poster

Woodstock

  • anglický

    Woodstock

  • anglický

    Woodstock: 25th Anniversary Edition

  • anglický

    Woodstock: 3 Days of Peace & Music

Dokumentární / Hudební

USA, 1970, 184 min (Director's cut: 228 min)

  • czejny
    *****

    A závěrečné ďábelské tóny z kytary Jimiho Hendrixe zní dál. Dokument, kterému dozajista svědčí velké plátno (a proto ho musim vidět ještě jednou z něčeho většího než z monitoru nojbůku) a kde přebírá nadvládu hudba nade všemi starostmi. Díky lidem a díky době zde hudba není pouhou výplní ticha, ale skvěle doplňuje sociální podtext celého dokumentu. Slova v písních všech vystupujících promlouvají k návštěvníkům a ti si z nich jsou schopni něco odnést. Ne jako my dnes, kdy slova k hudbě většinou považujeme něco jako další nástroj v kapele. (A není se čemu divit, když můžou vzniknout songy o deštníku - ano, nemám rád Rihannu.) Dokument zároveň neni tak povrchní a neukazuje návštěvníky festivalu pouze jako bandu zdrogovaných mániček, ale ukazuje i takové, kteří neujíždí na nějakém svinstvu nebo kterým ten bordel a bambilion lidí kolem leze na nervy. Na druhou stranu jsou mladí lidé ukázaný jako výjimečný dav, který nepřebírá inteligenci toho nejblbějšího z davu, ale naopak se chovají spořádaně, a během festivalu nenastane žádný větší problém. Možná v tom byl trochu záměr tvůrců, aby toto vyznění dokument měl, ale čert to vem. Chtěl bych bejt mánička v tý době a chtěl bych se válet v bahně na Woodstocku...(16.8.2011)

  • okkac
    *****

    Když opomenu Jimiho Hendrixe na závěr, tak pro mne vrchol The Who, Santana, Ten Years After a Janis Joplin.(22.1.2008)

  • Mononoke.
    ****

    Chvílema se mi zdálo, jako kdybych sledovala spíš velký hudební klip, než dokument. Pro mě osobně, na jeden filmový zátah velmi, velmi nestravitelné. A vůbec, hodnotí se tu kvality dokumentu nebo jen to, že je to prostě Woodstock?(27.9.2008)

  • tahit
    *****

    Originální film, který udržel mojí pozornost celou dobu trvání. Plejáda nejlepších tehdejších světových hvězd rockové hudby včetně legend Jimi Hendrix, Janis Joplin, Ten Years After a jiní, ukázala světu, jak to od poloviny šedesátých let v Americe vřelo. V tomto směru nebyl nikdy tento festival překonán, ale ukázal, jak skvělá muzika bourala tradiční hodnoty a ideály amerického konzumního způsobu života. Takže sluchátka na uši a jdu poslouchat Joe Cocker. Protože se dobře poslouchá.(9.4.2016)

  • sta
    *****

    Nádherná hudba, neopakovatelná atmosféra, milion lidí... - kvůli týhle akci mě štve, že jsem se narodil až 1982. Povinnost pro všechny neo-hippie (nebo alespoň lidi, kteří milují krásnou hudbu a ne ty elektronický ...).(27.5.2003)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace