Hanba

Môj úsudok je asi takýto. Ak by bol Ingmar Bergman niekedy natočil komerčný blockbuster, možno by sa niesol v podobnom duchu. Ide ( pre mňa ) zatiaľ o najdiváckejší snímok od tohto režiséra, no a zrejme aj najmenej obsahovo neprehľadný ( pre mňa ). Mám rád umelecké odvetvia filmového umenia, ale musia mi ponúknuť aj niečo, čo nevyzerá ako 7 hodinový rozhovor dvoch ľudí pri káve o živote a smrti. (01.02.2019)

Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. (09.08.2009)

... "Jsem determinista"... áno, Jan to naplno prejavil vo svojom ďalšom jednaní, vo svojej ľudskej "premene", ktorá by sa rozhodne nedala prirovnať k premene húsenice na krásneho motýla :-/ .... vizuálne, herecky, charakterovo úchvatné, ale v celkovom vyslovení autorovho posolstva sa mi to zdalo až nesmelo otvorené ... možno som čakal viac "rozpitvania" jednotlivých charakterov a viacvravnejší epilóg. A možno bol môj hlavný problém s filmom ten, že na rozdiel od Bergmana nejaké to politické (ideologické) stanovisko zastávam :) a preto mám tendenciu sa priklaňať na jednu alebo druhú stranu, hodnotiť, odsudzovať, obdivovať, a to dokonca aj v prípade vojny, kde to asi vôbec nie je správne :( .... a možno, nakoniec tá vojna bola iba metaforou vnútorného ľudského oportunizmu, ktorý človeka núti robiť veci v príkrom rozpore s jeho vlastnými ideálmi, ba čo viac, dokazuje mu, že všetky jeho ideály končia tam, kde začína jeho prospech (27.12.2010)

Sugestívna a pod kožu lezúca kritika vojnového besnenia a spoločnosti, ktorá to dopustí; v bergmanovskom svete bez istôt a Boha, bez mieru a hanby, v ktorom prežijú iba tí, ktorí sa dokážu z inteligentnej, ale slabej a pacifistickej bytosti zmeniť v krvilačnú beštiu. Tento psychologický prerod je taký hlboký predovšetkým vďaka výnimočných hereckým výkonom, ťaživým scenáristickým zvratom a veľavravným záberom režiséra-filozofa. A napriek tomu, že Hanba sa odohráva vo fiktívnej, nešpecifikovanej krajine a nešpecifikovanom čase, je smutnou reflexiou nielen dobových vojen, ale nadčasovo pojíma i súčasné globálne nepokoje. (9/10) (28.01.2014)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Vím, že tenhle film je něco mimořádného (co od Bergmana také není..), ale já to prostě a jednoduše nepobral. Myslel jsem si, že jde o vylíčení nějaké skutečné války. Na začátku mi to připomínalo druhou světovou. Zastavil jsem film a běžel jsem hledat do encyklopedií, na jaké straně v ní bylo Švédsko, protože jsem o tom nic nevěděl. Zjistil jsem, že na žádné, tak jsem se vrátil k filmu. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Na první světovou jsou moc moderně oblečení a mají moc moderní auta a všechno.. A jaké jiné konfikty tam byly? Ve filmu pořád opakují, že je tam někdo přišel osvobodit, ale kdo to je? Rusové nebo Američani nebo kdo? A před kým je přišli osvobodit? Kdo je tam ten zlý a kdo ten dobrý? Ti osvoboditelé nebo ti druzí? No, co vám budu povídat, tak dlouho jsem přemýšlel o tom, kam příběh zařadit, až mi uteklo to hlavní, a sice že ten příběh je hlavně o důsledcích války na jeden manželský pár. Že válka v tomhle filmu není až tak důležitá. A že film záměrně není nikam zasazen, aby si divák dokázal představit, jak strašné je, pobíhat mezi vybuchujícími granáty a nevědět přitom komu věřit a na kterou stranu barikády se přidat. Když mi to došlo, tak nějak se mi to všechno spojilo. A teď váhám mezi čtyřmi a pěti. (14.07.2009)