Don Juan
Don Juan
Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Vizuál jako většinou nápaditý, ale tentokrát je důležité vyzdvihnout scénář, protože taková hromada smrtících hlášek(na minutu filmu) se prostě neslyší každý den. Navíc to Švankmajer hláškuje skrze Filipovského, který si to musel asi strašně užívat(nebo to byl prostě takový profík)protože to zní fakt krutopřísně :D ...Po čertech vtipný biják. ()
Jsem rád, že díky Švankmajerově celoživotní lásce k loutkám jsem mohl něco takového vidět, ale předloha (která nemá s Moliérovou hrou, uvedenou tady u scénáře, mnoho společného) je vtipnější a naopak film toho oproti ní moc navíc nepřináší. Grotesknost, cynismus, ukrutné glosy a propichování lidí bez dlouhých cavyků už tam byly, jen ve větším množství. ()
Působivé loutkové Švankmajerovo „představení, okořeněné o výborný hlas Františka Filipovského. Autor pojal příběh pěkně podle svého a já se u některých pasáží skutečně hodně bavil. Samozřejmě se našlo i pár slabších momentů, ale jako celek to fungovalo. I já souhlasím, že jde o jeden z těch nejlepších počinů z dílny Jana Švankmajera, tudíž nadprůměrné ohodnocení je zde zcela po právu a na místě… ()
Nejhodnotnější na celém filmu je zpřístupnění lidových loutkových představení 19. století českému divákovi, který ztratil ponětí o minulosti. Věřím, že přenesení je velmi věrné. Promítá se i do jazykové roviny, kde je vliv českého venkova patrný. Je pozoruhodné sledovat, jak se archetypy, které vznikly ve středověkém dramatu pozoruhodně vyvynuly. Don Šajn je moliérovskou tragikomickou figurkou, převzatou z tradic komedie pevných charakterů (commedia dell arte). Oproti tomu šašek má svůj prvotní vzor v komediích o Thillu Eulenspiegelovi, jehož mravy později v českém prostředí převzal Enšpígl, Kacafírek a Paleček. Z tradice středověkého divadla se zachovalo i nenásilné prolínání humoru a tragiky, kde se z jedné smrti nestřílí. Za to ony tři hvězdy. Nic víc už ve filmu není. Jasně, je to fuška stvořit dvoumetrovou loutku a vodit ji tak, aby to nešlo poznat, ale snahy o filmové zpracování nefilmových témat mě neberou. Pokud nemají nějakou přidanou hodnotu. ()
Naše loutkové divadlo přináší strašlivý a poučný příbeh o zvrhlém proutníku a mordýři "donu Šajnovi". Uvidíte, jak "don Šajn" napřed svého otce zahubil, pak otce své milenky a nakonec ani bratrovraždy se nezalekl. Příběh ten pak má mravoučná závěr, v němž "don Šajn" treztu neujde. - Tento film obsahuje: poctu lidovému loutkařství, míchání animovaných a hraných postupů, trochu děsu a surreálna (Je to samozřejmě uchylárna) - zkrátka vše, co byste od Švankmajera čekali. ()
Galerie (3)
Photo © Krátký film Praha
Reklama