O makové panence

Celý tvůrčí tým má za sebou řadu legendárních pohádkových seriálů. Maková panenka a motýl Emanuel byli jedni z těch, kteří patří do té kategorie milých. Seriál nepatří zrovna k těm nejzábavnějším, ale svou kvalitu má. Byť jednotlivé příběhy nejsou zrovna propracované. Ovšem Vlastimil Brodský měl dost pohádkový hlas a velmi oceňuji hudbu, která se mi velmi líbila. (23.05.2023)

Jako dítě mě hodně vystrašil díl o dvou Emanuelech. Dodnes si živě pamatuju, jak mi do mého dětského světa naprosto nečekaně vletěl, jako příšerná noční můra, ten druhý Emanuel a jako motýl-buldozer mi rozjezdil všechny bábovičky. Moje představy o čisté a silné lásce, kterou nějaká maková panenka zahoří jednou i ke mě. A už nás nikdy nic než smrt nerozdělí... A pak mi na dveře dětského pokojíčku zaklepal hůlkou ten dvojník a zblbnul mi mojí panenku, syčák! Moje dětská hlavička prostě nepobrala, jak je to možné... Najednou má ta moje káča pitomá oči jen pro toho floutka! A na mě, na svoji velkou lásku, naprosto... dlabe. Byla to prostě taková první pořádná facka od života, jako záloha na všechny ty další, které už na mě natěšeně čekají někde za rohem. A ještě ke všemu se ten ňouma (ten pravý) Emanuel neuměl s nastalou situací chlapsky vypořádat, třísknout dveřma a letět opylovat jinej kvítek ze širé a nekonečné louky života. Jen jsem tenkrát nevěděl, jak to jeho chování nějak trefně a erudovaně popsat. Tak už to vím. Jak se vzácně shodli akisha a prvosenka od vedle : "Emanuel byl opravdu neskutečný tragéd" :-) (16.02.2013)

Jako malý jsem měl tyhle pohádky na audiokazetě. V televizi, animované, mne až tak nebraly, možná proto, že u adiopohádek člověk zapne fantazii a představuje si věci jinak. Ale přece jenom příběhy jsou veselé - turecký měsíc, který odvezou s tureckým medem mne vždy pobaví, stejně jako náprstek nebo bum bác cibaba prsk. (31.07.2013)

Docela by mě zajímalo, jestli někdy někdo podrobil tenhle večerníček hlubší psychologické analýze. Je to celé o jakémsi iritujícím vtahu mezi nemotorou Emanuelem (v podstatě velmi nevýrazná postava) a makovou panenkou. Od počátku počítáme s tím, že tihle dva k sobě patří a mají se rádi. Jenže to je zcela mylné a podsunuté východisko, neboť skutečnost tohoto konkrétního animovaného seriálu má mnohem blíž k životu. Zatímco motýl Emanuel truchlivě sedí na květu a opájí svou hlavu (i s parádní EMO-patkou) depresivními teoriemi, zda je či není milován, Maková panenka se mu neustále camrá s jinými frajery - ať už jde o afrického motýla, chodící žalud, co ztratil čepičku (ehm, dobré jitro, pane Freud), nebo jakoukoli jinou muskulinní entitu. Prakticky v každém díle se panenka nechává s potěšením svádět od ostatních a téměř pokaždé symbolicky podlehne, kterýžto fakt je pochopitelně řešen pouze náznakem, ale při čtení mezi řádky nabývá zcela konkrétní sémantické hodnoty... Přičemž frekvence těchto aktů sexuální nevěry bývá téměř železně pravidelná, takže panenka v červené sukýnce budí v průběhu seriálu velmi frivolní až promiskuitní dojem (až by se dalo čistě vědecky konstatovat, že je to hnusná špinavá děvka). Jenže to je pouze jeden úhel pohledu - musíme totiž jedním dechem poznamenat, že mdlý motýl Emanuel si za své životní útrapy může z valné části sám. Je to zkrátka taková pápěrka ("sisina"), prototyp básníka, který si neumí udržet ženskou, protože má hlavu neustále v oblacích a nedokáže se postavit pevnýma nohama na zem, nebo si nedejbože dupnout. Zmíněná příznačná změkčilost (ještě podpořená depresivní narací Vlastimila Brodského) dělá z Emanuela jednu z nejprotivnějších postav televizních večerníků. To je podle mě celkem kámen úrazu a příčina relativního neúspěchu této televizní série. Děti situaci v podstatě nerozumí: mají před sebou pouze permanentně frustrovanou postavu motýla a jeho mileneckou polovičku, která partnera nechce a vrací se k němu jen proto, aby ho mohla v příštím díle zase zranit... A dospělí tuhle situaci vnímají spíš podvědomě, takže si často ani nedokáží vysvětlit, proč jim večerníček připadá protivný. Tak...teď už to víte a já zavírám dnešní psychologickou poradnu. (03.06.2010)

Maková panenka s motýlem Emanuelem je pro mne příjemné večerníčkové překvapení. Ty příběhy jsou fakt pěkně napsané. Kresba je krásná a Vlastimil Brodský to hezky nadaboval. Nejlepší podle měl o loupežníku Buráskovi a dělostřelci Prskavcovi. Naopak jediný slabý díl byl o zlostném leknínu. [3493. hodnocení, 67. komentář, 63%] (29.03.2020)