Země nomádů

U tohoto filmu jsem se obával, že já nebudu jeho cílovou skupinou, a když jsem viděl, že film získal 3 Oscary, tak jsem věděl, že se mi to líbit nebude, jelikož v posledních letech občas získávají Oscary nudné a nezajímavé filmy. Tento film mně vůbec nic nedal, byla to těžká nuda od začátku do konce. Dle mého názoru Země nomádů nemá diváka vůbec čím zaujmout... (23.10.2021)

„Jedna věc, kterou na tomhle životě miluju nejvíc, je to, že neexistuje žádné sbohem. Potkal jsem tu stovky lidí a nikdy neříkají sbohem. Já jim prostě říkám: Uvidíme se. A je to tak. Ať už je to měsíc, rok, nebo někdy léta. Znovu je vídám.“ Film věnovaný všem, co museli odejít. Tedy i Fern, která v odcházení setrvávala…Sociální drama hezké a pohlcující stejně jako smutné až depresivní. Tak či onak, takřka bez konstruktu a hodně přirozené. Jistě, záleží i na divákově rozpoložení a jeho míře empatie vůči Fern a jejímu chování, ale mně se na film naladit podařilo. Stejně jako na to setkávání a odcházení, samotu, jež tento způsob života přináší…a to až do té míry, že jsem neměl potřebu hlavní hrdinku soudit za to odmítání „bezpečných“ přístavů (poté, co opustila svůj vlastní) a do určité míry ji snad i pochopit. Podobně jako to, že trávila až příliš mnoho času vzpomínáním (v čemž jsem jí hodně rozuměl). Režisérka Zhao mě příjemně překvapila, McDormand byla stejně výborná jako ve Třech billboardech a já celkově hodnotím silnými 4*. (28.03.2021)

V jednoduchosti je krása. A já miluji jednoduchost. Líbí se mi, že Frances McDormand se ukazuje taková, jaká je. Žádný makeup ani speciální účes. Ani sem se nedivil, že opravdu při natáčení přespávala v dodávce. Samotný film není nic objevného, ale cítil jsem z něj nádech divočiny ala Into the Wild, což je moje srdcovka. Nejpřekrásnější byly momenty ticha a souladu s přírodou, doplněné o nádhernou hudbu. To si člověk uvědomí, že život není o tom, aby si koupil barák, auto a jezdil na dovolené. Není nic krásnějšího a hodnotnějšího než příroda. Na rozdíl od Manka, kterého jsem sledoval den předtím, je Nomadland útěchou pro duši. Zatímco v Mankovi nikdo nesklapne ani na deset vteřin a neustále o něčem žvatlá, takže vnímám, že můj mozek vypíná a sleduje pouze obraz, Nomadland je přesný opak a absence dlouhých dialogů je výtanou změnou. Nominace na Oscary jsou mi víceméně ukradené, ale vždy nepochopím, jak některý film může být nominovaný v kategoriích, v nichž nic nepředvede. Například onen zmíněný Mank byl nominován za hudbu, přičemž jsem během sledování ani nepostřehl, že by nějaká hrála, zatímco Nomadland má překrásnou hudbu a nominaci nikde. Akademici, styďte se. (24.03.2021)

Bílá dodávka, kočovný život, hodně krátkých přátelství, víra v lepší příští. Pekingská rodačka Chloé Zhao působící v USA patří mezi mladé filmařské tváře, kterým talent rozhodně nechybí. Její hrdinka objevila po smrti manžela nový životní elán v „bezcílném“ cestování napříč Amerikou, bere práce, které se nabízejí, řeší problémy, které s jejím způsobem života přicházejí. Zatímco ve výtečném dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem ztvárnila Frances McDormand neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, tady platí vlastně to samé, jen namísto prořízlé pusy spíš mlčky vnímá své okolí, naslouchá, snaží se pomoci, porozumět. Cítíme, že si v životě mnohým prošla, velmi působivé jsou tak momenty beze slov, kdy si divák užívá nikam nespěchající záběry podpořené skvělou hudbou (hlavně klavír) italského skladatele Ludovica Einaudiho. Smutně optimistická road movie. (22.01.2021)

Komunita obstarožných, osamelo sa nekonečnými cestami na kolesách presúvajúcich Američanov s domčekom neustále pri sebe. Vek, spomalené pohyby a dom so sebou v niečom pripomína slimákov. Ale len v niečom. Pretože títo akoby hipíci si svoj spôsob života nevybrali. Ani im nebol daný do vienka, ako mnohým našim Cigánom či kolotočiarom. Kočovníctvo ako poznaná nevyhnutnosť. Vplyvom kadejakých, zväčša smutných nástrah života. S presúvaním sa, neustálym opravovaním stále viac kvitnúcich karavanov a prespávaním na periférnych pláňach či parkoviskách tu-viac tu-menej úspešne zmierujú. Sužovaní životom, samotou, chladom. Oblažovaní dočasnými priateľstvami, občasnými výbuchmi radosti a krásnymi pohľadmi na krajinu navôkol. Živení prevažujúcou prekariátnou prácou baličov v skladiskách Amazonu, upratovačov hajzľov a verejných priestranstiev a dočasnými výpomocami pri predajoch kadejakých suvenírov. Prinútení brať pôžičku od rodiny, ak nejaká ešte existuje, pri potrebe väčšej hotovosti. Podaktorí píšu v recenziách o slobode a vymanení sa od otrockých pút práce, domova, spoločnosti. Nuž, kapela Slobodná Európa má výbornú pesničku s názvom Relatívny pokoj. Tak je to aj s takouto nomádskou slobodou. Áno, je to sloboda. Relatívna sloboda. Film každopádne pekný, poetický, smutno krásny. (24.02.2021)