Dospěláci v místnosti

Politický film, ktorý nesadne každému. Pre náročnosť témy, ktorú paradoxne nemusíte sledovať. Skôr sa Gréci pokúsili natočiť film, ktorý ich má ospravedlniť pred EU. Dobre výkony, nahliadnutie do zákulisia veľkých rokovaní. Vlastne je to ukážka toho, čo by asi nikto normálny robiť nechcel. Veľká politika. Hlavne keď idem do filmu s dabingom neočakávam, že budem 80% času čítať titulky. 3 z 5 (25.12.2020)

Keď sa povie na poli EÚ Grécko, tak sa mi v mysli vybaví Shootyho karikatúra tučného rehotajúceho sa gréckeho prasaťa, ktoré stojí oproti slovenskému chudému či chudobnému úbožiakovi. Grécko je exemplárny príklad lenivosti a národa, voči ktorému máte kopec zábran prejaviť solidaritu. Ak sa však od tohto postoja divák odosobní a bude sledovať film z pozície Gréka, ktorý sa snaží vlasť zachrániť od pohromy vyjednávaním na mnohých stretnutiach, film si užije. Celý úspech stojí a padá na hlavnej postave ministra financií, ktorej sa excelentne zhostil Christos Loulis. Ten chlap má ťah na bránu, je charizmatický a sympaťák, ktorému zožeriete, že o krajanoch hovorí, že sú v humanitárnej kríze, keďže im o 40% poklesli platy či dôchodky. Režisér poňal tému tragikomicky a natoľko pútavo ju vypráva, že si obľúbite pánov v oblekoch, hlavne Nemca Wolfganga či šéfa Menového fondu a ich neoblomnosť. Všetky pojmy či problémy sú zrozumiteľné ozrejmené aj keď sa hrdinovia stále točia v kruhu ďalších a ďalšich len vedľajších argumentov. Myslím, že dielo je istým spôsobom satira na nekonečné kvákanie na mítingoch, na ktorých sa nič poriadne nedohodne, to je údel dnešnej doby, v tejto snímke Grécka. (16.12.2020)

Bajka o Davidovi s Goliášem.Dvě a půl hodiny politické sekané. Film je úzkostlivě pečlivě vybádaný a velmi hloupý. Natočený s obvyklou populistickou jednoduchostí a odmítající rozumné analýzy. To co film odhaluje je to, jak je to všechno smutné. Lze to ale také pojmout jako úchvatný "infotaiment" , zábava informacemi. Antické postavy jsou opravdu hnány představami o dobru a zlu ve smyslu Sedláčkové knize Ekonomie dobra a zla. Autor na přednášce o ekonomii Bible říkal, že v Bibli jsou pasáže o bezplatné pomoci bližnímu svému a záleží na nás, jestli Řecko uznáme za svého bližního. Pak je tu také tématika žití na dluh, což se v Řecku provozovalo ve velkém. Když si půjčí sedlák od své manželky a dluh nesplatí, peníze se nikam nevypaří a zůstanou v rodině. V tomto případě v EU. V historii nemělo moc vlád (Argentina) odvahu své dluhy neuznat, protože by vznikl precedens a bankéři by již nikomu nepůjčovali. Vystoupením z EU a znovuzavedením své Drachny a snížení jejího kurzu vůči EU by obyvatelé pravděpodobně přišli o své úspory. I v tomto případě by se peníze nevypařily. (07.04.2020)

Slušně natočený kolotoč politických jednání okolo řeckého dluhu z velmi subjektivního pohledu bývalého řeckého ministra financí Yanise Varoufakise, podle jehož autobiografické knihy byl vytvořen scénář a který je ve filmu vykreslen jako jediný "dospělý", snažící se najít přijatelně kompromisní řešení, oproti "zlým němcům", kteří neustále trvají na svém. Příliš objektivních faktů od filmu nečekejte, filmem se sice vznáší otázka, jestli má být ekonomika země přiškrcena placením dluhu nebo jestli naopak není ekonomicky výhodnější velkou část dluhu odpustit, ale jako argument je tu uveden jen jeden nepříliš průkazný graf. Jako vhled do samotných událostí jednání je ale zajímavý. Sám Varoufakis se zúčastnil slavnostní premiéry v Benátkách. (05.09.2019)

Narozdíl od jiných komentujících nemám ve zvyku na filmovém serveru rozebírat politiku, i zde chci v první řadě hodnotit film jako takový. Costa-Gavras se v drvivé většině svých filmů zaměřoval na politické náměty dle skutečných událostí. A skoro pokaždé uměl pohltit do politického dění jako do napínavého thrilleru. I zdánlivě nezáživnému procesu řešení ekonomonické krize na mezinárodních kongresech uměl vytvořit kus napětí, i obsahově statické scény plné nekonečných rozhovorů na politických schůzích zde dostávají díky kameře a režii ohromný dynamický ráz, který v divákovi zesilňuje napětí. Skvělý scénář otevírá nejen konkrétní politickou kauzu, ale zároveň i nadčasové téma se závažnou morálnou dilemou (což jsem ocenil), přenáší na diváka jisté znepokojení z nesnadné situace člověka z vysoké politiky, v jaké by se asi nechtěl ocitnout asi nikdo z nás. „Co řekneme našim lidem? Našim voličům?“ Yanis, který chtěl původně bojovat s jistým cílem, se ocitává uvnitř rozpuklé krizy v záplavě valících se problémů vysoké politiky, asi jako když je jedna scéna ze schůze zavalena samými čísly. Neočekával jsem, že by nejnovější film Costa-Gavrase překonal režisérovy vrcholy typu Doznání či Jeden muž navíc. Nejsem zklamán, že se tak ani zdaleka nestalo a taky mě nenapadá, co bych mohl Dospělákům v místnosti vytknout. A když celý film Gavras završil zcela nečekaným surrealním výjevem s blouděním Yanise černobílou chodbou a tanečkem politiků v doprovodu řecké hudby, přesvědčil mě, že do starého železa ještě úplně nepatří a pořád film, který stojí nejen za podívaní, ale i zapamatování, natočit dokáže. Za mě velmi zdařilé politické drama, i s pěknou absurdní tečkou na závěr. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (21.03.2021)