Rána z milosti

Uff, film si možná nezaslouží plných pět hvězd, ale ten konec ... Ten konec mě dostal. V Lotyšsku, těsně po Velké říjnové socialistické revoluci, stále proti sobě bojovali Němci a partyzáni - bolševici. Na venkovském zámku bydlí dva sourozenci a stará teta. Sídlí tam taky němečtí vojáci, kteří chodí do okolí bojovat proti bolševikům. Jednou dopadnou dobře, po druhé špatně atd. Sophie, jedna ze šlechtických sourozenců, se do jednoho důstojníka zamiluje a při každé příležitosti mu to dává najevo. On je ale velmi chladný a výmluvami jí stále dává najevo, že nic nebude. Když Sophie přijde o bratra, rozhodne se k zásadnímu kroku. (05.06.2020)

Upraveno v září 2021. Film Rána z milosti je poezií lásky i odmítání, lidské i politické emancipace v bouřlivých vášních života, války a smrti. Volker Schlöndorff zfilmoval stejnojmenný román francouzské spisovatelky Marguerite Yourcenar z roku 1939, v němž byla německá hegemonie postavena prvotnímu komunistickému rozmachu, tedy objekt jeho ideové sympatie. Kuronsko a Livonsko byly z historického hlediska vždy ohniskem velmocenských svárů, z nichž nejzuřivějšími byly germánské a ruské zájmy (německá pobaltská šlechta výhodně vycházela s carským absolutismem a v Pobaltí patřilo nevolnictví k těm nejbrutálnějším). Z mnoha důvodů bylo Lotyšsko v počátcích bolševické expanze rudé (rudá agitace vsadila na slib o rozdělení půdy velkostatkářů mezi rolníky a bezzemky), carské Rusko se v úzkých vzdalo Pobaltí ve prospěch Německa, leč to mezitím prohrálo válku (ale německé vojenské jednotky byly vítěznou stranou nadále používány pro zastavení rudé hrozby, navíc se slibem o půdě pro bojovníky). Výsledkem zuřivosti byl rudý teror, střídaný bílým terorem a na pozadí všeho postupné a bolestné vyhlašování nezávislosti. Pozadí děje filmu je nepřehledná politická situace války, ale jeho ústředním zájmem je láska, odmítání a snahy o vyvolání žárlivosti a pocit zhrzení a ponížení s nebývalými následky úplné destrukce a rozvratu země, lidí a nadějí. Válečné události jsou na okraji, v centru je nitro člověka, jde o poezii lásky uprostřed vřavy bojů a je intenzivně složena z rámů a obrazů slovenského kameramana Igora Luthera. Vypravěčem vzpomínek a hlavní mužskou postavou je Erich von Lhomond (pozoruhodný Matthias Habich), pruský důstojník a velitel dobrovolného německého sboru v místech jeho dětských krůčků. Na první pohled je jeho zjevnou snahou soustředěnost na vojenskou misi a intimita je jeho soukromým tajemstvím, v němž pro ženu není žádné vhodné místo. Hlavní postavou filmu je Sophie de Reval (velmi zajímavá Margarethe von Trotta), domácí paní panství, stržená vírem nové politické emancipace i vášní svého srdce, protože odmítání se provokuje sexuální nevázaností, ponížení se neodpouští. Z dalších rolí: Sophiin bratr, pán Kratovic, Erichův blízký přítel a důstojník dobrovolníků Conrad von Reval (Rüdiger Kirschstein), senilnější tetička sourozenců Praskovia (tanečnice Valeska Gert), bývalý Erichův spolužák a německý důstojník s opětovaným (to díky vzdoru) zájmem o Sophii Volkmar von Plessen (Mathieu Carrière), první objekt oné Sophiiny vzdorovitosti Franz von Aland (Frederik von Zichy), tyfem zatížený lékař německého sboru Dr. Paul Rugen (Marc Eyraud), vesnický krejčí a vůdce povstalců rudých Grigori Loew (Franz Morak), či věrný starý sluha na zámku Michel (Hannes Kaetner). Film Rána z milosti je osobitou poezií neopětované lásky s konfrontací politické emancipace prostřednictvím zuřivé války. Obrazová estetika je nejsilnější stránkou a ta je podpořená hudební notou Stanleye Myerse! (19.11.2010)

Uzivatel verbal asi fakt bude mat pravdu, ze tato databaza definitivne vyteplela a pribeh o o dvoch bukviciach co sa zamilovali do seba tu nasiel hodne nadsencov ... ja ale stale dufam, ze to objavi par triezvejsich uzivatelov, ktori tu zbuznelu homoromantiku az tak nemusia a ze to klesne z horucich 77 % na triezvych 40 - 42 %. Nadej predsa umiera posledna : 10 % (26.10.2019)

Tísnivá atmosféra dnes zcela zapomenutých let přechodových konfliktů mezi válkou a meziválečným mírem ze začátku minulého století je důležitá pro pochopení toho, co se dálo o několik let později. Krutost druhé světové války měla svou předchůdkyni a v tomto filmu ji poznáváme víc než z blízka. Srovnáváme-li události RÁNY s našimi dějinami - u nás i v Pobaltí se rodily nové státy - je tu jeden podstatný rozdíl. Zatímco příchod našich legionářů do pohraničních území nemalá část německočeského obyvatelstva přijímala s úlevou tváří v tvář hrozbě pandemických a epidemických nemocí i hladomoru už proto, že je - s výjimkou protičeských frází a nenávisti - také neměl kdo hájit proti množícím se zločincům všeho druhu, v Pobaltí zbytky německých armád, opírající se o německobaltskou minoritu, soustředěnou kolem šlechtických velkostatků, sehrály v bojích mezi rodícími se ozbrojenými silami vznikajících pobaltských států mezi Královcem a Petrohradem a bolševickými rudogvardějci roli rozhodného a relativně silného autonomního jazýčku na vahách. Atmosféra nejistoty a rozkladu, soustředěná do jednoho z těchto aristokratických obytných areálů, v nichž snad ještě z válečných časů působí lazaret, se koncentruje i do neobvyklého trojúhelníku nevyslyšených vášní více i méně klasického hlasu pohlaví, hledajících marně útěšnou i léčivou jistotu silného, opětovaného citu. Vynucený odjezd německých jednotek (na podzim 1919 jsou podepisovány a uzavírány konečně mírové smlouvy známé pod historickým souhrnným označením versailleského systému) uzavírá i život rozervané aristokratické ženy-komtesy. Klasické dílo německé nové vlny uvádí v titulní úloze u nás v širších diváckých vrstvách neznámou proslulou německou herečku Margaretu von Trottovou. Příběh takřka stoletý si zachovává i dnes, třicet let po svém uvedení, svěžest pohledu, věrnost atmosféry i záměrně zvolenou nezaměnitelnou působivost černobílého hraného filmu. (03.10.2008)

Volker Schlöndorff v "Ráně z milosti" opět dokázal, že převést literární dílo na filmové plátno umí více než dobře. Tentokrát se nechal inspirovat částečně autobiografickým románem Marguerite Yourcenar. Snímek je výmluvným svědectvím o Pobaltí zmítaném válkou a revolucí a zároveň je příběhem neopětované vášně měnící se v nenávist, znepokojivým způsobem se v něm mísí přátelství, sexualita a násilí. Neméně významnou rovinou filmu je tragický osud pobaltské německé aristokracie, která se v době kdy se "Rána z milosti" odehrává pomalu ale nezadržitelně měnila v relikt minulosti. K celkové působivosti snímku nemalou měrou přispěla výborná černobílá kamera Igora Luthera. (02.03.2008)