Výjimeční

Tak teraz som z toho blbec. To takto (ne)funguje/(ne)fungoval/(ne)bude fungovať systém starostlivosti o autistické a inak duševne postihnuté) deti (a dospelých) vo Francúzsku? Našťastie nemám páru ako to funguje u nás a v bývalom východnom bloku a asi po tom ani pátrať nebudem. Vincent Cassel sa mi v žiadnej jeho doterajšej úlohe nepáčil viac, v niektorých úlohách mi dokonca poriadne pil krv, ale tu je skutočne za hypersympaťáka, ktorému ale kuká z očí, že to myslí skutočne vážne. Čo znie v spojitosti s Casselovým kukučom ako oxymorón, ale je to tak. Film je trochu dejovo zmätočný, ale je pravdepodobné, že to bol aj tvorivý zámer, pretože život Malika a Bruna takým aj je. Záverečné zábery so skutočnými osobami sú tentokrát skutočne pôsobivé. (05.12.2019)

Páčilo sa mi to viac ako vychvalovaná pecka od týchto tvorcov The Intouchables. Je to síce natočené podobne chladne dokumentárne so snahou nebyť prvoplánovo dojímavý. Ale vďaka oveľa silnejšej téme, ktorá pôsobí viac ako dokument ako filmový príbeh, k tomu ten prístup sedí. Proste sledujeme jak funguje organizácia starajúca sa o najťažšie prípady autistov, ktorá existuje v šedej zóne. Nemajú oficiálne povolenie, ale keďže nie je nikto iný, kto by sa o tieto prípady postaral, tak ju roky úrady tolerujú. Na základe niekoľkých mikropríbehov (starostlivý vedúci, ktorý zanedbáva svoje súkromie, mladík z ulice, ktorý začína pracovať s autistami, extrémne neprístupný autista, ktorý mláti hlavou o všetko možné alebo autista s nutkaním zatiahnuť vo vlaku ručnú brzdu) získame celkom dobrú predstavu jednak jak funguje táto organizácia, jak je systém slúžiaci na starostlivost o týchto ľudí nastavený až príliš zle a hlavne, že autista sa nerovná roztomilý geniálny Rain Man. Čiže film fungujúci hlavne ako poučná exkurzia do sveta, ktorý málokto z nás pozná. Štvrtú hviezdičku dávam jednak za tému a zároveň za záver v ktorom ten autista tú brzdu konečne nepotiahol. To ma jak rozosmialo, tak aj dojalo. Plus scéna v ktorej pozerá na brzdu jak vyhladovený pes na kosť je neskutočne roztomilá a pustil som si ju viackrát. 8/10. (26.04.2020)

-4* Od tohoto snímku jsem čekal, že půjde o nenápadnou bombu, a proto jsem odcházel po něm trochu zklamaný. Nicméně se mi pocity z filmu po pár dnech vytříbily a jsem vnitřně nucen mu přidat hvězdičku za smysluplnost. Opravdu podobných vyjímečných lidí by si měla společnost hýčkat a i když je nelze přehnaně ohodnocovat, tak rozhodně aspoň jim neházet klacky pod nohy. Já osobně bych nedokázal jejich práci dělat, protože nemám takovou trpělivost a navíc si moc nemyslím, že to má velký smysl. Ale určitě jsou potřeba v naší humanitně zaměřené společnosti a jejich práce je posláním stejně jako u jeptišek. Prostě zajímavý multi-kulti film, kde se neřeší vyznání, rasa či sociální postavení a hledá se štěstí v opravdových drobnostech a malých postupných krůčcích. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (25.05.2020)

Po shlédnutí tohoto filmu si ještě více uvědomuji, že se mám jako prase v žitě. Je to neskutečně skvěle znázorněné a doporučuji všem, kteří si myslí, že se mají špatně, něco jim chybí a všechno je na ho*no. Budu ráda, když toto režisérské duo bude pokračovat tak skvěle, jak doteď :) Čisté, jasné, zároveň neskutečně náročné a Vincent Cassel, který dokáže zahrát jak fešáka, tak chlapa, který si nechává položit hlavu na rameno od autistického muže. Párkrát mě tam zamrazilo, několikrát jsem jen seděla a říkala si - jsem ráda, že toto nezažívám já - a na závěr - ta hudba! Ta hudba je tak krásně citlivá a výstižná zároveň :) (06.06.2020)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)