Náhlé bohatství chudáků z Kombachu

Absurdní. Ta doprovodná hudba, která tu byla několikrát tak haněna, naprosto vystihuje atmosféru filmu, ale především čin těch chudáků, ten byl skutečně absurdní. Nikdy neměl šanci na úspěch... Svým způsobem fascinující film. Svým zpracováním ve stylu dokudramatu, odosobněným pohledem na celou událost. Asi si to objektivně čtyři hvězdičky nezaslouží, možná je to film docela zapomenutelný, ale zvláštním způsobem se mi nakonec líbil... Trochu mi připomínal Baladu o sedmi oběšených... A všimli jste si, že ze začátkem vyšetřování ta hudba zmizela? Že prakticky zmizela vůbec jakákoliv hudba? Nebo jsem aspoň měla ten pocit... (21.06.2023)

Zvláštní pocitově nečernobílý snímek, který chvílí nabídne možnost skupině čerstvých lupičů fandit, hned nato se ale situace přeskupí tak, že si hned uvědomím, že je všechny čeká dopadení a trest po právu. "Náhlé zbohatnutí chudáků z Kombachu" dokazuje, že Volker Schlöndorff umí skutečně vyprávět příběhy, kvalitně a nijak podbízivě. Při určitém vcítění a ochotě vstoupit sice do minulosti 19. století, přitom ale za touto skutečností vidět současnou i jakoukoli jinou situaci, může průběh zapůsobit jako mrazivá výuka pojmů a důsledků zločinu, lži, žalování, pokrytectví a nejen závěrečná píseň, vlastně celá ta podivná práce s hudbou (soudobý rock, nebo rytmické neuchopitelné úseky s psychedelickými hodnotami) do filmu komplexně přidává beznadějně tíživou existenciální náladu. (10.11.2010)

(NNF) Kdo by to byl řekl, že Volker Schlöndorff, který je považován za toho nejvíce konzervativního z tvůrců Nového německého filmu, dokáže natočit film, jenž je zajímavý nejenom tím, co říká, ale i jak. Samozřejmě lze v příběhu bandy zbojníků, jejich chování i vyobrazení žen nalézt paralely s tehdejší dobovou situací a především různými nepokoji konce 60. a protesty na začátku 70. let, ale v prvé řadě je třeba ocenit jednak podvratnost vůči heimatfilmu, jednak formální zajímavost. NÁHLÉ BOHATSTVÍ CHUDÁKŮ Z KOMBACHU se oproti tradicím snímků z domoviny neodehrává v prapodivném bezčasí, ale naopak je zasazen do konkrétního času (a prostoru, kterým je pochopitelně venkov), muži se ukazují jako hrubiáni, kteří mlátí své ženy za drzosti, či slaboši, kteří pláčou, když vykonávají „mužskou“ (loupežnickou) práci… a naděje je představována odchodem do měst na Západ. Formálně snímek zaujme jednak dvojím vševědoucím komentářem (plus vyprávěním ve vyprávění, aby toho nebylo málo!), kdy mužský kontextualizuje dané události a ženský zaplňuje mezery ve vyprávění a konstrukci fikčního světa, jednak netradiční hudební dramaturgií, kde se střídají a nálady v rámci jedné scény proměňují různě koncipované podkresy. Jakmile Schlöndorff neadaptuje ceněnou literární látku či netočí nákladnější historickou produkci (popř. obojí), ale má relativní svobodu, když dělá pro televizi, stojí výsledek za pozornost, jak dokazuje tento jeho neprávem opomíjený počin. (03.01.2011)

Na týchto šiestich pánov z Kombachu sa nechytá ani Dannyho jedenástka. Takéto spracovanie mne ohromne sedí. Na jednej strane mi to všetko pripadá ako čistá amatérčina, na strane druhej to hltám od začiatku do konca. Príbeh, v konečnom dôsledku, výživný. Herecké výkony, ak sa to dá tak nazvať, excelentné. Z mojej strany veľká spokojnosť. (18.06.2023)

1) "Po staletí drženi v hluboké neznalosti, nebyli schopni vidět pravou příčinu jejich utrpení." Ani jinak vševědoucí vypravěč nám však onu pravou příčinu nezodpoví - to až film sám: pravou tragédií sedláků není jejich materiální bída, ale jejich bídná imaginace, díky které jsou schopni se identifikovat jen s "ideály" jejich nepřátel, boháčů a pánů. Dojemná snaha náhlých zbohatlíků chovat se jako panstvo je pak nejen zdrojem jejich nemožnosti uniknout světu, ve kterém žijí, skutečně jej změnit a tím i svůj život, ale také příčinou jejich zkázy. U. Sinclair v "Džungli" (1906) podal obdobný příklad: hlavní hrdina (chudý dělník) získá stodolarovku, ale jak ji použít? Když se o to pokusí, končí na policii, protože chudák s penězi je podezřelost sama. Z toho plynou dvě poučení: musíš být bohatý, abys mohl krást ještě více (vzpomeňme na nedávnou ekonomickou krizi) a hlavně: chudák nikdy nedojde štěstí, jestliže bude pouze reprodukovat životní styl a smýšlení vládnoucích elit. Jako stejné fantasma se pak jeví snaha utéct do USA (ráj nízkých daní dnes i v 19. stol.!) - tato iluze pramení ze stejného zřídla deformované imaginace, jako výše nastíněné. /// 2) I kdyby v tom divák ještě nerozpoznal autorský komentář k soudobé/ aktuální společenské situaci, vše se změní zamyšlením se nad hudebním doprovodem - záměna pozic mezi historickým narativem a současnou hudbou ustavuje mezi minulostí a současností jízlivou analogii. (27.02.2015)