Hlava v oblacích

Gilda Bessé ve mně evokovala Zeldu Fitzgerald... Je to tak trochu spratek, co se stále hledá, chvíli maluje, chvíli se věnuje filmu, chvíli fotografuje... Ve své moci si drží dva miláčky, které si nahnala do zlaté klícky , má je ráda svým "ugly love" způsobem. Miláčci vesele hopsají, jak se zrovna Gildě hodí, jsou poslušní a milí, jednoho dne ji sice opustí pro jakési vznešené ideály, že válka ve Španělsku je jejich morální povinnost, ale i zde se ve svých "hlavách v oblacích" vracejí ke Gildě. Hlavní hrdinka je zoufale nesympatická, druzí dva stojí jen v jejím stínu, jsou to nudné postavy nudně ztvárněné. Čekala jsem velkolepější a osudovější drama. "Kdo jde na bál, musí tančit." - Henri Cartier-Bresson (19.09.2012)

Nevím úplně proč, ale tenhle snímek mě ve výsledku moc nevzal... Všechno bylo hrozně roztahané a vzájemné vztahy mě také tolik nenadchly, stejně jako jednotlivé charaktery postav... Trochu mi to připomnělo Atonement, také rozvláčný příběh několika lidí a jejich cestách životem, jejich vzájemným křížením i nekřížením... Atonement z takového tématu ale vyšel mnohem mnohem lépe. (10.06.2013)

Vojnová nepatetická nesentimantálna romanca o viac než kamarátskom trojuholníku, jednej osudovej žene a jednej nenaplnenej láske. Excelentná Charlize Theron a lá "femme fatale". John Duigan sa prejavil ako vynikajúci rozprávač, ktorý nás prevedie vývojom postáv od študenských čias, cez Španielsku občiansku vojnu až po 2.svetovú vojnu... Od Head in the Clouds som nič nečakal a dostal som emocionálne silný príbeh, ktorý ma fest prekvapil a "dostal", až sa sám sebe čudujem:) 4,5*/5 (30.08.2006)

Možná by to dopadlo i dobře, nebýt té tuny nelogických střihů, střídání lokací a prazvláštního posouvání děje. Největší zápich je snad na nádraží u odpalování bomby, kdy Townsend během asi dvou střihů stihne dostat kulku, objevit se v katedrále v centru Paříže a skončit v nemocnici v Londýně (mezitím ještě uběhnou nejlépe dva roky a Townsend všechno vypravěčským hlasem dovypráví). Takhle nějak se ale začíná film vystříhávat až od své druhé poloviny. Do té doby sice postavy po plátně jen bloumají, nicméně celkově to ještě působí konzistentně a jako poetická výpověď o rozmařilých a zamilovaných lidech na přelomu 20. a 30. let jakžtakž funguje. Finále je ovšem na facku, kdy kromě toho, že se odehrává během povstání v Paříži, nevíme odkud se všechny postavy berou, kdo a kam celou dobu vůbec směřuje, jestli Němci nebo Němec, Francouzi, Charlize či Townsend, který to nakonec samozřejmě nestihne. Na ty tři to vytahuje fakt, že v porovnání s věcmi, které jsem po cestě autobusem byl nucen zhlédnout, jsem Hlavu v oblacích nesmírně ocenil :) (20.09.2012)

3*** hvězdičky Tak já teda nevim. Na tenhle film bych nekoukal a našel bych si raději asi tucet jiných. Člověk míní a situace mění. Skoukl jsem to a přežil a 3*** hvězdy není málo, ne? [X] Minus 1* hvězda Za prvních 100 minut, kdy jsem se modlil aby to skončilo. Protože jsem ale statečný, nevypnu film a dokoukám ho, jinak bych ho přeci nemohl subjektivně objektivně hodnotit. To je přeci jasný. Odbojem začal film mít pro mi i nějaký děj a skončilo představování charakterů hlavních postav. [X] Minus 1* hvězdička Vůbec mi tam nesedl Stuart Townsend. A to tak, že opravdu vůbec. [X] Řekl bych, že je to film pro specifickou skupinu diváků. Jakou? To já nevím, já se v tom vůbec nevyznám. Hej, to nedává smysl! (04.09.2008)