Režie:
Galder Gaztelu-UrrutiaKamera:
Jon D. DomínguezHudba:
Aránzazu CallejaHrají:
Ivan Massagué, Antonia San Juan, Zorion Eguileor, Emilio Buale, Mario Pardo, Algis Arlauskas, Eric Goode, Miriam Martín, Miren Gaztañaga (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vězni v horních patrech se najedí lépe než ti dole, na které zůstanou jen zbytky. Jeden muž se snaží prosadit změnu, aby všichni měli dostatek. (Netflix)
Videa (3)
Recenze (612)
„Díra se do hloubky prudce noří.. je na každém, jak se s tím poprat snaží.“ Když udýcháte ty tuny hladovění (nebo přežírání - jde o to v jakém patře), zvýšené ostražitosti vůči svému okolí, kanibalismu, halucinacím, beznaději a věčné nejistotě.. odnesete si možná i jisté poselství. Pro ty co váhají: Dna nedohlédneš a není jisté jestli jej vlastně toužíš poznat, protože.. „Nevědomost osvobozuje.“ ()
Mě ten systém se žrádlem, připoměl EU, tam taky nejluxusnější jídlo má Macron a Merkelová, pak tzv Evropa první kategorie a my češi a slováci jsme to dno kam se dostanou leda taky zbytky co nikdo nechce,. takže ten vertikální žrádlovej systém mě naprosto fascinoval. Jinak je to hodně chtyrej biják, to se musí nechat, koncem se teda na to hodil trošku bobek, ale ten zbylej čas je v richtigu. ()
Solidarita? Ani náhodou! Dokážou lidé v uzavřeném prostoru společně komunikovat, nebo bude každý myslet jen sobecky na sebe? Jedna z dalších odpovědí na to, proč komunismus nemůže nikdy fungovat. Snímek se možná formou tváří jako sci-fi, ale v podstatě jde o alegorii světa, v němž žijeme. Problém jsem měl s hlavní postavou - naivně idealistickým Gorengem. Chvílemi byl neskutečně protivný a dozajista dobré úmysly realizoval podivným způsobem. Atmosférická hudba udržuje po celou dobu neklid a tísnivé napětí, z jakési letargie pak vytrhne diváka několik šťavnatých scén. Kanibalismus, červi, dlouhý nůž, tyče a šavle. Krev. Potěšil mě konec, jelikož jsem se obával doslovného vysvětlení, které by zničilo veškeré tajemství. Škoda jen, že jsem se nemohl ztotožnit se žádnou postavou, a tak mi byl jejich osud vcelku lhostejný. Kam Španělé na ty držky chodí, to mi bývá občas záhadou... ()
Díra mi udělala velikou radost. Neotřelý jednoduchý nápad převeden do filmu celkem naturalistickou podobou, který navíc koupil Netflix a minimálně v celé Evropě dosti zviditelnil. 90 minut uteklo jako voda a musím přiznat, že jsem dlouho nic tak originálního neviděl. Ano, vzpomenete si na Saw, Kostku a další, ale španělské Díře dejte šanci...9,5/10 ()
Jako sorry, ale mě už ty antikapitalistický filmy trochu lezou krkem. I přestože snímek má poněkud zajímavý námět, který dobře udržuje divákovu pozornost, zabývá se těžce očividnou a poněkud lacinou metaforou, související s kritikou třídních rozdílů. Ti nahoře se mají jak prasata v žitě a ti dole bojují o holé přežití. No to je objev Ameriky, cywe. Do toho všeho se ještě film poněkud přehnaně snaží diváka šokovat některými krvavými a násilnými scénami, nicméně jejich implementace do samotného děje příliš věrohodná není. Navíc ještě film prudí velice otravnými (rádoby uměleckými) halucinogenními scénami hlavního hrdiny, které jsem obecně nesnášel snad úplně všude. Poslední třetina je ale celkem povedená, plus kdyby s jejím dějem tvůrci přišli o něco dřív, snad bych nebyl zas až tak kritický. Vlastně si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby se ten film nebral zas až tolik vážně. Změna žánru k něčemu žoviálnějšímu by možná celému zážitku více prospěla, takhle to je jen další laciná káravá orwelovka, nad jejímž poselstvím člověk jen ledabyle protáčí oči v sloup. Slabší 3* ()
Galerie (27)
Zajímavosti (11)
- Většina budov je číslována od nejnižšího k nejvyššímu patru od zdola nahoru, ale Díra je přesný opak s úrovní 1 nahoře, stejný systém číslování jako mají Kruhy pekla v Danteho „Infernu“, ve kterém byvatelé Třetího pekélného kruhu, vyhrazenému nenasytným duším, jsou trestáni za svou chamtivost a chuť k jídlu nahoře na Zemi. (Maulincio)
- Film byl natočen chronologicky, protože Ivan Massagué (Goreng) musel během šestitýdenního natáčení zhubnout 12 kilo, aby ukázal své fyzické chřadnutí. (Maulincio)
- Filmaři postavili dvě stejná patra, která si následně předělávali podle vlastních potřeb. (Yoshimitsu)
Reklama