Don Šajn

[2,5*]     "Done Šajne, co to děláš, že mé dítě nahým kordem po zahradě sháníš?"     Bizarná šaškáreň s nepríjemne vyzerajúcimi bábkami (vrcholne otravný gašpar, sťaby komická figúrka), odohrávajúca sa v nevábnom prostredí (ošarpané divadelné kulisy, rozvaliny). A do toho všetkého ešte protivne strojený hovorený prejav (obzvlášť v prípade spomínaného gašpara, a to mám Františka Filipovského veľmi rád) a prihlúplo pôsobiace textové vložky. Nechápem presne, o čo tu tvorcom išlo (o paródiu?) - nevidím tu takmer nič zaujímavého, či nápaditého a vtipného už vonkoncom nie, zvyčajnú Švankmajerovú genialitu som tu proste hľadal márne. Pripadá mi to skôr ako nepodarený žartík nejakého študentíka (po niekoľkých prehýrených nociach). Hádam len o hudbe Zdeňka Lišku a ešte o technickom spracovaní môžem vyhlásiť, že obstáli. (03.06.2023)

Švankmajerův hold jeho celoživotní lásce - loutkovému divadlu a starým loutkářským tvůrcům, jako byl například Matěj Kopecký. Text vychází z původní stejnojmenné loutkové hry uváděné v 1. polovině 19. století v Čechách. Intonace vynikajícího Františka Filipovského jako vypravěče i hudba, ve které se objevují motivy ze starých kramářských písní se snaží o co nejautentičtější napodobení staré divadelní produkce s mírně parodickou nadsázkou ("teď jsem mrtvej"), kdy snímek zvýrazňuje úlitby divadelníků jejich lidovému publiku a roztomile pokleslý text divadelní hry. Spíš než Švankmajerovou celoživotní láskou surrealismem, je výtvarné pojetí ovlivněné expresionismem (detaily tváří loutek). Působivé nápady (z "probodnuté" hrudi prýští krev, meč odsekne loutce obličejovou část jako symbol smrti) v kombinaci s hudbou a nasvícením vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Celkový dojem: 95 %. (19.08.2008)

Působivé loutkové Švankmajerovo „představení, okořeněné o výborný hlas Františka Filipovského. Autor pojal příběh pěkně podle svého a já se u některých pasáží skutečně hodně bavil. Samozřejmě se našlo i pár slabších momentů, ale jako celek to fungovalo. I já souhlasím, že jde o jeden z těch nejlepších počinů z dílny Jana Švankmajera, tudíž nadprůměrné ohodnocení je zde zcela po právu a na místě… (14.03.2020)

Atmosféra za milion, ovšem ještě větší zásluhu než Jan Švankmajer na tom mají Zdeněk Liška (jen díky němu nepůsobil film ani chvíli utahaně) a František Filipovský. Přiznávám se, že na fór s loutkami jsem naletěl - pořád jsem hledal, odkud, kdo a jak je vodí a říkal jsem si, že jsou překrásně detailně zpracované. Že ale ve skutečnosti byly tak velké, to mě nenapadlo. (25.11.2015)

Nejhodnotnější na celém filmu je zpřístupnění lidových loutkových představení 19. století českému divákovi, který ztratil ponětí o minulosti. Věřím, že přenesení je velmi věrné. Promítá se i do jazykové roviny, kde je vliv českého venkova patrný. Je pozoruhodné sledovat, jak se archetypy, které vznikly ve středověkém dramatu pozoruhodně vyvynuly. Don Šajn je moliérovskou tragikomickou figurkou, převzatou z tradic komedie pevných charakterů (commedia dell arte). Oproti tomu šašek má svůj prvotní vzor v komediích o Thillu Eulenspiegelovi, jehož mravy později v českém prostředí převzal Enšpígl, Kacafírek a Paleček. Z tradice středověkého divadla se zachovalo i nenásilné prolínání humoru a tragiky, kde se z jedné smrti nestřílí. Za to ony tři hvězdy. Nic víc už ve filmu není. Jasně, je to fuška stvořit dvoumetrovou loutku a vodit ji tak, aby to nešlo poznat, ale snahy o filmové zpracování nefilmových témat mě neberou. Pokud nemají nějakou přidanou hodnotu. (19.02.2010)