Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“

Souhlas s uživatelkou Judy24, něco takového mne taky napadlo - asice že v dokumentu chyběly popisky, a to nejen z období, kdy a kde se "zrovna nacházíme", jakož i jmen účinkujících umělců / ansámblů. Rovněž by neuškodily názvy úryvků jednotlivých skladeb (alespoň těch, které tam vyloženě někdo nejmenoval, např. na zkoušce orchestru). Já osobně jsem sice skoro všechny skladby i umělce poznala, ale každý není v tomhle tak zběhlý (např. nějaký "elév" v oblasti vážné hudby), nota bene ani ten největší znalec by nemusel vědět, že jde např. o manželku dirigenta Hrůši či syna dirigenta Hanuse. Alespoň že v závěrečných titulkách byla všechna jména umělců i názvů skladeb vypsána. Ale je to jediná výtka, kterou k jinak moc pěkně udělanému dokumentu mám. Pan Bělohlávek byl nejen vynikající dirigent, ale i člověk. Laskavý, vlídný, se smyslem pro humor a srdcem na pravém místě. A s až záviděníhodným elánem, kdy i prakticky na smrtelné posteli pracoval div ne do roztrhání. Při tom všem si ale vždy našel čas na rodinu i přátelé. Velká škoda jeho předčasného odchodu. P. S. Dortík k 70. narozeninám pana Bělohlávka byl prostě neskutečný. Vytvořit z marcipánu 130 členů orchestru, včetně hudebních nástrojů a pódia, no, tož to tedy klobouček! Zejména, když ho dělala "cukrářka - amatérka", tedy členka orchestru. Takový snad i škoda sníst. :-) (25.02.2021)

Hodně zajímavý dokument o výrazné osobnosti dirigenta Jiřího Bělohlávka, který y převážné míry mapuje jeho poslední dva roky života. Zajímavým způsobem zobrazuje jak jeho vynikající hudební intuici, smysl pro humor i velice zajímavý popis vzájemné a oboustranné alchymie mezi ním a jím vedenou Českou filharmonií, která určitě kvalitu jejich vystoupení ještě více zdůrazňuje, takže ČF je oprávněně považována za jeden z nejlepších orchestrů i v mezinárodním měřítku. Zajímavé jsou rovněž rozhovory s nejbližšími, vzpomínky na svůj vzor Václava Neumanna i postřehy a názory jeho výborného žáka a blízkého přítele Jakuba Hrůši. To jak ohromnou osobností Jiří Bělohlávek byl, dokument znázorňuje neopakovatelnou formou a je jen velká škoda, že jeho hudební kariéra skončila předčasně. Ale svými postoji a lidským přístupem určitě slouží jako velice výrazný vzor pro své následovníky české dirigentské školy. (30.12.2019)

Pokud máte k Jiřímu Bělohlávkovi alespoň trochu pozitivní vztah, bude se vám film líbit. Z filmařského hlediska mě trochu zklamal. Moc jsem totiž nepochopila, proč v něm zcela chyběly byť úplně základní popisky. Věděla jsem, že sledujeme poslední dva roky mistrova života, ale ráda bych věděla přesněji, kde se z hlediska času nacházíme - že "teď sledujeme zkoušku orchestru z dubna 2016" a "teď jsme se přesunuli o tři měsíce dál". Několik lidí na plátně by si rovněž zasloužilo titulek. Dva příklady za všechny - hornistka Kateřina Javůrková, která panu dirigentovi pekla obrovský dort k sedmdesátinám, shodou okolností získala letos Cenu Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce - informace, kterou si nejsem jistá, že průměrný divák má, ale mně přijde zajímavá. Vzápětí se na plátně v restauraci objeví Semyon Bychkov, který nastoupil na místo šéfdirigenta České filharmonie právě po panu Bělohlávkovi, což se ovšem nikdo z diváků rovněž nedozví. Na druhou stranu se filmu podařilo mě překvapit svým koncem, jakkoli to nedává žádný smysl. Během sledování jsem téměř zapomněla, že už mezi námi maestro není a celý přechod ke konci, kdy se na plátně jakoby přímo naproti sobě objevovali Jakub Hrůša s panem Bělohlávkem a na pozadí hrála Stabat Mater, byl opravdu moc pěkně udělaný. (22.10.2019)

Dokument příjemný a záslužný, jen mi trochu mrzelo, že se tam snad vůbec nevzpomnělo Bělohlávkovo dlouhé šéfdirigování FOK, což jistě nebylo snadné nastoupit jako mladý po éře Václava Smetáčka, a ještě víc, že oproti nedávnému dokumentu o Liboru Peškovi se nemluvilo o jeho anglických zážitcích, vždyť tam dirigoval roky a tak slavný orchestr a zřejmě velmi úspěšně. Chápu, že to byl pořad dělán ve spolupráci s Českou filharmonií, ale přece jen... (30.12.2019)

Smutno mi je, ale těšila jsem se, až tento dokument o panu Bělohlávkovi uvidím. Především proto, že jsem měla ráda jeho osobnost, jeho schopnost přiblížení vážné hudby "obyčejným" lidem. A myslím, že v tom je síla i tohoto dokumentu - během relativně krátké časové stopy ukázal bez nadbytečného povídání charakter člověka a jeho umělecký cit a talent. (25.12.2019)