Díra

Španělé temné filmy umí, to už je známá věc, ale po dlouhé době se trefili do vkusu i mně. Občas řádně nechutný thriller, připomínající kultovní Kosku a zároveň kritika společnosti. Báječný a hlavně výborně zpracovaný nápad, kdy jsem se původně bál toho, že film vyloží karty na stůl v první půlhodině a pak už pojede na neutrál. Není tomu tak a film si drží překvapivě svižné tempo po celou dobu, což je podpořeno minimalistickou, ale naprosto funkční hudbou. (02.09.2020)

„Nenapadneš ma hneď. Dnes, ani zajtra. Ale časom sa na mňa začneš pozerať inak.“ Stáva sa mi to málokedy, že neviem, čo si mám o nejakom filme myslieť. Respektíve to, čo si o ňom mám myslieť azda aj viem, no neviem o ňom písať. Stalo sa mi to u Snowpiercer a stalo sa mi to aj u The Platform, ktorá mi ho istým spôsobom pripomenula (hoci naozaj dosť okrajovo a určite The Platform nepozerajte len preto, že sa vám páčil Snowpiercer). Celé sa mi to hrozne páčilo, bolo to nečakané, občas nechutné, občas šokujúce, občas všelijaké iné. A hoci to malo aj hluchšie miesta, občas to strácalo akúkoľvek logiku a koniec, hoci vychádzal z dobrej hrdinovej myšlienky, nakoniec šumel do prázdna. Najlepšie bude, ak do toho pôjdete rovnako ako ja – teda bez akejkoľvek znalosti deja, nepozerajte si fotky a už tobôž nepozerajte trailery. S prižmúrenými očami 4*. (18.05.2020)

Být tam vysvětleno nebo alespoň nějak naznačeno, jakým způsobem se ti lidé (ve spánku?) přesouvají na jiná patra, dal bych o hvězdičku víc. Samozřejmě lze namítnout, že film je alegorie, takže to není podstatné. Na to však bylo ostatním aspektům života v Díře věnováno příliš mnoho pozornosti, než aby se zrovna tenhle detail dal jen tak odmávnout. (28.03.2020)

Homo homini lupus, tak to je fakt objevení Ameriky. Každopádně mi bylo od začátku jasné, že nepůjde "jen" o nějakou sofistikovanější a intelektuálnější variaci na The Cube, ale že budou tvůrci prudit i nějakým tím humanismem a solidaritou a morálkou apod. Ovšem zaříznutí filmu závěrečným donkichotsko-komunistickým bojem za jakési Poselství, jehož smysl mi zůstal utajen, mě dost otrávilo. A to, že představitelka šílené a krvelačné Miharu, jediné postavy která mě zaujala, je v civilu jakási filipínsko-španělská popová hvězdička, mě otrávilo taky. (21.04.2020)

Myslím, že spokojit se s touhle polopatickou, doslovnou a ani ne moc výstižnou společenskou alegorií je v době, kdy je společenskou alegorií snad většina filmů, vážně mimo můj toleranční level. Na tohle už je potřeba nasadit nějakou citlivost a mít nějaké nároky, jinak budou za chvíli tyhle filmy otravnější než komiksové adaptace. (28.03.2020)