Zahrada

Surpolitické podobenství o panstvu a jeho stafáži... Geniálně prostý metaforický fór se "živým" plotem, hříčka tentokráte řekl bych snad i více patafyzická než surrealistická... Leč pozor! I po těch čtyřiceti letech dílko stále působivé, neboť vskutku nadčasové! Jenom ti dnešní zmrdi používají sofistikovanějších metod >přistřihávání< a nejezdí v savjétskych mašínach Volga... - - - P.S. Docela chápu, že za tenhle v páně Švankmajerově tvorbě docela netypický pamflet bolševici pak za normalizace museli Mistra od srdce nenávidět. A stejně tak i docela chápu, proč ani dnes tenhle filmek nepatří k právě frekventovaným opusům v tom našem malo mocném šašském multimediálním prostoru... :-/ - - - - - (Poprvé viděno ještě v dobách Velkého Zahradníka, co sám si připadal jakéš takéš jako kůl v plotě (tam u D. na videu - díky Míťo... ;-), repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako devatenáctý - 22.3.2009) (22.03.2009)

Je rok 1968. Přichází Švankmajer, sahá po absurdní povídce Ivana Krause "Živý plot" a předkládá svůj osobitý, detailní a kousavý komentář k tehdejší (a v letech následujících stále aktuální) situaci. Živý plot tak je sbírkou rozličných lidských individuí různého typu, sociálního původu, věku, pohlaví. Hrdě zapadnout a stát jako kůl v plotě je přece přirozené... a očisťující. Ad absurdum by mistr Švankmajer. On sám prohlásil, že Zahrada je jeho prvním surrealistickým filmem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=YaEqnf3H6I0 část 2 http://www.youtube.com/watch?v=nogcLqsGd78 (04.03.2009)

Pár slov, jeden barák se zahradou, plot z lidí, kompost, jeden pán, jeho žena a jeden host. Nestačí? Ale Švankmajer z toho mála postavil geniální krátký film s velkým emočním a nádrámcovým obsahovým bonusem, který by se nevešel ani do dvouhodinového filmu. Pro mě nejlepší český film všech dob. *** Ve zkratce: Zahrada nemusí být plná stromů a zeleniny. Nejdůležitější je kompost. (26.04.2009)

6* Konečně po různých experimentech je tu první film s typicky surrealisticky Švankmajerovským stylem a plnou metafor. Sdílím názory s většinou ostatních. Prostě v jednoduchosti je síla. Po letech jsem si ho zopakoval a jestli by šlo, tak bych mu dal klidně i šest hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2A /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (30.05.2012)

Šedesátková miniaturní jinotajnost zapadající do linie Případu pro začínajícího kata, Slavnosti a hostů nebo méně proslaveného Dne sedmého, osmé noci. Švankmajer sice protentokrát úplně upouští od animace(!), ale jeho rukopis lze snadno identifikovat podle zálibného prostřihávání na anatomické detaily i podle celkové nervně znepokojivé atmosféry. Pravděpodobná pointa je sice jasná dávno před koncem, ale na malé ploše tenhle druh napětí netřeba, k udržení spádu stačí proud mikroudálostí v absurdním příběhu směřujícím k tušenému konci jako můra ke svíčce. (27.09.2013)