La marcia su Roma

Komedie o nadšených fašistech a vzestupu fašismu v Itálii? Po čase zase případ, kdy jsem nejednou sváděl s filmem i se sebou ideologický boj a chvíli skoro nemohl uvěřit, jak pojatý film na ono téma vidím. Tipoval bych, že v době vzniku muselo jít o značně kontroverzní záležitost, už jen proto, jak sympaticky a odlehčeně jsou hlavní protagonisti nadšení pro fašistické hnutí vykřesleny. U nejedné scény jsem se sice bavil doslova nahlas, ale zároveň pravidelně trnul, jaké z toho vzejde poselství a kam svou další neotřelou komedii Dino Risi v závěru vygraduje, což mi neumožňovalo si to užívat nepřerušeně úplně po celou dobu. Ale když jsem se během první třetiny úspěšně naladil na humor podaný režisérovými dvorními herci Gassmanem a Tognazzim, mnohem více jsem se bavil a méně uvažoval. Pokud vemu Pochod na Římě jako kritickou satiru, ukazující nekritické pobláznění a pomýlení zvrácenou ideologií u vybraných jedinců, jejichž nadšení ve výsledku během naplnění oněch plánů vystřídává pocit hrůzy nad vyústěním celého procesu, a která současně rozehrává kus meziválečných italských (potažmo evropských) dějin, mohu udělit 4 hvězdičky. Vyústění je naštěstí značně deziluzivní, že i divák, který by to nadšení z fašismu spolu s hlavními hrdiny náhodou nedejbože zcela sdílel, měl by v závěru současně sdílet i ono trpké vystřízlivení u pohledu na děsivé následky. Osobitě bych vyzdvihl Rogera Hanina v lehce groteskně pojaté záporní roli fanatického kapitána. [75%] (23.09.2022)

Tak na tohle nemám dostatek mozkových buněk, holt jsem z podstaty mimozemšťanka a italský humor mě zcela míjí.. Rvačky, mlácení po hlavě, křik a věčné hádky mě většinou nepobaví, tedy opětovně potvrzeno, nezasmála jsem se ani jednou.. Musela jsem se hecnout, abych to dokoukala do konce.. Byla-li to pro někoho komedie, pro mě v podstatě tragédie, šťastnějším divákům samozřejmě přeji a tiše závidím filmový zážitek.. (02.06.2023)

U každého režimu sa vždy našiel film, ktorý ho vedel riadne zosmiešniť a satirický odrovnať a Mussoliniho režim nemohol byť výnimkou. A tak sa stalo, že i veľký Dino Risi natočil ironicko ideologické dielo, ktoré nehrá na až tak vtipné scény, ale ukazuje, že sfanatizovanie ľudí vie s myslením ľudí riadne zatrepať. Hneď po skončení filmu som nebol moc nadšený a to hlavne z komediálnej stránky , ale ako sa mi to uležalo v hlave,  tak som si uvedomil, že veľa scén tu malo svoj dôvtip a vynaliezavosť a v konečnom dôsledku aj slušnú dávku recesie. Už len ten Fašistický zoznam zmien, ktoré vzápätí sú jedným s členov vyškrtavané, lebo sa ukázalo, že sa ním nikto neriadi a tak ideologická predstava jednotlivca má vážne trhliny bola zaujímavo a svojsky podaná. Tento film je vynikajúci v maličkostiach a aj keď, niektoré veci ako časté konflikty a vreskoty nemali žiadny zmysel, pozitíva rozhodne prevládajú a to som na konci filmu chcel dať slabé 3*, ale moje prehodnotenie to vytiahlo na silné 4*. Najlepšou postavou u mňa bol jedinečný kapitán Paolinelli, bol celkom zaujímavou iskrou tohoto filmu, len škoda, že tu nemal väčší priestor. Je to dvanásty film z diskusie V. R. K a aj keď to tak nevyzeralo, teraz u mňa prevláda veľká spokojnosť. (07.06.2023)

Škoda, že se tam nedostalo něco i o tom, jak se dostanou k moci i komunisté, byla by to taková tečka na druhou. Tenhle film myslím nejvíc docení ti, kteří v nějaké podobné totalitě žili (nikoliv žijí, protože si ještě neuvědomují její absurdnost, která se projeví žel až z odstupu). Stylem to hodně připomíná filmy jako Bláznova kronika nebo Fanfán Tulipán, přístupem k tématu vojáka Švejka, kdy absurdnost doby je znázorněna doslovným plněním nesmyslných příkazů, kde nejlépe vyplyne, jak lživé jsou všechny ty politické programy už od začátku (což vidíme dnes v ČR v míře nemalé rovněž). Proto oceňuji, jak postupně škrtají oba kamarádi z programu jednotlivé body jako lež, protože se sami přesvědčili, jaká je realita. (Ačkoliv jeden z nich se to pokouší v jednu chvíli zlehčovat: "Když máme svobodu tisku, máme i svobodu ho pálit.") Každý na násilí a totalitě založený režim je svým způsobem absurdní. Proto asi nejlepší je scéna u soudce (kde se ostatně film láme z do té doby absurdní grotesky v obžalobu všech podobných systémů, zvláště při těchto slovech: "Největším podvodem je, když člověk miluje svou vlast jen tehdy, když tato vlast je zemí, kde si všichni myslí totéž, co on. A tak nakonec miluje zemi otroků. A neuvědomuje si, že sám je otrokem." Tahle slova by se měla tesat, jak jsou platná i dnes. No, a pokud jde o ty vtípky bokem, asi nejvíc se mi líbilo: "Proč nezdravíš? - Ve válce jsem přišel o dva prostřední prsty." (28.06.2023)

„Groteska, fraška, satira? Smíchy se při tom... umírá.“ Já se moc nesmál. Afektovanému tajtrlíkování postav? Žánr komedie tedy škrtám, zůstává satira - hloupým fašistou snadno a rychle. Z neznalosti, naivity, z touhy dotěrného budižkničemy Domenica konečně „někam patřit“. Nebo prostě jen tak, kvůli kamarádovi, jako Umberto. Prosťáček s lemplem pak při své procházce dějinami tak dlouho nastavovali národu zrcadlo a zakopávali o kořeny italského fašismu, až si nabili hubu. I vzájemně. Tak už to s revolucemi chodí. Ideály, vzletné myšlenky, sliby. A nakonec se to zvrhne kvůli nějakému blbci s pistolí. Nebýt Markacciho, naši hrdinové by, coby fašisti rychlokvašky, zvesela došli až do Říma. OKÉNKO VOLEBNÍ urny: [][] Proč můj hlas dostane Buvolini, ehm, Mussolini? 1) Obdivuju ho, jak ohnivě umí řečnit. 2) Má perfetto programma elettorale. 3) Chci vlastnit kus půdy a on mi ji dá. 4) Nesnáším šlechtu. „Duce“ ji zruší. 5) Mám syna, zrušení povinné vojenské služby vítám. 6) Svrchovanost lidu, to taky nezní špatně. Nemám rád bohaté lidi, pak budu mít navrch já! 7) Nesnáším bolševiky, Pán Bůh chraň, aby vyhráli oni. [][] Výsledek voleb a filmu? Program moc nezaujal. Pouhých 49%, dvě hvězdy. Díky zfalšování voleb tři. (30.05.2023)