Don Juan
Don Juan
Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Jsem rád, že díky Švankmajerově celoživotní lásce k loutkám jsem mohl něco takového vidět, ale předloha (která nemá s Moliérovou hrou, uvedenou tady u scénáře, mnoho společného) je vtipnější a naopak film toho oproti ní moc navíc nepřináší. Grotesknost, cynismus, ukrutné glosy a propichování lidí bez dlouhých cavyků už tam byly, jen ve větším množství. ()
Divadlo masek (Švankmajerova původní profese) ve filmu s donjuanovskou tematikou; kombinace marionet a reálného prostředí (podobně jako v celovečerním filmu Lekce Faust); příběh rytířství, lásky, pomsty; citace ze staré anonymní hry loutkařů; legendární namluvení šaška v podání Františka Filipovského; osobité pojetí Švankmajera: to je Don Šajn. Pohádka? Ne, docela drsná vize reality přenesena do světa loutek. Úchylárna? Ne, mistr Švankmajer. ()
[2,5*] "Done Šajne, co to děláš, že mé dítě nahým kordem po zahradě sháníš?" Bizarná šaškáreň s nepríjemne vyzerajúcimi bábkami (vrcholne otravný gašpar, sťaby komická figúrka), odohrávajúca sa v nevábnom prostredí (ošarpané divadelné kulisy, rozvaliny). A do toho všetkého ešte protivne strojený hovorený prejav (obzvlášť v prípade spomínaného gašpara, a to mám Františka Filipovského veľmi rád) a prihlúplo pôsobiace textové vložky. Nechápem presne, o čo tu tvorcom išlo (o paródiu?) - nevidím tu takmer nič zaujímavého, či nápaditého a vtipného už vonkoncom nie, zvyčajnú Švankmajerovú genialitu som tu proste hľadal márne. Pripadá mi to skôr ako nepodarený žartík nejakého študentíka (po niekoľkých prehýrených nociach). Hádam len o hudbe Zdeňka Lišku a ešte o technickom spracovaní môžem vyhlásiť, že obstáli. ()
Svět loutek mě moc nebaví a ačkoliv Švankmajera uznávám, obdivuji jeho umění a některé jeho filmy mě dokázaly nadchnout, tento experiment se zfilmováním loutkového divadla s archaickým pojetím v historických kulisách mě moc neoslovil. Přes relativně krátkou půlhodinovou stopáž mi Don Šajn připadal hodně zdlouhavý, oproti jiným dílům tohoto originálního tvůrce i poněkud méně nápaditý. Pokud to mělo v sobě mít i nějakou hlubší myšlenku, zůstala mi zde velice dobře skryta. Rád bych tohle dílko více docenil, ale je mi líto, tohle šlo po celý čas naprosto mimo mě a nedokážu mu dát vysoké hodnocení jenom kvůli jménům režiséra a hudebního skladatele... ()
Pokud se nepletu, byl to do té doby nejdelší Švankmajerův počin. A ta délka tomu opravdu nesvědčí. Vlastně i poloviční délka by byla na hraně, tahle blbina zkrátka nemá tah. Uznávám, že kombinace dětské pohádky a výtrysků bizarního násilí má něco do sebe, ale nestačí to na půl hodiny udržení mojí pozornosti. ()
Galerie (3)
Photo © Krátký film Praha
Reklama