Dokud se tančí

"V gruzínském tanci neexistuje sexualita!" Dokud se tančí by se pravděpodobně ztratilo v přehršli filmů s queer tematikou, nicméně jelikož se odehrává v Gruzii, jež není gayům úplně nakloněna, a navíc vedle toho nabízí pohled za kulisy tamních tradic (tance, svatby, rodinné zvyky), tak působí na diváka jakýmsi zvláštním a nevídaným dojmem, byť jde příběhově o již viděné téma společensky neuznávaného vztahu. Velice mě zaujaly všechny taneční a hudební sekvence, jež měly opravdu své kouzlo. Snad jen vztah mezi oběma hlavními hrdiny mohl být možná rozveden více. Slabší čtyři hvězdičky! (08.06.2020)

Film na téma, které je v mnoha zemích stál velkým tabu, a to včetně Gruzie. Hlavnímu aktérovi bych uvěřila cokoliv. Občas na mě ale šla z filmu určitá prázdnota a taky deprese jakési gruzínské bezvýchodnosti. Na jednu stranu hrdost na svou kulturu a její tradice a na druhou žádná vize lepšího života ve vlastní zemi, i za to filmu přidávám tu pátou hvězdu. Jen chci pevně věřit, že Gruzie svou cestu najde. Ráda na tu zemi vzpomínám a byla bych ráda, kdyby si Gruzíni uvědomili, že vlastním pokladem je vlastní kultura, a to včetně akceptování těch, kteří by ji rádi (re)prezentovali, ač třeba jinak sexuálně orientovaní. (28.12.2019)

Předvídatelný coming-outový příběh (přesaďte Call Me By Your Name do Gruzie a dostanete zápletku), tlačený dopředu hromadou klišé, černobílých opozic (bezchybný queer protagonista vs homofobie a tmářství mužů reprezentujících tradice), opakujících se hluchých scén (párty, výlety s přáteli) a nerozpracovaných nebo zbytečných motivů (role rodičů hlavního hrdiny, zraněná noha...). Jistou lehkost mu dodávají taneční scény, jejichž kouzlo ale výrazně oslabuje nepřehledný střih a časté zabírání herců v polocelcích, kdy nevidíme celá těla v pohybu. Větší senzualita, vzrušení nebo napětí chybí většině filmu, nasnímanému skoro komplet v blízkých záběrech s malou hloubkou ostrosti, takže momenty, v nichž dochází k něčemu stěžejnímu, splývají s těmi ostatními. Teprve během dvou několikaminutových záběrů z veselky jako kdyby se styl filmu konečně naladil na hlavního hrdinu a začal stejně jako on komunikovat pohybem. Trochu pozdě. Škoda, z daného prostředí a z tanečního výkonu Levana Gelbakhianiho by při lepším vykreslení postav šlo vytěžit něco živějšího, co zasáhne hloub a nesplyne s tuctem podobných filmů. 65% (29.04.2020)

Natočený je to sice na levačku (zejména kamera a střih při tanečních scénách), ale potěší sledovat to rozjařený mládí posedávající bez koruny venku s cigaretou v povědomé pospolitosti. Navíc mě bavilo koukat na to, jak gruzínský hoši jedou stejný jakoby nenápadný fígle jako jsme zkoušeli s holkama, když nám bylo šestnáct. Univerzálnost lásky no. Bod navíc za ty skvělý zpanikařený komentáře tady od chábrů, který to zjevně nemaj se sebou ještě úplně vyjasněný. (05.08.2020)

Levan Akin natočil zajímavý vhled do kultury, která má svoje kouzlo, ale také striktní pravidla nedovolující jakoukoli odchylku. Zápletka filmu je vlastně velmi prostá. Hlavní hrdina Merab se už od dětství věnuje národním tancům, bojuje s chudobou celé rodiny a pohrdá nezodpovědným bratrem. Do tanečního souboru přichází nový mladík, Merab ho nejdřív vnímá jako konkurenta, postupně se s ním ale sbližuje. Homosexualita se ale v Gruzii vůbec nenosí... Upřímně si myslím, že z tak přitažlivého námětu šlo vydolovat o něco více, působivějších filmů s coming out tematikou jsem viděla hned několik. Minimálně jako seznámení s jinou kulturou na východě Evropy (tradiční jídlo, svatební obřady, všudypřítomný tanec) je to ale drama velmi slušné. (01.05.2020)