Výjimeční

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)

Je strašně sympatické, že Hors normes nejdou milionkrát vyšlapanou cestičkou a snaží se o osobitý přístup. Prim tu tak nehraje ani citové vydírání skrze srdceryvné osudy postav a jejich okolí, ale ani hurónské scény plné "legrandy", které se snaží ukázat, že jsme všichni stejní a humor vládne světu. Vypravěčská struktura je překvapivě nedivácká a točí se v úmorné a jen pomalu se vyvíjející smyčce, která nakonec dospěje k z tempa vybočujícímu a trochu lacinému finále. Je však třeba uznat, že tohle pomalé schéma je v případě podobného tématu logicky vybrané a odpovídá prožívání postav. Zajímavý je krátký vhled do židovské religiozity a zejména zvláštnosti jménem šiduch. (02.05.2020)

Jak pro mě Nedotknutelní byli vlastně lehké zklamání, tak Výjimeční jsou naopak příjemným pohlazením. Ukazuje to velmi nelehkou problematiku péče o těžké autisty. A přitom místy vtipně a hlavně s obrovským entuziasmem. Normálně vzato by to bylo za čtyři, ale za Vincenta a za dávku lásky a obětavosti nejen v příběhu před kamerou, ale jistě i při přípravách "za kamerou", hvězdičku přidávám. (12.01.2020)

Kdyby tento příběh byl ještě o kapánek slumečnější, tak bych se spálila i přes monitor. Je sice pravdou, že se film zaobírá tématem, kterému nelze nefandit, ale nereálnost chování některých zúčastněných je tristní (a tím nemyslím všechny ty postižené), Tempo příběhu je líné a mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání. Tudíž pominu li fakt, že scénáristická a režijní dvojice Olivier Nakache, Eric Toledano se pokusila o reálné vykreslení nereálného spojení lidí, kterí by se za normálních okolností nejspíše nesešli, což se jimrelativně povedlo a zaměřím se na komediální stránku, tak kde nic, tu nic. Jako klad bych vyzdvihla upozornění na to, že by bylo na místě,kdyby úředníci začali používat zdravý rozum a kdyby se konečně už zákony nemíjely s realitou. Jako film mne to ovšem nebavilo. Za mne max dvě hvězdy. (04.05.2020)

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)