Letní sen

Leckdo by řekl, že se Bergman ještě hledá, ale já myslím, že i z tohoto filmu je patrné, že svůj směr už našel a už jen piluje a obrušuje k dokonalosti, která příjde o pár let později. Film vypráví tragický příběh baletky Marie, jež jednoho dne dostane omšelý deník, který ji připomene krásné ale také smutné události z dob před mnoha lety, kdy se jako mladičká začínající tanečnice jednoho léta zamilovala do studenta Henrika. Tyto události naprosto změnily celý její následný život a jako temný stín ji pronásledují do současnosti a znemožňují vést šťastný vztah po boku nějaké milované osoby. Bergman jako budoucí režisérský génius skvělým způsobem v dlouhých flashbacích zachycuje počáteční vzplanutí mladého páru i onen náhlý zvrat, navíc tak jako ve všech svých filmech, i zde dokonale vybral hlavní ženskou představitelku - Maj-Britt Nilsson v roli Marie je úžasná, stejně jako v předcházejícím snímku Na radost... (14.10.2007)

Mému hodnocení určitě ubírá kontext dalších B. filmů. Letní Sen již obsahuje prvky, které se v B. tvorbě dále rozvíjí a variují, zde je jakási jejich čistá, nekomplikovaná podoba. Tím pádem na mě snímek působil trochu utlumeně až předvídatelně. Přesto je zde pár pasáží, které převáží můj prchavý dojem ze snímku - umírající paní domácí jako sama smrt hrající šachy, intenzivní scéna předtuchy noc před nehodou a do ní vložený kreslený filmeček. A také hlavní představitelka, která výborně ztvárňuje nepřístupnou ženu pod maskou, kterou získává kvůli kariéře baletky a roztouženou dívku, která mnohdy připomene nezkrotnou Moniku z budoucího snímku. A k tomu ještě její proměna po zažité zkušenosti. Její výkon je tak dostatečně plastický. Škoda jen, že samotný příběh příliš vděčných a silných momentů nenabízí. (10.03.2010)

Tento raný Begmanův snímek v podstatě předznamenává následný vývoj umělcovi kariéry. Od nadýchaných obláčků, mladičkých milenců, chundelatých psů a výletů na loďkách se divák spolu s postavami přesouvá k počátku pochyb, uvědomění si smrtelnosti, přes pocity „nesmyslu“ bytí až k smutku, depresím a výčitkám. Avšak kromě této zajímavosti se musím přiznat, že mě Letní sen příliš nezaujal. Ač nemám nic proti radosti ze života (ani proti obláčkům, milencům, psům a loďkám), jež jsou z dvou třetin náplní snímku, ta naivita mi přišla v konečném důsledku poněkud příliš naivní. Například z hlavních hrdinů čiší taková přehršel mladistvého elánu, zápalu a bezstarostnosti, že to skoro působí dojmem, jakoby se jednalo o třináctileté děti, nikoliv o dospělé jedince. Na druhou stranu i poslední „vážná“ třetina postrádá do jisté míry na uvěřitelnosti a na rozdíl od Begmanových šedesátkových opusů zde absentuje výraznější otisk autorovi osobní zkušenosti. Jinými slovy, tam, kde například v Personě či Hodině vlků na člověka doslova padá zoufalství, drtí ho sugestivní obraznost a všudypřítomná bezvýchodnost a divák tím pádem získává dojem, že podobné filmy by snad ani nešlo natočit v normálním rozpoložení (tudíž jsou nutně odrazem tvůrcovi „rozedrané“ duše), Letní sen působí v obou polohách (ať v té pozitivní tak té „temné“) nesmělým a nepříliš dotaženým dojmem. Radost postrádá přirozenost/správnou míru spontánnosti a smutku zas chybí určitý druh vážnosti/pietnosti. Tento dojem „nevyzrálosti“ posiluje i herečka v hlavní roli, která oproti (úžasným) Bergmanovým dvorním dámám (Ullmannové, Anderssonové či Thulinové) neoplývá až tak výrazným talentem či osobitostí. (17.09.2017)

Zajímavě nastíněný příběh ženy, která byla v minulosti hluboce zraněna, nedokázala se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka, uzavřela se před emocemi za zeď a upnula se ke své práci, k baletu. Henrikův deníček ji přiměje navštívit stará, důvěrně známá místa, vrátit se v čase, otevřít dveře vzpomínkám a z plných plic se znovu nadechnout… (21.11.2016)

Moje třetí setkání s Bergmanem opět dopadlo velmi dobře. Letní sen má 2 linie, romantickou a dramatickou. Co se týče té první, tak mezi mileneckou dvojicí to příjemně jiskří, hezky se na ni kouká, ale divák si zároveň uvědomuje, že tento vztah zřejmě nebude fungovat navěky. A dramatická rovina, která zasahuje i do letní lásky, zase publikum nutí k zamyšlení, vcítění se do duševně nevyrovnané hlavní hrdinky, pochopení jejího smutku, nálady, bolesti a na řadu přijde i přemítání nad rozporem mezi osobním a profesním životem umělce. Zajímavá je také postava zvrhlého ale zároveň velmi pragmatického strýčka. Nesedl mi asi jenom konec a sem tam nějaké místo, kdy jsem zrovna nedokázal Marii tak úplně pochopit, celkově hodnotím solidními 4*. (02.10.2013)