Země nomádů

„Jedna věc, kterou na tomhle životě miluju nejvíc, je to, že neexistuje žádné sbohem. Potkal jsem tu stovky lidí a nikdy neříkají sbohem. Já jim prostě říkám: Uvidíme se. A je to tak. Ať už je to měsíc, rok, nebo někdy léta. Znovu je vídám.“ Film věnovaný všem, co museli odejít. Tedy i Fern, která v odcházení setrvávala…Sociální drama hezké a pohlcující stejně jako smutné až depresivní. Tak či onak, takřka bez konstruktu a hodně přirozené. Jistě, záleží i na divákově rozpoložení a jeho míře empatie vůči Fern a jejímu chování, ale mně se na film naladit podařilo. Stejně jako na to setkávání a odcházení, samotu, jež tento způsob života přináší…a to až do té míry, že jsem neměl potřebu hlavní hrdinku soudit za to odmítání „bezpečných“ přístavů (poté, co opustila svůj vlastní) a do určité míry ji snad i pochopit. Podobně jako to, že trávila až příliš mnoho času vzpomínáním (v čemž jsem jí hodně rozuměl). Režisérka Zhao mě příjemně překvapila, McDormand byla stejně výborná jako ve Třech billboardech a já celkově hodnotím silnými 4*. (28.03.2021)

Země nomádů je silná především tam, kde Michael Moore budí kontroverze a v očích mnohých selhává. Moore se často věnuje sociálně kritickým pohledům na americkou společnost. Země nomádů není primárně vystavěna jako kritika, byť kritické tóny v ní zazní. Země nomádů není černobílá, nestaví na premise, že hlavní hrdinku semlel systém. Když přijdete o všechno, smíříte se s málem, abyste měli pocit, že žijete v dostatku. A možná zjistíte, že to málo vám nejen stačí, ale dokonce i vyhovuje, protože nabízí bonus v podobě volnosti. Moore do svých dokumentů vnáší humor, ten bychom zde hledali marně, na tomhle poli již podoba směřování Moora a Zhao končí. Frances McDormandová opět zahrála silnou, soběstačnou a osamocenou ženu s nesmírnou energií. Frances se nebojí ušpinit si ruce, tahá těžké koše, mazlí se s hadem, dokáže být nevzhledná. Země nomádů je o touze. O touze, která je tak silná, že by protrhla přehradu. Každý z nás by si v sobě měl hýčkat svoji touhu a snažit se ji uskutečnit s takovou vervou jako Fern. (19.11.2022)

Bílá dodávka, kočovný život, hodně krátkých přátelství, víra v lepší příští. Pekingská rodačka Chloé Zhao působící v USA patří mezi mladé filmařské tváře, kterým talent rozhodně nechybí. Její hrdinka objevila po smrti manžela nový životní elán v „bezcílném“ cestování napříč Amerikou, bere práce, které se nabízejí, řeší problémy, které s jejím způsobem života přicházejí. Zatímco ve výtečném dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem ztvárnila Frances McDormand neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, tady platí vlastně to samé, jen namísto prořízlé pusy spíš mlčky vnímá své okolí, naslouchá, snaží se pomoci, porozumět. Cítíme, že si v životě mnohým prošla, velmi působivé jsou tak momenty beze slov, kdy si divák užívá nikam nespěchající záběry podpořené skvělou hudbou (hlavně klavír) italského skladatele Ludovica Einaudiho. Smutně optimistická road movie. (22.01.2021)

Nomadland je aktuálne najväčším favoritom na získanie oscara za najlepší film, ak by som si ale mal tipnúť, získa ho podľa mňa The Trial of the Chicago 7 a to z jednoduchých príčin – tohto roku oscary budú a možno musia byť čierne a politicky orientované. Ak to však vyhrá Nomadland, zaslúži si to, pretože je silnou sociálnou sondou americkej spoločnosti. V podstate o film o bezďákoch, ktorí si hovoria trumpovia alebo nomádi, ich jediným majetkom je karavan. Film je aj o rozhovoroch, ako sa do takej situácie môžete dostať. Že život môže smerovať dobre, ale jedna vec vám ho otočí. A tak sedia v karavane a po večeroch spomínajú, trocha si zachlastajú, aby ich ráno zase zastihlo v krutej realite. Zvláštnosťou filmu ale je, že väčšina postáv nie sú herci, ale skutoční nomádi, čím je vierohodnosť príbehu značne posilnená. Pekná klavírna hudba v medzipasážach umocňuje zážitok a hoci je to pre mňa film na hranici 70%, tentokrát zvýšim hodnotenie. Azda fakt aj kvôli tej záverečnej hudbe, ktorá vo mne zanechala súcit. (02.01.2021)

Zeme nomadu je existencialni zkoumani pojmu svoboda, zivota na okrajich americke spolecnosti a srovnani s tradicnimi idealy spolecnostmi. Je to poeticka oda na pionyrskou povahu nemilosrdneho americkeho ducha. Na selhani prislibu americkeho snu. Zivota, ktery se nezene za uspechem a bohatstvim. Zhao se nesnazi patologizovat casti nasich socialnich struktur, ktere eroduji nebo selhaly. Je to film o domove, stari a o lidske laskavosti. To ho dela necim vic nez neco, co se mihne vasim zivotem. (07.02.2021)