Stvořeni pro lásku

Wong Kar-wai ve vrcholné formě. Chápu, že na někoho může ta ryzí artovost (jako např. všechny ty zpomalené záběry cigaretového kouře nebo kráčejících postav na pozadí oprýskaných omítek, podbarvené stále stejnou melodií) působit poněkud afektovaně, případně že ten film může někoho nudit, ale osobně mám tenhle typ filmů, kde vítězí forma nad obsahem, hodně v oblibě. A zrovna formální stránka je zde dovedena téměř k dokonalosti - hlavní role jsou obsazeny velmi "fotogenickými" herci (zmínit je nutno i fantastické kostýmy, především v případě šatů Maggie Cheung, které jsou skutečně překrásné), s dialogy se zde nakládá velmi úsporně a všechny postavy se chovají neobyčejně kultivovaně a zdvořile (s výjimkou buranského kolegy z práce), každý záběr je nápaditý, krásný a velmi pečlivě komponován, herci jsou většinou snímáni v detailu či polodetailu (přičemž postavy manželských protějšků Chow a Li-zhen zde překvapivě nemají nikdy zabranou tvář), celé je to velmi efektně sestříháno, a skoro celou dobu k tomu hraje absolutně bezchybný soundtrack - hudební stránka zde dokonale doplňuje tu obrazovou a tvoří nerozlučný celek. Když ale přijde řeč na to, oč v tom filmu skutečně jde, nastává trochu problém. Ten film nevypráví žádný originální příběh, který by člověka vtáhnul do sebe, je to spíše o subtilních náznacích, pocitech, atmosféře, a pokud se člověk na tempo toho filmu a jeho specifickou poetiku nenaladí, tak se tam může vkrádat jistá nuda. Navíc od 75. minuty, kdy se děj přesune do Singapuru a na další místa, jsem se v tom bohužel už poněkud ztratil (a třeba tu vsuvku s De Gaullem jsem asi vůbec nepochopil), a když tam v závěru naskočí následující text - Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné. - nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to zoufale banální, ale možná také křehce krásné, a záleží čistě na individuálním diváckém naladění, ke které interpretaci se člověk přikloní - na třetí zhlédnutí se spíše začínám klonit k té první variantě. (18.09.2011)

Píše se rok 1962 a do jednoho činžáku kdesi v Honkongu se přistěhují ve stejný den paní Chan a pan Chow - oba zadaní. Jenže oběma v jejich manželstvích cosi skřípe a brzy vyjde najevo, že jejich partneři je spolu podvádějí. A tak se Chan a Chow vůlí osudu stanou v průběhu času spiklenci. - Nekonečně dlouhé záběry kamery podbarvené houslovými sonátami, tak vypadají umělecké asijské počiny. Když pak na režisérskou stoličku zasedne Kar-wai Wong, promění toto do jisté míry klišé ve svou osobitou poezii, kde epika ustupuje (zejména obrazové) lyrice. A mně se to líbí. (25.04.2005)

Kar-wai Wong jako Mistr obrazu, nevyřčených slov a odvrácených pohledů. Příběh dvou, nesmírně rezervovaných lidí, jejichž protějšky jsou téměř celou dobu nepřítomny (prý na obchodních/pracovních cestách), přičemž později vyjde najevo, že jsou milenci. Hlavní postavy se ve filmu neustále míjejí, distingovaně spolu prohodí několik slov, aby poté pokračovali tam, kam měli původně namířeno. Takto v podstatě probíhá i jejich romance, přičemž oba pravděpodobně vědí, že k milostnému naplnění jejich vztahu nemůže nikdy dojít. (16.06.2011)

Paráda. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se do toho filmu dostal, ale když se mi to podařilo, vznášel jsem se na vlně spokojenosti. To, co tento snímek povyšuje na vyjímečný, je nádherná hudba. Něco takového se ve filmu jen tak neslyší. Pokaždé, když Wong nahodil zpomalené záběry a zazněly první tóny té překrásné ústřední melodie, měl jsem pocit, že lepší filmovou hudbu už snad nikdo nikdy nesloží. (25.01.2010)

Po formálnej stránke výborne natočené a s vycibrenými filmárskymi prostriedkami, ktoré miestami dokázali pekne vystihnúť "silu okamžiku". Po obsahovej stránke sa mi to ale vôbec nepáčilo. Príbeh o nenaplnenej láske je veľmi slabý, nudný, iritujúci a postavený na princípoch, ktoré idú mimo mňa. Dokázal však aspoň navodiť zaujímavú otázku - Je správne za každú cenu zostávať korektným voči tým, ktorí nám ubližujú a ktorí o nás už nestoja? To nech si už každý rozhodne sám, podľa seba a svojho uváženia. Čo sa mňa týka, videl by som aj lepšie riešenia nepríjemnej situácie oboch zaľúbencov, ako sa potom na konci vyplakávať a objímať s dierou v strome. Mne v podstate film nič nedal. 60/100 (16.12.2015)