David Attenborough: Život na naší planetě

Prírodopisný film bez ekologickej agitky je ako auto bez kolies, nemôže fungovať, nedá sa s ním nikam dostať. David Attenborough dokáže tie kolesá vždy tak trefne nasadiť, že to veľakrát nepohorší dokonca ani pomýlených klimaskeptických konšpirátorov, preto je taký jedinečný a dôležitý. V poslednej časti tohto filmu hovorí o riešeniach, ktoré by ľudstvo malo podniknúť. Snáď jeho slová budú konečne vypočuté. (15.10.2020)

No určitě je to myšlenkově podnětnější a kvalitnější divácký zážitek, než filmy o mongoloidní Grétě, ale stejně si myslím, že pan Attenborough ve svém teatrálně patetickém životním poselství neřekl nic nového, co by aspoň průměrně vzdělaný a o svět se aspoň průměrně zajímající člověk už dávno nevěděl. Sesumírovaná fakta o růstu populace, teploty a škodlivin, a naopak o klesání počtu hektarů lesa a živočišných druhů, jsou všeobecně známa. A řešení taky - přestat se množit, nežrat maso a energii brát ze Slunce. Skvělá zpráva, teď to ještě ale bude potřeba zrealizovat, hlavně tedy v onom tzv. třetím světě. Nevím ovšem jak, podobnými prvoplánově dojímavými dokumenty asi sotva. Já osobně nejdřív kdysi před léty spoléhal na ptačí chřipku nebo na ebolu, že by mohly to lidské přemnožení trochu přibrzdit, ale byly to slepé uličky. A čínská chřipka je taky bohužel zdá se jenom uměle přiživovaný a zveličovaný mediální humbuk. Takže snad se žlutým soudruhům v tajných podzemních laboratořích časem podaří vyrobit nějaký opravdu pořádný supercloumák, který s tou nadměrně početnou lidskou populací teprve pořádně zacloumá, ne jako to nedochůdče covid-19, nebo jak se to jmenuje. A nebo s něčím přijde sama matička Gaia. A buďte v klidu, nebylo by to zdaleka první masové vymírání v dějinách Země, jak známo. Jo a mimochodem až se za pár miliard let stane ze Slunce rudý obr, bude tady stejně se životem šmytec, takže ty řeči o tom ohrožení biodiverzity berte s nadhledem a "z hlediska Věčnosti". (22.08.2021)

Silný dokument o tom, jak si ničíme vlastní planetu s mnohdy překrásnými záběry zvířat. Ale jak můžu já jako jednotlivec zabránit ničení pralesů, hubení ohrožených druhů zvířat, lovu velryb, nesmyslných válek apod? Tento snímek by neměl uniknout všem milovníkům divoké přírody, které nám k roku 2020 zbývá jen 35%!!! (07.11.2020)

Fakt, že lidstvo postupně ničí přírodu, není nic nového pod sluncem. Slyšet to ale z úst člověka, který tuto změnu pozoroval celý svůj dlouhý život, je něco jiného. Dokument není jen o tom, že se lidstvo řítí do záhuby, ale také o tom, že když se naučíme žít v harmonii s přírodou, čeká nás zářná budoucnost. To se mi na něm líbilo nejvíc. Alegorie s Černobylskou havárií je více než výstižná a závěrečné záběry na město Pripjať krásně podtrhují myšlenku celého snímku. (19.10.2020)

Tohle je opravdu třeba vidět. A měl by to vidět každý jedinec na naší planetě. Už dlouhou dobu se zavírají oči nad ekologickými problémy a až moc lidí ignoruje fakt, že s takovou již brzy nebude naše planeta pro lidstvo obyvatelná. A protože je to problém plíživý, který v našem moderním životě nemáme v jednom kuse před očima, až moc snadno zapomínáme, že vyřešení tohoto problému by pro nás všechny měla být nejvyšší priorita. Že opravdu není nic důležitějšího. A je třeba jednat okamžitě. Svým způsobem mě svědectví Davida Attenborougha šokovalo i přesto, že jsem o většině z toho věděla. Zaprvé proto, že jsem si uvědomila, že vyřešení tohoto problému nemusí být tak nedosažitelné, těžké a nerealistické, jak se často ve společnosti vykládá (ano, jsou to nejspíš jen výmluvy, protože se nikomu nechce přikročit ke změnám). Dokonce není ani nutné opustit moderní styl života (Jak Attenborough říká, je pouze třeba učinit některá "moudrá" rozhodnutí a život tomu přizpůsobit). Život by se sice trochu změnil, bylo by dejme tomu nutné více přejít na rostlinnou stravu, ale čím víc bychom dali prostor "přírodě", tím víc by nám to příroda vracela. A tak není žádná řeč o životě "v nedostatku", právě naopak. Příroda má pro nás všechny dostatek zdrojů. Jen jim musíme dát prostor a využívat je moudře. Další věc, která mě šokovala, byly všechny ty detaily, které dal Attenborough krásně do souvislostí. Poprvé v životě mi třeba docvakl fakt, co to vlastně znamená, když využíváme "fosilní paliva" - že to opravdu znamená, že pálíme všechny ty dávné "fosílie". Pálíme mrtvá těla někdejšího života proto, abychom měli rychlý a efektivní přísun energie, ale reálně si pod sebou jen kopeme vlastní hrob. Je to hrůzný a zvrácený paradox. Vidět to všechno, co nám Attenborough v tomto dokumentu předkládá, dokáže opravdu člověka rozplakat. Ale co teď? Povzdechnout si a znovu jen mávnout nad tím vším rukou? Člověka chtě nechtě napadne myšlenka "co já s tím zmůžu?". Ano, bylo by určitě mnohem rychlejší, kdyby lidé ve vládě a všichni, kteří jsou na rozhodujících a zásadních pozicích, sami přikročili k oněm důležitým ekologickým rozhodnutím. Ale sami od sebe to nejspíš neudělají, dokud nepocítí tlak společnosti. Takže ve výsledku je toto rozhodnutí opravdu na každém z nás, na každém jednotlivci. Jak se říká v Atlase mraků: Můj život je možná jen kapka vody v moři, ale co jiného je moře než velká spousta kapek? Každý z nás má příležitost a potenciál pomoct životnímu prostředí a zároveň šířit tuto osvětu mezi ostatní lidi. Pokud se nám podaří tento záměr dostatečně rozšířit a vnímání společnosti se tím obrátí, pak ani vlády jednotlivých zemí nebo podniky ve vedoucích pozicích nebudou moci věc ignorovat, protože jsou to právě oni, kdo odpovídá na přání a potřeby společnosti. Stejně jako trh se vždy přizpůsobuje poptávce. Takže je to přesně tak - je nutné začít u sebe a nečekat, až se zázračně problém vyřeší sám. Cesta okolo není. ~(5,0★)~ (16.10.2020)