Krtek

„Být příliš dokonalý je chyba.“  Inu.. kdyby se Jodorowsky tolik neopájel samým sebou a svou vlastní dokonalostí, mohl by být výsledek ztrávitelnější. Ústřední děj s přesahem do podobenství měl rozhodně cosi do sebe: jak v první polovině, kdy Krtek coby krvelační gangster na koni bojuje se svými protivníky, až ho jednoho dne zlomí prohra v podobě dobrovolné sebevraždy jednoho soupeře, tak v té druhé, kdy se dostáváme do města plného bizarních a šílených rituálů. Některé scény v této části, nejvíc asi provádění ruské rulety s rozesmátým farářem coby rozhodčím, mi připadaly v rámci podobenství zkaženého světa správně úderné a znepokojivé i zábavné současně. Vyzdvihnout musím i vizuální stránku a plno ojedinělých surrealistických nápadů (nimiž se to ovšem v těchto starších artových filmech z Mexika často přímo hemží), které mě v tom často dokázaly upoutat a rozvířit chvilkovou nudu i zastínit hůře uchopitelnou symboliku. Problém jsem měl však s nataženou délkou a pomalým tempem ve chvíli, kdy samotný děj tu nejednou probíhá celou řadu scén v poněkud monotónních variacích na to samé, stejně tak s nejedním (někdy až mírně samoúčelným) bizarně nechutným výjevem. Na oplátku musím prásknout, že nikdy jsem nebyl fanouškem westernů, takže ač do jisté míry oceňuji pokus o velmi svéráznou, silně surrealistickou variaci na tento žánr v duchu podobenství, nijak mi k srdci nepřirostl ani Krtek. [55%] (31.12.2022)

Tuhle Jodorowského nudnou bizarnost, jsem dokoukal jen díky tomu, že jsem měl na Festivalu Fantazie okolo sebe kumpány, a pár promile v krvi. Alkohol, který odboural mé zábrany, byl taky jeden z důvodů, proč jsem u scény souboje se soupeřem, který umí nechat projít kapilárami svého těla střelu, vybuchl v nekontrolovaný záchvat smíchu, což mé okolí naprosto nepochopilo. :-) (12.08.2010)

Zhrňme si to: surrealizmus milujem a na KRTKA som sa neuveriteľne tešil. O to väčšie bolo moje sklamanie. Nudné, rozvláčne, miestami vyložene trápne. Obrovská škoda, strašne by som sa chcel pridať k fanúšikom, pretože spojenie "surreálny-metafyzický western" na mňa pôsobilo takmer magicky a v podobnom "žánri" vidím ohromný potenciál. Pritom nemôžem povedať, že by ten dej nebol zaujímavý, len proste nebol - pre mňa - zaujímavo podaný. Skôr naopak. Všetky tie kulisy, štýl, herci. Proste nesadlo. (15.01.2015)

Už prvé sekundy filmu mi jasne naznačili, o čo tu vlastne pôjde. Po púšti cvála na čierno odetý pištolník so svojím nahým(!) synčekom. No a čo nasleduje potom sa slovami opísať nedá. Je to tak bláznivé a tak bizarné, že to už má s nejakým umením máločo spoločné. Asi môžem byť rád, že v polovičke 70. rokov skrachovala Jodorowského verzia sci-fi románu Duna. To by už tí, čo kritizujú Lynchovu verziu, asi už neprekusli vôbec. Zhrniem to takto. Poznám človeka, čo by na EL TOPO povedal: ,, Za také filmy by nemali platiť diváci, ale tvorcovia by mali platiť divákom za to, že si ho vôbec pozreli." Keďže som za to nezaplatil a takisto mi za to nezaplatili ani tvorcovia, tak si myslím, že sme si kvit. (11.03.2011)

"Dva jsou lepší než jeden, protože pokud jeden spadne, druhý ho může zvednout. Je-li zde jen jeden, není tu nikoho, kdo by jej zvedl." Koncem vše ostatní začíná, je to ale konec začátku? Nebo snad začátek konce? Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Jodorowsky zprostředkovává velké množství vodítek k zodpovězení... Divák prochází katarzí skrze postavu (buddhistického) mnicha, kterého si zahrál samotný Jodorowsky (pro někoho možná nudná závěrečná část mě kompletně pohltila). Autor uchopil žánr (spaghetti) westernu po svém, obrátil jej naruby a pro něj typické prvky postavil na hlavu. Prostě filmová onanie par excellence. Alejandro Jodorowsky je úchyl na svém místě a je moc dobře, že na tuhle (kultovní) záležitost získal finance a látku zfilmoval. (26.11.2007)