v touze po penězích?). Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=4-48J_x23ZE&feature=related (10.03.2009)

Zpočátku jsem vážně nechápal, co na tomhle „gringo“ filmu všichni vidí. Muž a žena a piknik a konvenční režie. Téměř hodinu Hlava budila dojem brakovitého, nezajímavého a hloupého pozdravu z Mexika, který mě jenom utvrzoval v přesvědčení, že Peckinpah byl hajzl, šlo-li o zacházení se ženami. A potom se něco změnilo, kdesi cosi křuplo, hlava opustila svého majitele a najednou jsem sledoval docela jiný film. Bizarní, surrealismem přiotrávenou frašku, směřující k další brutální ukázce režisérova charakteristického rukopisu. Poslední třetina filmu je v tom nejlepším smyslu „baadasssss“ a nadchne i naštve zhruba stejné množství lidí. Intelektuálové mohou opět vést polemiky, jestli je glorifikováním násilí, když zhrzenej klavírista zahraje nejkrvavější symfonii svého podělaného života na úkor životů mnoha posluchačů, ale osobně se nedokážu přimět hledat za tím vším něco jiného než zmatené shrnutí životních postojů jednoho unaveného notorika (Peckinpah Hlavu označoval za svůj nejosobnější film). Apendix: Když už několik desítek minut nudy za několik desítek minut kombajnového masakru, pak raději Scottova Muže v ohni . 70% Zajímavé komentáře: Renton, Exkvizitor, Lookass (04.03.2009)

Ten film se rozjíždí docela pomalu a nenápadně. Až po dvaceti minutách se osvětlilo, jak to s tím titulním mladíkem je... a já jsem zjistil, že tenhle film je přece jen zajímavější, než to vypadalo. Peckinpah je jako obvykle nekompromisní a ve filmu prakticky absentují kladní hrdinové – jsou tu jen padouši a oběti. Chlast, děvky, sprostá mluva a když nemáte zájem o dívčí společnost, tak prostě dotyčnou srazíte ránou loktem do hlavy. A přesto zrovna romantická linie ve filmu funguje naprosto přirozeně, ne jako něco uměle přilepeného. Peckinpah natočil lepší filmy, ale i tenhle si zaslouží pozornost! (26.09.2009)