Woodstock

Dokument těží hlavně z perfektní hudební produkce, zbývající záběry jsou jen taková nastavovaná nemastná neslaná kaše, která mohla být rozhodně lepší, jinde by to možná zapadlo do kontextu dobře, ale zde jí stránka hudební opravdu hodně převyšuje, stopáž je hodně natažená, ale ani tak nepojmula všechno, volil bych kratší úseky pro hudební kapely (ano! ochudil bych se o hudbu, protože si zbytek stejně můžete najít na youtube, samozřejmě ne v době vzniku) a chyběl mi rozvoj sousedské linky. Už jsem viděl hodně lepších dokumentů a slova o tom, že bych se cítil jako kdybych prožil Woodstock, tak to ani v nejmenším, na druhou stranu set Jimiho Hendrixe je jedna z nejlepších pozemských (mírně kosmických) věcí vůbec. (11.10.2010)

Obrovský a velkolepý hudební koncert,který skvěle odráží atmosféru své doby a vznikl skoro jen tak náhodou tím,že byl kameraman na rockový festival odeslán se slovy"něco natoč,třeba to bude aspoň trochu zajímavý".A bylo.Svoboda je cítit na každém metru filmu a promlouvá svou řečí stále a to i po tolika letech.Chvílemi to vypadá,jako jeden velký a masový videoklip,ovšem dokumentární kamera tomu dodává jakýsi třetí(svobodomyslně-rockový)rozměr.Opravdu příjemný zážitek,který se v dokumentárním filmu stal legendou a zaslouženě si odnesl Oscara za nejlepší dokument.Ač tohle není přímo můj šálek kávy,nemohu dát nic jiného,než pařmenských 100%,už pro tu dokonalou atmosféru. (16.02.2010)

,,AKO BY ĽUDIA ODNIKADIAĽ PRICHÁDZALI SEM, PRETOŽE TU SI ĽUDIA MYSLIA, ŽE SÚ NIEKDE, A VŠETCI VLASTNE HĽADAJÚ NEJAKÚ ODPOVEĎ. ALE TU ŽIADNA NIE JE. PREČO BY SEM INAK PRIŠLO 300 000, 120 000, 60 000, 70 000 ĽUDÍ? IBA KVÔLI HUDBE? JE TU TAK DÔLEŽITÁ IBA TÁ HUDBA? MYSLÍM, ŽE NIE, ALE... ĽUDIA NEVEDIA. NEVEDIA AKO ŽIŤ A NEVEDIA, ČO MAJÚ ROBIŤ. MYSLIA SI, ŽE KEĎ PRÍDU SEM, TAK MÔŽU ZISTIŤ, ČO TO JE ALEBO AKO S TÝM NALOŽIŤ. MYSLÍM, ŽE ĽUDIA SÚ VEĽMI STRATENÍ.“ __ Dokument o Woodstocku – rovnako ako festival samotný – je kultovou filmovou záležitosťou, o ktorej viem už peknú riadku rokov a ktorú som už mal už niekoľko krát neúspešne rozpozeranú, no nikdy som ju nevidel do zdarného konca. Vzhľadom na gigantickú dĺžku je jeho pozretie na jeden záťah porovnateľné s trojdňovou festivalovou šnúrou v znamení psychotropných látok a iných nerestných potešení, preto som ho napokon, v rámci 50. výročia tejto slávnej udalosti, predsa len na dve sedenia zvládol pozrieť. Rozhodne sa nejedná o odpočinkovú záležitosť, pretože minimálne polovicu stopáže je obrazovka rozdelená minimálne do dvoch záberov zachytávajúcich často úplne rozdielne situácie, pričom pozornosť diváka zamestnáva ešte čítanie titulkov. Vidieť už legendárne vystúpenia Joa Cockera hrajúceho na neexistujúcej gitare, Carlosa Santanu alebo v závere Jimiho Hendrixa je nepochybným diváckym zážitkom. Proti hudbe daných interprétov nič nemám, no takmer vôbec ju nevyhľadávam, takže viac než jednotlivé vystúpenia som viacej oceniť nehudobné vsuvky, ktoré prostredníctvom rozhovorov približujú život a svetonázor hippies generácie. Vo výsledku sa mi veľmi ťažko hodnotí, keďže skôr než regulárny dokumentárny film považujem ,,Woodstock“ za unikátny archívny záznam tých dní slúžiaci ako nostalgická spomienka pre žijúcich účastníkov a posolstvo o danej dobe pre budúce generácie. (doteraz 4027. hodnotení, 145. komentár k filmu) (19.08.2019)

Jako připomínka jedné z nejdůležitějších hudebních události 20. století je to senzační. Má to skvělou atmosféru a výbornou výtvarnou stránku (obraz se zdvojuje, kamera rotuje, klidní interpreti jsou snímáni jako v klubu - světlo, stín, naopak při nářezových záležitostech kamera divoce kmitá). Ale co vám budu povídat, jako film to pro mě bylo ,,přepálené". Viděl jsem verzi, která má tři a půl hodiny a přiznám se, že u posledního Hendrixova sóla už mě slušně bolela hlava a přál jsem si, ať to už skončí. Každopádně ale kus skvělé práce. (17.08.2010)

To byl ten první poslední Hippie Fest, kde pohoda, hipísácká filozofie a společenské souznění porazilo strýčka Sama a jeho dolar, i když ty děcka vlastně stvořil...někde se konala největší a nejsvobodnější party všech dob, někde jinde na jihovýchodě Asie podobná děcka zabíjela jiné lidi, také s tímto vědomím se vše organizovalo. Dokonce svých dnů budu účastníkům tiše závidět, zároveň i doufat...v jakýsi osobní vývoj, jenž bude z jedné části směřovat i tímto směrem. Ona je to hlavně zábava, mě nejvíc pobavilo hlášení do davu o různorodosti kolujícího LSD mezi lidmi, je tu i špatná kyselina, v žádném případě to není jed, jak se tu říká, je jen špatně vyrobená a prý "Jestli to chcete vzít jako experiment, vemte si jen půlku..díky!"  Je v tom daleko víc, z čeho lze čerpat a pohled do očí všech lidí vyžaduje mnoho zhlédnutí...prostě ti na akci přijde několik stovek tisíc zcela přirozených a svobodomyslných lidí..."Myslíš, že ti lidé sem přišli jen kvůli hudbě...to si nemyslím...hledají odpověď" (27.07.2022)