Respect: Královna soulu

Aretha, královna soulu, dáma, co si zaslouží more than "just a little bit Respect"! A ačkoliv se tvůrci snažili vzdát jí ho naplno v každém záběru této dvouapůlhodinové (!) -vzhledem ke kvalitě filmu stopáží totálně přepálené- pocty, nedopadlo to bohužel tak, jak by bylo Mrs Franklin hodno. Celá černošská hudba, rhythm and blues, gospel, funk a především soul jsou totiž hlavně o feelingu - o pocitu, o syrových a hlubokých emocích, co jdou do (z) nitra duše, až nadřeň. A přesně to -vlastně to nejdůležitější, obzvlášť když se jedná o Arethu- tomuhle bijáku chybí! No, abych nebyl nespravedlivý, ve dvou třech momentech se tvůrcům povedlo ze mě nějaké emoce vymámit. Což je žalostně málo, zvlášť, když asi nejemotivnější moment přichází paradoxně během závěrečných titulků, kdy se objeví a zpívá skutečná Aretha Franklin. Většina filmu na mě totiž působila značně strojeně, uhlazeně, vyleštěně, místama doslova nudně, bez známky invence či originality, bez dramaticky vyšponovaných highlight momentů, s jednostranným pohledem a bez větší kontroverze, která vždy k životu tak velkých umělců patří. A navíc zbytečně přepolitizovaně, což bych asi před pár lety přijmul s mnohem větším nadšením, než v současné BLM politickou korektností "oteplené" době (čímž ovšem rozhodně nechci snižovat Arethin přínos v boji za práva afroameričanů). Dalším mínusem je vykreslení všech vedlejších postav, které jsou převážně ploché, stejně jako herecké výkony jejich představitelů. Především z rolí otce (jindy můj oblíbený Whitaker) a prvního manžela (Wayans) se vzhledem k jejich (ve filmu ne zcela natvrdo odhaleným) charakterům přímo vybízelo vymačkat mnohem, mnohem víc. Naštěstí to samé neplatí o Jennifer Hudson, která se s rolí (i zpěvem!) Arethy vypořádala přinejmenším se ctí. Právě ona, její famózní hlas a pochopitelně úžasná music drží Respect nad vodou! Filmařský RESPEKT by si však tahle legendární soulová Queen a Natural Woman zasloužila mnohem hlubší... (16.08.2021)

Nijak strhující ale řemeslně a herecky kvalitní životopisný film. Aretha Franklin byla obrovská osobnost nejen na hudebním poli a už jen kvůli ní stojí film za vidění. Jinak je to standardní životopisná klasika, které jede v zaběhnutých kolejích a nijak z nich nevybočuje. Hodnocení tak ve výsledku záleží na divákově přízni k této velké zpěvačce. (06.11.2021)

Tak špatně napsaný a nudně natočený film jsem neviděl dlouho. První zajímavá scéna přijde po půlhodině, vedlejší postavy (pokud zrovna nedělají nějakou scénu) se jen poťouchle usmívají a Arethu obdivují. Wikipediové heslo, které by si zasloužilo sestříhat na hodinu a půl maximálně. O vnitřním světě královny soulu se dozvíme málo, musíme ale sledovat dojákové scény s jejím otcem a poslouchat těžko uvěřitelné motivační dialogy. Aretha Franklin si zaslouží respekt, ale ne ustrašenost. Tenhle film se tak zoufale snaží nikoho neurazit, až z toho i pasáže o domácím násilí vyjdou jako průměrná hádka. Hudby je tam paradoxně velice málo a Jennifer Hudson je nemožně prkenná. Rocketman nasadil laťku hodně vysoko, Respect ji ani nepodlezl. (16.08.2021)

Miluju její písně...Její filmový životopis se může zdát spoustě lidem nudný a dlouhý. Možná i je. Nicméně já jsem si ho užila i s jejími běsy ( nebo právě proto, že vím o čem to je) a někam mě to i posunulo. Na rovinu musím říct, že znám daleko lepší hudební životopisy, přesto i tento zůstane v mém srdci...Za mě zjitřených 75% (20.12.2023)

Aretha byla samozřejmě neuvěřitelně nadaná zpěvačka a muzikantka, bohužel její život asi nebyl dost zajímavý pro 150minutový film, protože to byla nuda. Nějaký respekt, růst, síla nebo ani nic podobného z toho filmu nesálalo. Pokud bych měla Arethu soudit podle snímku, tak to byla hloupá tichá puťka, která prostě jen uměla zpívat. A to si Ms Franklin určitě nezasloužila. Škoda, doufala jsem v Oscarovku. 2* (11.09.2021)