Håp
Leva på hoppet
Nádej
Hope
Režie:
Maria SødahlScénář:
Maria SødahlKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Andrea Bræin Hovig, Stellan Skarsgård, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Eirik Hallert, Steinar Klouman Hallert, Einar Økland, Gjertrud Louise Jynge (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Anja a Tomas představují pár, jakých známe mnoho. Oba jsou ve středním věku, v plné síle, pevně spojeni dětmi a rodinou. Z jejich romantické lásky už po letech soužití mnoho nezbylo, žijí spíše vedle sebe než spolu a většinu energie dávají do své práce. Tomasův přístup už dokonce hraničí s workoholismem. Anja jako divadelní režisérka právě zažívá triumf díky premiéře nejnovějšího představení, když jí lékaři oznámí, že má fatální neléčitelný nádor a před sebou pouhé tři měsíce života. Do Vánoc zbývá jeden den, dětem nic říct nechce a jediný, o koho se Anja může opřít je Tomas. Anja se rozhodne být silná a bojovat. Může smrtící diagnóza dát jejich rozbitý vztah znovu dohromady nebo už mezi nimi opravdu nic nezbylo? I ve chvíli, kdy jsou vaše šance minimální, naděje vždycky existuje. (Bontonfilm)
(více)Videa (3)
Recenze (33)
Anja: „Teraz, keď už je po všetkom? Ako mám prejsť tou uličkou?“ Vzťahová dráma, v ktorej ide o život. Zdravý človek si nedokáže predstaviť, čím by reálne partnerský vzťah v takejto situácii prechádzal. Stellan je na takéto úlohy ako stvorený – zahral nedokonalého, zaneprázdneného partnera, ktorý zabúda prejavovať svoje city a byť nápomocný v bežnom živote, kým sa neocitne v situácii, keď ide do tuhého. Človek toho veľa znesie. Nebolo to dokonalé filmové dielo, ale zostalo vo mne posolstvo, že každý deň života je cenný. ()
Nádej je film, ktorý vás necháva pozerať dve hodiny na príbeh ženy, aby ste nakoniec vy žiadnu nádej nedostali. Žiadnu nádej na rozuzlenie jej stavu. Nádej je film len o tej nádeji pre ňu, lenže či tá nádej bola alebo nebola márna sa nikdy nedozviete. Myšlienkou je len to, že je dobré tú nádej mať. Ale pre diváka by sa kľudne mohol volať aj Beznádej. Bolo by to výstižnejšie. ()
Nič objavného nás síce nečaká, ale autentický civilizmus určite áno. Žiaden bucket list, pred smrťou riešite úplne iné veci a dokonca niekde v diaľke stále svieti svetielko nádeje, že ak motyka vystrelí, tak možno aj prežijete. Dôležitejšie sú ale vzťahy a to, ako ich prezentujú herci na plátne a tu niet čo vyčítať. Snáď len to, že so šiestich detí nedostane žiadne z nich dostatočný priestor, i keď to ani nebolo pri tomto koncepte potrebné, a možno že pani dotyčná berie všetko tak nejak s rozvahou, tu ale treba spomenúť aj lieky na utlmenie, ktoré berie a vďaka ktorým nemôže poriadne spávať. Takže ani tu niet nakoniec čo vyčítať, snáď len tú neoriginálnu tému... ()
Když se děje "jedna" TMA. Její stinné paprsky zaterasí, roztříští nazdobené, sváteční terasy. Osvětlí, zpřítomní důležitost pravdy emocí. I přes všechnu tu popelavou viditelnost, "slavičího vetřelce," má se nad/e/chnout pro šafránový pel. Vytažený černý Petr za bílého dne. Najde pak lidský mrak lék? ()
Mě prostě tato onemocňovací tématika netankuje. Nevím proč, ale může se rozebírat krize, sociální vztahy, psychologie, cokoliv. Ale jak někdo má nějakou nemoc, na kterou velice pravděpodobně zkape, tak mě to v tom filmu vůbec nezaujme. Zvláště, když je to drama vážné jako projev japonského premiéra. Stejně jako Still Alice i zde nejsem prostě osloven. ()
Reklama