VOD (1)
Obsahy(2)
Animovaný film výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera, v němž i klasická hudba může mít surrealistickou podobu.
V animovaném film režiséra a výtvarníka Jan Švankmajera účinkuje Jiří Ropek (1922–2005), který byl varhaníkem u sv. Jakuba v Praze.
(Česká televize)
Recenze (54)
To propojení hudby a obrazu je určitě zajímavé, o to šlo v první řadě. Jako nejlepší nápad ale vidím skutečnost, že obraz je černobílý. To se k pojetí hodí dokonale. Bohužel jinak na tomhle filmu není nic moc, co by mě dokázalo zaujmout. Ani ta animace v ničem moc nevyniká a je to jen zajímavý pokus jak propojit pohyb kamery s animovaným. ()
Parádní relax k večeři. Jediné, co bych panu Švankmajerovi vytknul, je poměrně řídký výskyt animovaných pasáží, kdyby si s tím víc pohrál, mohlo to být i na plné hodnocení. Zajímavý postřeh: Iggy - ani bych se nedivil, kdyby si Gatesovi muži pozvali pana Švankmajera jako konsultanta. :-) Schopnost vystihnout atmosféru každého tónu je totiž opravdu výjimečná. ()
Je to právě ta jedna věc, která dnešním filmařům chybí ze všeho nejvíc. Fantasie! Kdo však mocný sugestivní účinek obrazu využít dovede, vytvoří i jakousi novou realitu se svou vlastní osobitou logikou, změť všeříkajících obrazů působících milionkrát intensivněji než prázdná slova a fráze. Takovýchto skvostů by mohlo vznikat daleko víc, nedostatek fantasie žel postihuje i diváky samotné a tak se to nakonec nikomu nevyplácí. Občas prostě ale film není ani tak o příběhu jako o pocitech. Je velká škoda, že potřebujeme všechno neustále podřizovat své úzkoprsé formální logice a tím se okrádáme o podstatu mystiky a emocí samotných. Vždyť o co lepší je taková surrealistická a nikdy neuchopitelná vize zarivši se hluboko do podvědomí divákova, než vysoce srozumitelný, leč prachobyčejný film, na který si po týdnu nevzpomeneme? V mých představách tento film dokonale naplnil úlohu filmu jakožto uměleckého média pro nové tisíciletí, zde kupříkladu vysoce působivé propojení geniální Bachovy hudby a její možné obrazové interpretace. Opravdový skvost ()
Poprvé: domy, zámky, dveře, okna, puchření a prýskání fyzických věcí. I tento film lze vnímat jako švankmajerovsky programativní. Domy mají zdi, omítku, okna, zámky, mříže. Místnosti. Zavřené, zamčené, otevřené, otvírající se. A především: domy existují. Vlastní hodnota každého domu se skrývá za dveřmi, které dosud nebyly otevřeny. Ale dveře jsou od toho, aby se otvíraly. Nebo zavíraly? Co existuje, má ohraničení, je uzavřeno v prostoru, má zámek, klíč.... Co existuje, trvá, přetrvává a zaniká. A hraje k tomu Bachova hudba. Z varhan za zamčenými dveřmi, v domě, po schodech. Nějaká jablka snad ještě zbyla. ()
Bachovo hudba je ve varhaním podání dokonalá, jak jinak, jenže přidružené záběry a animace se bohužel moc nepovedli. Ne že by vypadali úplně blbě, ale když už mají mít přímou spojitost s hudbou, bylo by vhodné, aby bylo obé seřazeno do jednotného tempa, jenže bohužel polovina je zcela mimo, byť by jinak ony záběry mohli být zábavné a náležitě potemnělé. ()
Zajímavosti (1)
- Jan Švankmajer byl jako milovník umění velmi ovlivněn fotografiemi Emily Medkové, která podobné zdi fotila. Na základě těchto fotografií a ulic, které si sám vybíral, poté snímek natočil. (mchnk)
Reklama