Dokud se tančí

O tradičním gruzínském tanci jsem doposud vůbec nic nevěděla, ovšem po zhlédnutí kontroverzního dramatu s poněkud dvojsmyslným názvem Dokud se tančí musím s respektem uznat, že má něco do sebe. Stejně tak jako představitel hlavní role Levan Gelbakhiani, ten nejenže je typově velmi zajímavý, ale jakožto původně tanečník navíc oplývá i výrazným hereckým talentem, což tady dává okázale najevo. Švédský rodák z gruzínskými kořeny Levan Akin natočil křehký a přitom neobyčejně silný příběh s gay tematikou, který mě svým způsobem okouzlil a dojal zároveň. Jedinou výtku bych měla k nasnímání tanečních scén. Kdyby kameraman častěji zabíral celé postavy a ne pouze jejich torza, mnohem lépe by vynikla estetika pohybu. (80%) (22.02.2023)

Natočený je to sice na levačku (zejména kamera a střih při tanečních scénách), ale potěší sledovat to rozjařený mládí posedávající bez koruny venku s cigaretou v povědomé pospolitosti. Navíc mě bavilo koukat na to, jak gruzínský hoši jedou stejný jakoby nenápadný fígle jako jsme zkoušeli s holkama, když nám bylo šestnáct. Univerzálnost lásky no. Bod navíc za ty skvělý zpanikařený komentáře tady od chábrů, který to zjevně nemaj se sebou ještě úplně vyjasněný. (05.08.2020)

Gruzínsko ako krajinu mám rád, takže som bol celkom zvedavý na tento filmový počin. Mám z toho zmiešané dojmy. Na jednu stranu mi celá tá gay dejová línia už príde po všetkých tých súčasných coming-out filmoch ako veľké klišé, no na druhú stranu ma to tanečné prostredie s pompéznou gruzínskou kultúrou bavilo. Ale každopádne, bolo zaujímavé sledovať tento námet v spracovaní takej konzervatívnej a tradicionalistickej krajiny ako je práve Gruzínsko, takže tento film rozhodne nie je ani náhodou zbytočný. Ale ako som už povedal, oveľa viac ma bavilo všetko okolo tancu, takže za to všetko také akurátne 3*. (10.07.2020)

Málokdy se vidí takhle špatná kamera, všechny taneční scény jsou neskonale špatně nasnímány, takže z nich divák nemůže vůbec nic mít. A dívat se na aférku dvou tanečníků také nebylo nikterak zábavné. Nudný film, který si zaslouží pozornost pouze díky tomu, co se děje kolem něj, nikoliv za to, co se děje v něm a jak je to zpracováno. (27.08.2022)

Jeden z mála filmů, o kterým jsem dlouho věděl, chtěl jsem ho vidět, ale nebylo kde. Tak až letošní Mezipatra. Šel jsem na to bez očekávání a - líbilo se mi to hodně. Trochu asi taky pomohlo, že Gruzii mám tuze rád a film ji zachytil (včetně jídla!) pro mě výborně. Neotřelý téma, báječně zahraný (Levan Gelbakhiani!!), skvěle natočený (viz ten dlouhej záběr na svatební párty, jak kamera prochází místnostmi a přitom zabírá Meraba... nebo to rozednívání po jiný oslavě, kde Merab tančí v paruce pro Irakliho, na krásně zakomponovanou pecku Honey od Robyn, jó, to jsem měl úplně husí kůži!). A ten soundtrack! Jako jo, někdo může lamentovat, že scénář se nevyhne pár klišé, některý postavy jsou takový prkenný, ale tenhle film o tomhle tématu a v týhle zemi, to je potřeba hodnotit trochu z větší šířky. Je úžasný, že takovej film vzniknul, i když to neměl lehký (a nemá to lehký, hodně mě mrzí ty násilnosti kolem premiéry filmu v Tbilisi a Batumi v těchto dnech...). A pokud Levan Akin říká, že film začal dělat v reakci na (násilně rozprášenou) první pride v Tbilisi v roce 2013, tak klobouk dolu a držím jim palce. PS: Přesto všechno mě to úplně nalákalo, abych se tam zas vypravil! (10.11.2019)