Pařížské blues
-
Paris Blues
Drama / Hudební / Romantický
USA, 1961, 98 min
Režie:
Martin RittHudba:
Duke EllingtonObsah
-
Druhý film režiséra Martina Ritta s dvojicí Paul Newman a Sidney Poitier se odehrává ve městě, které dlouho sloužilo jako útočiště hudebníků černé pleti, kteří sem prchali před rasovými předsudky v USA. Do Paříže ve filmu přijíždí americký jazzband pod vedením skvělého pozounisty a nadějného komponisty Rama Bowena jehož členem je mimo jiné i černý saxofonista Eddie Cook. Oba hlavní představitelé zanedlouho narazí na pár mladých amerických turistek Connie Lampsonovou a Lillian Corningovou, z nichž si každý vybere tu svou. Brzy mezi oběma novými páry začne docházet k neshodám, které se týkají především návratu do USA, po kterém touží Connie i Lillian - do Francie totiž původně přijely pouze na dvoutýdenní dovolenou. Avšak Ram s Eddiem jsou proti, Ram vidí slibně se rozvíjející pařížské angažmá a Eddie se zase jako černoch cítí v Paříži mnohem svobodněji a více respektován než doma. V tomto velmi vydařeném jazzovém filmu si zahrál (jako herec i jako hudebník) také slavný Louis Armstrong a o hudbu se postarala jazzová legenda Duke Ellington. (oficiální text distributora)
Druhý film režiséra Martina Ritta s dvojicí Paul Newman a Sidney Poitier se odehrává ve městě, které dlouho sloužilo jako útočiště hudebníků černé pleti, kteří sem prchali před rasovými předsudky v USA. Do Paříže ve filmu přijíždí americký jazzband pod vedením skvělého pozounisty a nadějného komponisty Rama Bowena jehož členem je mimo jiné i černý saxofonista Eddie Cook. Oba hlavní představitelé zanedlouho narazí na pár mladých amerických turistek Connie Lampsonovou a Lillian Corningovou, z nichž si každý vybere tu svou. Brzy mezi oběma novými páry začne docházet k neshodám, které se týkají především návratu do USA, po kterém touží Connie i Lillian - do Francie totiž původně přijely pouze na dvoutýdenní dovolenou. Avšak Ram s Eddiem jsou proti, Ram vidí slibně se rozvíjející pařížské angažmá a Eddie se zase jako černoch cítí v Paříži mnohem svobodněji a více respektován než doma. V tomto velmi vydařeném jazzovém filmu si zahrál (jako herec i jako hudebník) také slavný Louis Armstrong a o hudbu se postarala jazzová legenda Duke Ellington. Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Hudba - M(30.3.2004)
-
Matty
Jazz bez akutní bolesti hlavy akceptuji výhradně ve filmech Woodyho Allena, zde mi sice přímo nerval uši, ale jelikož je film postaven pouze na něm a hereckých výkonech, sledování bylo poněkud úmorné. Mnozí kameramani (by) dokázali zachytit uhrančivou tvář Paříže lépe než Christian Matras. Mnozí režiséři (by) dokázali nanicovatý milostný trojúhelník vybavit ostřejšími ostruhami než Martin Ritt. Nemnozí herci by dokázali dva jazzmany střihnout s bravurou Newmana a Poitiera, kteří se v té době teprve drápali ke hvězdám, přesto jsou největším a, nepočítáme-li oslňující výstup Luise Armstronga, vlastně také jediným pádným argumentem pro zhlédnutí. Jestli před tímhle typem muziky taky raději držíte své sluchovody v uctivé vzdálenosti, nehleďte na jména herců a bez obav se nechte odradit samotným názvem. 45%(24.1.2008)
-
Pohrobek
Do Paříže přijíždí americký jazzband pod vedením skvělého pozounisty a nadějného komponisty Rama Bowena (Paul Newman), jehož členem je mimojiné i černý saxofonista Eddie Cook (Sidney Poitier). Oba hlavní představitelé zanedlouho narazí na pár mladých Američanek Connie Lampson (Diahann Carroll) a Lillian Corning (Joanne Woodward), z nichž si každý vybere tu svou. Brzy mezi oběma novými páry začne docházet k neshodám, které se týkají především návratu do USA, po kterém touží Connie i Lillian. Avšak Ram s Eddiem jsou proti, Ram vidí slibně se rozvíjejí pařížské angažmá a Eddie se zase jako černoch cítí v Paříži mnohem více svobodnější než doma. Jedná se o nejlepší jazzový film, který jsem kdy viděl. Muzikantským vrcholem je jednoznačně dlouhá jam-session, které se jako hlavní postava zúčastní dokonce Wild Man Moore (Louis Armstrong!!!!!!!!). Hudbu pak složil sám božský Duke Ellington!(30.1.2005)
-
sportovec
Nezávisle na faktu, že film je založen na literární předloze, se podařilo jeho autorům zachytit autentické ovzduší americko-evropského kulturního transferu v jeho pozdně "starodžezové" podobě. Setkání velmi mladého Newmana a ještě ne starého Satchmo Armstronga ve mně probouzí určitou nostalgii a něhu. Opomenut by neměl být ani jiný zajímavý aspekt filmu: moment amerického exilu, jak ho zachycuje Newmanův černošský partner v Poitiersově podání. Milostná historie obou párů i jistá "hollywoodovitost" jejich dramatického vedení a vyznění v takovém případě viditelně ustupují do pozadí. Naopak o to více vynikne spontánnost jednotlivých hudebních čísel a latentní muzikálový - ve skutečnosti zřejmě dominantní - rozměr BLUES. Je zřejmé, že víc než s dokumentem jsme v tomto případě konfrontováni s dobovou výpovědí epochy, jejíž historickou uzavřenost ještě nejsme s to si uvědomit.(30.10.2010)
-
tahit
Ke kvalitě tohoto filmu lze přičíst i vzácnou atmosféru umělecké Paříže, kterou vystihla vynikajícím způsobem právě jazzová muzika.(21.3.2008)
-
cheyene
Pařížské blues je prosycené úžasnou jazzovou muzikou Duke Ellingtona a příjemnou atmosférou pařížských ulic a parků let padesátých, resp. šedesátých. Mariin sklípek, v němž své muzikantské dovednosti předvádí trombonista Paul Newman a saxofonista Sidney Potier (zmínil bych však i kytaristy zvaného "Cikán"), je velmi útulné místo, ve kterém to po večerech žije právě díky výtečnému bandu. Jako pozounista amatér jsem byl potěšen výkony Paula Newmana, na němž bylo vidět, že vskutku absolvoval nějaké hodiny hry na pozoun, takže držení nástroje, postavení úst, tahání snižcem i dýchání bylo prakticky takové, jako má být. Pro někoho je to možná maličkost, ale já to považuji za docela důležité a v případě tohoto snímku jde tedy o velký klad. Velikým pozitivem je také rolička Louis Armstronga, který svůj prostor ve filmu využívá maximálně a je obrovským zpestřením. Romantická dějová linie mě bavila a nevadila mi ani její jednoduchost. Černobílé zpracování dává celému snímku patřičnou poetiku a atmosféru. Hodnotím slabšími 5*.(27.12.2011)
-
Rocky62
Na Pařížské blues jsem se těšil jako malej harant, neboť mám slabost jak pro Martina Ritta tak pro ústřední trio, navíc mám pěkné zážitky, co se týče spolupráce Ritt-Newman (Hombre, Hud, Dlouhé horké léto). Hudební filmy sice nemusím a jazz mi už vůbec nic neříká, ale jelikož jsem velkým příznivcem režisérova charakteristického rukopisu, tak je spokojenost na místě. Vysypávat tu superlativy na herecké výkony by bylo nošením dřívím do lesa. Když se řekne jazz vybavím si ihned 40.-60.americká léta, Paříž mi k jazzu moc nesedí, ale díky velkému potenciálu režiséra mi to během sledování vůbec nevadilo. Vše tu funguje naprosto skvěle a to i romantika, u níž jsem měl malé obavy, že bude (vzhledem k době vzniku filmu) trochu naivní. Vůbec ne. Nechybí tu ani zapamatování hodné scény, např. muzikantská pře jedinečného Armstronga s pány Poitierem a Newmanem. Dialogy mají rovněž velkou úroveň. Zkrátka poctivá filmařina, která mi zvedla náladu. 80%(3.11.2011)
-
MrCreosote
Postavit celý film pouze na dvou prakticky totožných vztahových problémech (on ji miluje, ale nehne se kvůli ní z Paříže) a výtečné jazzové hudbě rozhodně není šťastný nápad. Paul Newman se svou image mladého Marlona Branda sice působí jako magnet, ale k čemu to je, když všechno nakonec vypadá tak zoufale povrchně? Navíc Sidney Poitier tu hraje jednu ze svých prvních "rasově uvědomělých" rolí, což se sice dá pochopit na americkém Jihu, v Paříži bych ale byl rád těchto problémů ušetřen. Ale jazz kvůli tomu mít rád nepřestanu.(15.4.2010)
-
raroh
Adaptace románu Harolda Flendera rozšířila původní linii na půdorysu milostného vztahu řešící typické problémy americké černošské komunity USA - angažovaný politický přístup a uplatnění se ve společenském životě (černošská učitelka představovaná Diahann Carrol) a o politiku se nezajímající jazzový saxofonista žijící ve volnější Paříži (Sidney Poitier) - o vztah druhé, bělošské dvojice - jazzový trombonista (Paul Newman) by rád získal uznání i na poli skládání vážné hudby, do typicky maloměstského amerického manželství ho chce vehnat značně usedlá spíše putička než emancipovaná žena. Oba muzikanti, představující ideál mužské svobody, nevázanosti a tvůrčího úsilí, odolají a v Paříži zůstanou. Třetím muzikantem, působícím v jejich kapele, je nejvolnější Cikán (jak přezdívka, tak národnost), nerad by se nechal svázat, zároveň je závislý na drogách (přepokládám, že předobrazem tohoto originála, zvládajícího suverénně jak jazzovou, tak flamencovou kytaru, byl Django Reinhardt) - drogy ve filmu nejsou naštěstí adorovány, ale na trosce bývalé flamenkové extratřídy ukázán jejich reálný dopad. Film je prodchnut realistickým civilismem, tolik typickým pro filmy Martina Ritta, atmosféra jazzových klubů a Paříže přelomu 50. a 60. let přímo sálající na diváka i dnes. A k tomu všemu harmonicky bohatá hudba Duka Ellingtona a malá rolička Satchma s jeho obligántními grimasami a ikonickou trubkou.(12.3.2010)
-
Skip
Dobře zachycená atmosféra "jazzové" Paříže, ale Paul Newman mi v roli bohémského jazzového hudebníka moc neseděl. No a nakonec to nějak vyšumělo do ztracena, i když to byl celou dobu celkem dobrý film.(13.2.2008)
-
Snorlax
Heterosexuální ženy a homosexuální muži mají ztíženou pozici při hodnocení, neb díky přítomnosti mladého Newmana nemohou být objektivní. K tomu všemu nádherné jamování se Satchmem. No, neptejte se mě, o čem ten film byl.(11.12.2011)
-
Terva
Zajímavé drama z Paulem Newmanem v hlavní roli.(21.2.2010)
-
mortak
Ještě než TV začala v nekonečných seriálech řešit citové problémy doktorů, film řešil citové problémy umělců. Pařížské blues se svým barem (na kraji města) má k realitě stejně daleko jako seriálové nemocnice (na kraji města). Dobří herci pronášejí banální šroubované dialogy a do toho hraje Ellington. Pět minut s Luisem vás sice zvedne ze židle, protože ucítíte skutečnou atmosféru jazzového klubu, jenže zbytek je jen limonáda pro maloměstské Američanky (Po první noci: Paříž je přesně taková, jakou jsem jsi ji představovala). Mimochodem: viděl někdy někdo dvě ŠTÍHLÉ americké turistky?(30.11.2010)
-
Pavlík
21. 04. 2009 (128.); ,,Ram Bowen", ,,Eddie Cook" a ,,Wild Man Moore" tři úspěšné osoby(21.4.2009)
-
SjamK
Jedna hvězdička za muziku, druhá za herce (je legrační vidět mladého Newmana vedle Louise Armstronga), třetí za atmosféru starých dobrých jazzových časů, kdy se muzika brala ještě docela vážně. Jinak je to celkem obyčejný film s obyčejnou a asi i naivní zápletkou.(16.4.2010)
-
pulnicek
Spíš než o jazz,u je to o tom, jak se dvě američanky snaží klofnout Newmana a Poitiera...(27.2.2011)
-
Shogin
Snímek v němž krásně ladí jazzová hudba s Pařížskou atmosférou a od začátku do konce buduje příjemnou atmosféru. K tomu ještě výborný Paul Newman a další velmi dobří herci, včetně Louise Armstronga a vynikající jam-session uprostřed filmu! Příběh jako takový je prostý a jednoduchý, což je trošku škoda a proto nedávám plný počet. Každopádně se jedná rozhodně o velmi příjemný film a zvlášť pro příznivce jazzu bude pohlazením!(30.9.2010)
-
Looka
Z dnešního pohledu příšerně naivní film. Kdyby tam nehrála hlavní roli skvělá hudba (a Paul Newman) asi bych to ani nedokoukal.(14.9.2008)
