Don Šajn

Výtečná surrealistická koláž Jana Švankmajera kombinující loutky (především Kašpar je nezapomenutelný), kulisy, animaci a reálné záběry. Hororový jarmareční příběh s komediálním nádechem je variací známého příběhu Dona Giovanniho. Hlavní temný padouch je Don Šajn, ale jeho hubou klapající služebný Kašpar je děs sám. Zkrátka, JEDINEČNÉ (30.04.2004)

+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol ohodnotit a okomentovat všechna dostupná dílka. Touto důstojně převedl na filmový pás klasickou loutkářskou hru, kterou kdysi hrávali kočovníci na trzích a jarmarcích a bavili jejich návštěvníky. Samozřejmě přidal do ní kus své invence, správnou atmosféru dotváří hudba Zdeňka Lišky a v neposlední řadě vypravěčský um Františka Filipovského. Nedokážu si to představit ještě lepší, ale přece jen se jedná o dokonalé ztvárnění pouťové balady a tak budu přísný a dám jen silné 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.02.2020)

Nejhodnotnější na celém filmu je zpřístupnění lidových loutkových představení 19. století českému divákovi, který ztratil ponětí o minulosti. Věřím, že přenesení je velmi věrné. Promítá se i do jazykové roviny, kde je vliv českého venkova patrný. Je pozoruhodné sledovat, jak se archetypy, které vznikly ve středověkém dramatu pozoruhodně vyvynuly. Don Šajn je moliérovskou tragikomickou figurkou, převzatou z tradic komedie pevných charakterů (commedia dell arte). Oproti tomu šašek má svůj prvotní vzor v komediích o Thillu Eulenspiegelovi, jehož mravy později v českém prostředí převzal Enšpígl, Kacafírek a Paleček. Z tradice středověkého divadla se zachovalo i nenásilné prolínání humoru a tragiky, kde se z jedné smrti nestřílí. Za to ony tři hvězdy. Nic víc už ve filmu není. Jasně, je to fuška stvořit dvoumetrovou loutku a vodit ji tak, aby to nešlo poznat, ale snahy o filmové zpracování nefilmových témat mě neberou. Pokud nemají nějakou přidanou hodnotu. (19.02.2010)

Originální loutkový film s marionetami v životní velikosti podle donšajnovských her českých loutkářů ve svébytném podání Jana Švankmajera. Výborná práce se střihem, filmařskou zkratkou i typicky švankmajerovské výtvarné ozdůbky. Za zvukovou složkou stojí pánové Liška a Filipovský, to je také záruka kvality. Ale stejně mi připadá, že tenhle film měl být po vzoru ostatních mistrových filmů té doby kratší. (06.09.2014)

[2,5*]     "Done Šajne, co to děláš, že mé dítě nahým kordem po zahradě sháníš?"     Bizarná šaškáreň s nepríjemne vyzerajúcimi bábkami (vrcholne otravný gašpar, sťaby komická figúrka), odohrávajúca sa v nevábnom prostredí (ošarpané divadelné kulisy, rozvaliny). A do toho všetkého ešte protivne strojený hovorený prejav (obzvlášť v prípade spomínaného gašpara, a to mám Františka Filipovského veľmi rád) a prihlúplo pôsobiace textové vložky. Nechápem presne, o čo tu tvorcom išlo (o paródiu?) - nevidím tu takmer nič zaujímavého, či nápaditého a vtipného už vonkoncom nie, zvyčajnú Švankmajerovú genialitu som tu proste hľadal márne. Pripadá mi to skôr ako nepodarený žartík nejakého študentíka (po niekoľkých prehýrených nociach). Hádam len o hudbe Zdeňka Lišku a ešte o technickom spracovaní môžem vyhlásiť, že obstáli. (03.06.2023)