Konec dětství

...aneb balada o kuřeti a jeho majiteli, osamělém chlapci Duncanovi, jenž žije na farmě spolu s otcem a jedním velkým tajemstvím, jež se týká jeho odlišné sexuální orientace. Téma zajímavé a slibné, ale jak už to tak u těchto zajímavých a slibných témat bývá, po dokoukání filmu ve mně jsou jen pocity rozčarování. Za zmínku stojí snad jen několik silných scén, z nichž převážně ty s erotickým a sexuálním nádechem jsou povedené. Jinak ovšem prázdný, chladně působící a podle mě vcelku zbytečně natočený snímek. (12.04.2009)

Amerických dramat o outsiderství, příběhy z venkova, kde chlapcům umírají matky a ti pak zůstávají s přísným otcem, jsem viděl nejméně dva tucty. Občas vidíme pěkně nasnímanou krajinku, předem čitelné scény, podkreslené drnkáním akustické kytary. Konec dětství začíná úplně stejně. Ovšem narozdíl od ostatních má nepříliš čitelný příběh, který naznačí, kam se bude ubírat, ale nakonec v poslední vteřině uhne z vyšlapené cestičky a občas připraví nečekanou drobnost. Emile Hirsch svým nepřehlédnutelným hereckým výkonem dospívajícího podivína se slepicí ... Konec komentáře. (16.03.2008)

Dospívání je nelehké období a u Duncana, který neví, jestli je zamilovaný do mámina kabátu, slepice nebo sousedního vidláka dvojnásob. Nejistě se pohybuje po venkovském okolí, které mu jeho osud nijak neulehčuje. Kladem snímku je rozhodně Hirsh, kterému bych skutečně věřil, že ho právě pustili z ústavu. O něco menším kladem je pak režie, která s city na krev určitě nejde. Bez syrovosti zpracování si tak nejsem občas jistý, jeslti s Duncanem soucítit nebo nad ním kroutit hlavou. Jako sonda do duše podivína je to ale celkem zajímavý snímek. Emotivnější utrpění zažije Swank v Kluci nepláčou. Alternativa: Boys Don´t Cry, Kes. (14.06.2010)

Další doklad toho, jak to lidé, co se liší od stáda, mají v životě těžké. Duncan je mimoň, snadný terč pro vrstevníky, nepochopený podivín pro dospělé; přecitlivělý, zmatený chlapec bez matky, s jejíž smrtí se smiřuje prapodivnými způsoby. Jeho blízký vztah k bílému kuřeti je ještě celkem normální, strkat si hlavu zmíněného kuru do úst už však mírně zavání duševní chorobou. Každý, kdo někdy ztratil milovanou osobu vám asi potvrdí, že čichat k jejím šatům je vcelku běžný jev, ale oblékat se do nich (zvláště muž do dámských šatů) je za hranicí zoufalství. Duncanovo hledání sexuální identity mě uvádělo do pocitů studu a trapnosti, scéna ve svatebních šatech byla jen pověstnou poslední kapkou. Pro jednou jsem chápala rozpolcenost a zklamání otce, jeho bezradnost v jednání s podivným potomkem. Asi fakt stárnu...:-) Emile Hirsch podal až příliš přesvědčivý výkon, Duncan byl na můj vkus moc velký magor a jak jsem psala výše, vzbuzoval ve mně spíše rozpaky než lítost. Tím ovšem nechci tvrdit, že by mi jeho vrstevníci byli sympatičtější, to vůbec ne. Tři hvězdy jsou pro tohle drama málo, ovšem emocionálně to na mě bohužel nezapůsobilo tak, jak mělo - jen vím, co jsem měla cítit. A při tolika závažných otázkách a problémech by rozhodně neuškodila o něco delší stopáž. 69% (08.06.2009)

Lidé vymezující se většině ,tedy "normálnímu" , to vždy mají těžké. O co těžší to je v dospívání ? Děti dokáží být velmi kruté a zvláště ty ,co za svou krutost skrývají svou slabost. Emile Hirsch si tu pochvalu ode všech opravdu zasluhuje. On vtiskl Duncanovi takovou opravdovost ,že mě mrazilo po celou dobu a mezi námi ,jsem fakt ráda ,že to byl jen film. (19.03.2008)