Purpurový déšť

fiktivni promo-pseudo-zivotopis purple rain vynesl prince v polovine osmdesatek na samotny vrchol, v jeden moment se dostal na no°1 s filmem, "soundtrackem" i singlem zaroven, coz se nikdy predtim ani potom nikomu nepodarilo. v denicku si tak odskrtl polozku "polozit showbiz na lopatky" a zacal se venovat alternativnejsim projektum, ktere ho v konecnem dusledku dovedly do konfliktu s vydavateli a zmene umeleckeho jmena. prince je samozdrejme demi god, mam ho moc rad, nicmene film purple rain je rozhodne nejslabsi clanek vyse zmineneho triumviratu. naivni dej a podprumerne herecke-vykony-a-vsechno-kolem sice doplnuji misty opravdu impresivni hudebni intermezza (i would die 4 U), samotny film je ale ve finale pouze prumer. pro fanousky. pro ostatni ztrata casu. (20.03.2007)

Sice je zde k vidění plejáda afrobuzen, avšak vizuálně hodně zdařilá podívaná s top atmosférou 80. let. Hudba, až na závěrečný songy, která zde v podstatě hraje hlavní roli, je ale jinak dosti plytká a příběh samotnej neni nijak zvlášť strhující, což se dalo čekat, ale ne vyloženě špatnej. Tři dějový linky vzájemně se o sebe tříštící, profesní, milostnej a z rodiny kde vévodí agresivní fotr trýznitel. Taky musim vyzdvihnout výběr hereček, žádný vychrtlý kostice zde nečekejte. 60% (11.04.2019)

Podobnú príbehovú lajnu v hudobnom snímku uštrikovalo už mnoho scenáristov. Takže z tohoto hľadiska ide o podpriemerný snímok, ktorý nemá čím zaujať. Hovoríme, ale o dejovej stránke. Ono vlastne ani herecké výkony, až na pár výnimiek ( a pár výnimiek aj u tých herectva neznalých ) nepatria ku kvalite a musia byť viditeľné aj pre laikov. To, čo ťahá film nad priemer sú Princeove piesne a kamera. Plus, atmosféra už ani osemdesiatkovejšia byť nemohla. V podstate ide o nie príliš podarené dielo, ktoré sa etablovalo notami a nie dialógmi. (08.08.2018)

Tak to nejdůležitější jsme se už dozvěděli od kolegy tady nahoře: Douglase, že Princovým fanouškem nikdy NEBUDE, NENÍ, a ANI S TÍM NEHODLÁ ZAČÍNAT. Mno, jak už jsem psal jinde, Prince byl hlavně performer, a vynikající multiinstrumentalista, jako herec stál povětšinou za hovno. I tak je Purple rain pořád ten nejlepší snímek, co má (což asi hodně vypovídá :)). Nesouhlasím níže s Douglasem Kokšem, že je to s Princem tak jak píše, že Prince by byl vyhaslá hvězda, nebo One Hit Wonder, nebo nevím, jak to p. Kokš myslel. Chápu, že bylo zapotřebí použít nějaký vtipný přirovnání, ale tady se střelil do vlastní nohy. Ale chápu, to že o něčem ví člověk úplné hovno, mu ještě nebere právo se k tomu vyjadřovat. Souhlasím s příběhem coby vesměs vatou mezi jednotlivými hudebními pasážemi. Ale tak to u Princeových filmů prostě bylo dycky. A jasný, že to asi bude především pro fanoušky, co jste Vy, chytrá hlavo, vlastně čekal? Když tak rád přirovnání, přijde mi to, jak si pustit telenovelu a pak celou dobu pitchovat na formát telenovely, co že to je vlastně za sra*ku. Nejsem tedy takový odborník jako Radomír D. Kokš, takže ze své skromné pozice budu hodnotit po pocitové stránce, což znamená hudba 5*****, film 2-3*** , tedy finální 4**** (12.04.2020)

Když se hudební hvězda rozhodne natočit film, dopadá to všelijak, ale většinou špatně. Sláva je navíc notně nevěrná společnice (a v hudbě to platí dvojnásob), takže po dnes obdivovaném zpěvákovi zanedlouho nemusí mňouknout ani chcíplá kočka pod jabloní. A tak je to i s Princem. Celé vaše přijetí dvacet let starého Purpurového deště je totiž závislé nejen na vztahu k němu, ale především k jeho hudbě, protože jen a jen o ní to vlastně celé je... Primitivní příběh o tom, kterak se neúspěšný a sobecký zpěvák Kid vyrovnává se svým životem a neustále řeší problémy s rodiči, skupinou, milostnými avantýrami a zaměstnavatelem, snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Ve skutečnosti je to jen chabá vata mezi záznamy Princových koncertů, dlouhými záběry na Prince ujíždějícího na motorce nebo neustále se opakujícími jízdami kamery uličkou mezi podiem a šatnou, kudy hrdina každou chvíli v různých stavech prochází. Výsledkem je prázdný film bez jakýchkoliv skutečných emocí, v němž herci přehrávají, hrdina snad vůbec nehraje a celé se to snaží hrát na umění, takže většina záběrů je protáhnutá přes spoustu tmavých filtrů. Princovi fanoušci si mohou možná přijít na své, ale tím já jsem nikdy nebyl, nebudu... a ani s tím nehodlám začínat. (20.02.2005)