Invaze lupičů těl

Kupodivu mi to nepřišlo tak zastaralé, jak bych u 66 let starého filmu tohoto ražení čekal, a především zpočátku se to jeví jako nádherně braková věc, která může v mnohém příjemně překvapit. Nejpozději někdy v 59. minutě, kdy jedna z postav začne vysvětlovat celou tu směšnou zápletku s vesmírnými semeny a tím, že cílem vlastně je vymítit ze světa emoce, už mé nadšení poněkud opadlo, a mé zklamání z toho divného vysvětlení nakonec jen umocnil relativně otevřený závěr, který obecně u filmů nemám rád (a dnes by k tomu zaručeně natočili minimálně 2-3 sequely, protože ten závěr k nim vyloženě vybízí). Na Danu Wynter se zde ovšem kouká příjemně a těch 80 minut uteče relativně rychle, takže něco do sebe to má i dnes. (23.09.2022)

Snímek, který kdysi přišel s neokoukanou a originální myšlenkou, od které se v budoucnu odrazilo mnoho kvalitních snímků. I když pár scén dokáže vyvolat nepříjemný pocit i dnes, horor už ale film moc nepřipomíná. Spíše napínavý thriller s poměrně slušnými hereckými výkony a tempem vyprávění. V době vzniku to asi byla bomba, dnes už je potřeba přistupovat k Invazi s menší dávkou nadhledu a shovívavosti. Jak už to tak u starších hororů bývá... (26.01.2008)

(1001) Až budu mimoplanetární entita a rozhodnu se znormalizovat nějakou civilizaci, udělám to přesně takhle. I s těma luskama, respektive hlavně s těma luskama, a všude na ulicích budou bilboardy a na nich se budou promítat obrázky líhnutí. Paráda. A taky všem těm jedincům naimplantuju něco do hlavy, aby viděli jenom černobíle. (06.04.2010)

Plakátové.info: NOČNÍ MůRA, KTERÁ OHROZILA SVĚT!!!___Neskutečná intenzivní sci-fi pecka, která svým vyjadřovacím jazykem a absencí naivity předběhla dobu o jednu generaci. Kdybych měl jmenovat film, který nejlépe přibližuje paranoidní dobu McCarthyho éry, ve které hrál prim strach z plíživého komunismu, jmenoval bych dva: Clooneyho ´Dobrou noc a hodně štěstí´ a právě toto sci-fi, ve kterém si o edwoodovské nablblosti té doby můžete nechat jenom zdát. Zejména ve druhé půli děj fantasticky graduje a ten konec? Don Siegel měl koule nechat ho otevřený a bez happyendu, bohužel studio Allied Artists se zaleklo a výsledek vynucenými dotáčkami „změkčilo“. Přesto mě to neodrazuje dát maximální hodnocení, protože tohle sci-fi je v té brakové záplavě žánrově spřízněných filmů hotovým unikátem. Možná i proto, že se scénářem vypomáhal tehdy ještě neproslavený Sam Peckinpah. Kaufmanův remake z roku 1978 je nečekaně rovněž povedený. (13.12.2012)

Temné, znepokojivé a depresivní. A po pravdě řečeno, ani konec mě moc neuklidnil. Vedle neskutečné atmosféry, která houstne po solidně velkých kapkách, mi je celkem fuk, jakou krizi západního bílého muže Jack Finney prožíval, když knížku psal. Protože tento příběh mě vzal, hodil do ždímačky a 80 minut ze mě ždímal a ždímal veškerý dobrý pocit, náladu, radost i emoce. A když mě nakonec vyplivl zpět, chtělo to dvě cigára na balkoně, než jsem se dostal k psaní tohoto komentáře. Ano, zapůsobilo to na mě. Jasně, samotný úvod je lehce naivní, druhá polovina je spíš nervy drásající akce než hrůza a tajemno, ale určité konkrétní děsivé scény podbarvené jednoduchou, ale sugestivní hudbou dopadají jako rány kladivem na kovadlinu. Nakonec, u kolika filmů z 50. let se vám stane, že byste cítili příjemné mrazení v zádech snad polovinu filmu? Já vím o jen jednom. O tomhle. (28.03.2014)