Il traditore
Le Traître
Il traditore - Als Kronzeuge gegen die Cosa Nostra
O Traidor
Prvý zradca
The Traitor
The Traitor
Režie:
Marco BellocchioKamera:
Vladan RadovičHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Cascio, Maria Fernanda Cândido, Alessio Praticò, Fausto Russo Alesi, Fabrizio Ferracane, Patrick Simons, Paolo La Bruna (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Itálii. Klany sicilské mafie mezi sebou nelítostně válčí o moc. Vláda si se situací neví rady, dokud se neobjeví první zrádce. Tommaso Buscetta udělá dosud nemyslitelné. Poruší přísahu, popíše praktiky největší mafiánské organizace Cosa Nostra a pomůže soudci Falconemu dostat stovky jejích příslušníků za mříže. Brzy se ale začne schylovat k tvrdé pomstě. Strhující a realitě velmi věrný příběh člověka, který navždy změnil svět mafie, představil legendární režisér Marco Bellocchio v hlavní soutěži festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Videa (11)
Recenze (76)
Z tohto príbehu by sa dal spraviť veľmi dobrý seriál. Natlačiť život "prvého zradcu" Cosa Nostry do dve a pol hodiny bolo priveľa. Navyše keď sa podstatné udalosti (ako jeho predošlý život) vynechajú, a nepodstatné veci sú zbytočne naťahované. Na začiatku som nevedela, kto je kto, kto patrí do akej drbnutej rodiny, kto chce koho a prečo zabiť... A vlastne ani na konci. Keďže tam bolo asi sto postáv, tak sa to ani nedalo. Stupídne, až groteskné tliachanie v súdnej sieni - taký scenár by napísal aj žiak strednej školy. Neviem, či to mal scenárista zo záznamov, ale ak tak fungovalo v Taliansku súdnictvo, tak sa nečudujem, že si tam mafia urobila zo štátu ihrisko. Natočené to bolo dobre, však Rím je pekný, aj Brazília... Ale najviac ma štve, že film urobil z Buscetta obetného baránka, doslova baránka, lebo celý film vyzeral ako trpiteľ, pritom sám zabil ktovie koľko ľudí, a bol prvotriedny kurevník. Jasné, že je ťažké vybrať si (keď sa čírou náhodou ocitnete v Cosa Nostre) či niekoho zabiť, alebo zabijú vás a vašu rodinu, ale aj tak. Nik ho nenútil vstúpiť do zločineckej organizácie. Je pekné, že dostal do basy niekoľko stoviek členov, ale zradil nie z etických dôvodov či kvôli výčitkám svedomia, ale kvôli tomu, aby mohol byť so svojou rodinou, odprataný od všetkého v nejakej cool vile financovanej štátom. Čiže zo sebeckých dôvodov. Proste hajzel bonzujúci na iných hajzlov. ()
Že lze prostor kina pro sledování kinematografie něčím nahradit? Ani v nejmenším – jinak by byl divák před začátkem vlastního filmu ochuzen o upoutávku na jiný film: v tomto případě reklama na film „Tenkrát podruhé“ (v orig. „La belle époque“), v němž důchodci vytvoří zážitková agentura ve filmovém studiu svět sedmdesátých let, aby zde mohl prožít svoji první lásku… Také je prokázáno, že Alzheimerova choroba se u starších lidí nejlépe zastavuje jejich umístěním do dobových kulis, původního nábytku jejich mládí, exponováním s jejich vzpomínkami atd… Bellocchio sice ve svém věku jako autor logicky ztratil mnohé ze svého uměleckého ikonoklasmu a formálních invencí, ale nejen, že je stále nad úrovní běžné konvenční kinematografie, kam tento film spadá co do kategorie, ale zároveň funguje jako Bellochiova historická pocta italské filmové belle époque: směs poliziotteschi a italských angažovaných politicko-policejních thrillerů, v rámci nichž stvořil Bellochio jeden ze svých slavných filmů, „Aféra z titulní stránky“ z r. 1972. Italové dodnes dokazují, že americké filmy umějí v Evropě nejlépe oni. ()
První zrádce se nepokouší udělat z Buscetty, který je celkem mediálně známý hrdinu. Pozoruje ošklivost kriminální kultury. Je to vlastně kriminální čin oproti zavedenému mafiánskému žánru. Mě vadilo, že to je neúměrně rozmáchlé stopáží. Film zkoumá pojem zrada v souladu s pohledem režiséra Bellocchia. Může člověk opravdu změnit směřování svého života, nebo je to jen přetvářka? Bohužel Buscettův příběh mi na to nedal odpověď. Nabízí se zamračená italská budoucnost. Ačkoliv by se mohlo zdát, že První zrádce je akční jízdou plnou krve, intrik a nekalých praktik, není tomu tak. Napovídá tomu i expozice filmu, která na diváka velmi rychle a velmi krátce vychrlí řadu obličejů a jmen. Pozorovatelův mozek je dokonale zavařen ve snaze všechny si pamatovat, jelikož se domnívá, že to bude důležité. Naštěstí není. Bellocchio velmi rychle zaměří veškerou pozornost na Buscettu (výborný Pierfrancesco Favino) a je to jedině dobře. První zrádce je konverzační soudní drama. Už z povahy samotného příběhu tomu nechybí dynamika. Z materiálů se dozvídáme o chladnokrevné brutalitě praktik Cosa nostra. Kvůli Buscettovi šlo nakonec do vězení 338 lidí, devatenáct dostalo doživotní tresty. V první části filmu je únavně obšírná rekonstrukce. Vraždy, křty, vraždy, svatby, vraždy, pohřby a zase vraždy se střídají v dlouhé smyčce, číselník odpočítává přibývající oběti, a když je Buscetta pobývající v Rio de Janeiru zatčen a drsně mučen místní policií, neví ještě, jak doma dopadli jeho synové. Je zde pokus o relativizaci zla, protože mafie živila chudé, kradla slepice, pašovala cigarety a zabíjela pouze muže, protože „tehdy byli starci, ženy a děti nedotknutelní“, zatímco nynější garda posedlá obchody s heroinem už odvěká pravidla nectí a vybíjí celé rodiny. Buscetta zkrátka tvrdí, že nikoli on, ale oni zradili – totiž stavovskou čest původní organizace. Film naštěstí nepoměřuje „lepší“ či „horší“ mafii, i když etickým tancům mezi vejci věnuje hodně prostoru. Zajímavější je však v zachycení reálií včetně pohodlného vězení, kde se přesto s nostalgií vzpomíná na 70. léta, kdy do cel proudily kaviár, šampaňské a prostitutky. Vůbec nejsilnější zážitek poskytne sám proces, justiční tyjátr na plnokrevně pavlačový jižanský způsob. Stovky souzených v klecích, pokřik jejich temperamentních žen na galerii, dav novinářů. Jeden z obžalovaných si zašije ústa, druhý se svléká, třetí žádá, aby směl i během přelíčení kouřit „ze zdravotních důvodů“, načež stoický soudce odvětí: „Doneste si lékařské potvrzení.“ Bizarní groteska, v níž hluk připomínající třídu plnou puberťáků vystřídá hrobové ticho, jakmile začne přímá konfrontace obviněných s jejich bývalým přítelem, nyní „práskačem“, zosobňuje vrchol snímku. Dokonce sem najde cestu i humor jazykové bariéry mezi Itálií a Sicílií, hlavně však bije do očí, že zúžení příběhu výhradně na soudní síň by snímku prospělo. S líčením dalších let totiž napětí znovu opadne, tady by stačilo věcné shrnutí v titulcích. Přesto platí, že Pierfrancesco Favino v titulní roli uhrane a že režisér Marco Bellocchio vyprávět umí, i když to bere hodně zeširoka a místy příliš rafinovaně. Zejména když se snaží dopovědět, kolik krve měl na rukou sám Buscetta a co se po procesu ve vnímání mafie změnilo. Jistěže v podstatě nic. () (méně) (více)
Proti Gudauliniho či Verbalovu - či jiných podobných -posouzení a hodnocní není třeba se vzpouzet, a to jak z hlediska Cosy Nostry obecně, tak Tomasse Buscetty zvlášť. Luxus a moc podmíněné zabíjením lidí a rauš (adrenalin) z neustálého ohrožení vlastního života není pro většinu lidí asi příliš lákavé. K tomu se dá přijít i jinými cestami. K mafii vedou přesto dvě zaručené cesty: "pocit vlastní míněcennosti" (mávnutím kouzelného proutku a z Nikoho je pan Někdo - často je tomu však třeba zasvěcení vraždou), takovému nutkání není příliš obtížné odolat, a "touha po pomstě", kterou mafie dokáže naplnit mnohem lépe a efektivněji než jakákoli jiná organizace. Vzpoměňme na příběh Ameriga Bonasery v úvodu Puzziho Kmotra. Odolat tomu je již mnohem těžší a v mnoha příppadech nemožné. Navíc omerta je základem každého partyzánského hnutí, kterou vždycky někdo poruší. Neznamená to, že byl méně partyzánem; jen to, že jím již není. A proto i soudit by se mělo za to, co se stalo, a ne za to, co se nestane. - Film pojednávající zřejmě složitý vztah Buscetty a prokurátora Falconeho by mohl být ještě zajímavější. ()
Marco Bellocchio, za naprosto nesvědomité, nezodpovědné a bohapusté použití vysokofrekvenční digitální kamery ve snímku o Cosa nostře, který se odehrává od 60. do 90. let, vás odsuzuji k devíti letům veřejně prospěšných prací, během kterých očekávám, že přetočíte noční a interiérové scény tak aby nevypadaly jak natočené na telefon. K volbě snížené sazby trestu jsem přistoupil nejen díky vašemu předchozímu čistému trestnímu rejstříku, ale i kvůli osobnímu obdivu toho, jak jste schopný skrze neokázalé dialogy a absenci patosu vytvořit portrét silného, svébytného člověka, aniž byste z něj vytvořil umělý idol. Výkon trestu počíná tímto dnem. Děkuji. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (1)
- Film Itálie vyslala do soutěže o Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (JoranProvenzano)
Související novinky
Šarlatán má 10 nominací na polské Orly
Polská filmová akademie zveřejnila kompletní seznam nominací pro Polské filmové ceny - Orly v rámci jejich 31. ročníku. Akademici letos vybírali ze seznamu celkem 130 děl, z čehož bylo 31… (více)
MittelCinemaFest 2019 začíná
Středoevropský festival italského filmu v Česku již po sedmé představí to nejzajímavější, co aktuálně italský filmový průmysl nabízí. Od 28. 11. do 9. 12. si MittelCinemaFest 2019 užijí i diváci v… (více)
Reklama