Hellraiser II: Svázaný s peklem

Dalo by se říct, že jsem dostal přesne to co jsem chtěl a na co jsem se podle komentářů těšil. O mnohem lepší než první díl, i když pár věcí mě zklamalo ohledně konce a těch zbrklých momentů.. (nebudu spoilovat) musím řict, že mě celej film nehorázně bavil, jak vizuál tak děj, nečekané momenty (až na ty zbrklé), cenobity jsem si dost oblibil. Na to z jaký je to doby, tak je to libově propracovaný co se týče masek. Pekelná pecička. (23.02.2018)

Ako fanúšik bizarného biomechanoidného gigerovského sveta postáv, existujúcich paralelne vedľa, či dokonca rovno v navonok uhladených životoch väčšiny, je pre mňa Hellreiser II vyslovenou chuťovkou. I keď majster Hans Ruedi Giger sa na diele výtvarne priamo nepodieľal, inšpirácia je zjavná. Oveľa viac zaujme vizuálnymi fantáziami, ako dejom. Ale pozor, ani symbolický opis tohto, čo sa deje za bránami psychiatrií nie je vôbec márny. (17.03.2021)

Tajemná kostka opět ožívá a s ní i nejbizarnější představy. Přítomnost Cliva Barkera je tu silně cítit, což se silně projevuje na výtvarné stránce děje. Jednička za dvojkou příliš nezaostává, ačkoli se v příběhu dají najít jeho slabší stránky (hlavně překombinovaný konec). Nečekejte žádné lekací momenty, protože se jich tu nachází opravdu minimum. Na atmosféře to ale nic neubírá. Zbytnělá fantazie rozvětvená do kořínků (některé momenty připomínají obrazy MC. Eshera), výpravné kulisy, nekonečně moc krve a pompézní Pinhead. To jsou asi největší devíza tohoto hororu. (08.10.2003)

Tohle jsou osmdesátky v nejlepší formě- tedy bez trapných účesů (ty vole, ten kdo vymyslel trvalou, by měl hnít v tom Pineheadově pekle), bez trapných vohozů a vůbec bez dalších uhozeností z let osmdesátých (miluju léta osmdesátý, kurde však jsem se v nich narodil :-), ale s pořádnou dávkou temnýho a krvavěkrvavýho hororu. To, co Pinehead a jeho věrní kamarádi cenobité rozjeli v jedničce, je tu mnohem drsnější a prostě mnohem... mnohem mnohem :-) Shit, tohle se fakt těžko popisuje, tohle se musí vidět... No mám před sebou dlouhou cestu, hlavně na ty kousky v odstínu šedi (ještě že jich není padesát... teda těch kousků :-) se už mooc těším. (14.02.2015)

Oproti prvnímu dílu má dvojka zásadní nedostatek - chybí totiž to očekávání, překvapení z toho, co přijde. Už víme, že existují Cenobité, že nejspíš uvidíme lidi bez kůže atd. Pocit znepokojení z jedničky je ve dvojce upozaděn, přesto má film zvláštní atmosféru zla. Julie prostě je ďáblice a doktor Channard zvrhlý šílenec, nehrají si na to, žijí tím. Ovšem zklamalo mě už to, že na začátku byl převyprávěn příběh z jedničky a tím jsem nabyl pocitu, že se dívám na film pro blbce. Tenhle pocit naštěstí odezněl a já si mohl docela dobře užít monstrózní fantazii tvůrců efektů a výtvarnou inovaci designérů a animátorů, která připomíná skoro až Švankmajera. Hlavně díky vizuálu si film podržuje některé kvality z prvního Hellraisera. HUDBA: Christopher Young z části navázal na svou práci pro první díl, zčásti přichází s novými motivy - hudba působí lehce nesourodě, což ale není na škodu. Škoda jen trochu nevyužitého potenciálu z jedničky (téma u Cenobitů prostě bylo lepší tam). (13.06.2010)