Strach jíst duše

Dvě osamělé, dobrosrdečné duše, které už rozdílnější být ani nemohly, se náhodně potkaly a zamilovaly do sebe. Společnost ale vše neznámé a odlišné bez pardonu zavrhuje, což je relevantní neustále. Emmi a Ali byli rozhodnuti své nečekané štěstí ubránit před celým světem a následně i před sebou samými. Protože bez ohledu na chování našeho okolí, nakonec jsou to jen naše vnitřní pocity, které nás dokáží dohnat ke zkáze. Fassbinder svůj osobní boj s rasismem, intolerancí a předsudky zpracoval velmi dojemným způsobem a jeho plaidoyer na podporu porozumění mezi kulturními, národnostními i jakýmikoli rozdíly zaslouží nejvyšší ocenění. Takže u mě opět za pět. (21.05.2011)

Fassbinderovo melodrama, které je zároveň aktuálním, sociálně kritickým příběhem lásky staré ženy Emmi a mladého arabského gastarbeitera Aliho. Škoda, že je film příliš polopatický, příliš schématický (nejdřív se od ženy, která si vzala „černocha“, všichni odvrátí a nemluví s ní, později se k ní postupně zase ze zištných důvodů vracejí). Název je zkomoleninou přísloví Strach jí (ujídá) duše, které Ali svou špatnou němčinou pronese s infinitivem jíst. (02.08.2007)

Bylo mi velmi sympatické, že Fassbinderova kritika rasismu není nijak křečovitá - drobnými rasovými předsudky koneckonců trpí i hlavní hrdinové. Strach jíst duše je zajímavá, pravdivá studie jednoduchých lidí, žijících ve velmi složitém, závistí a xenofobií prosyceném světě. Co víc dodat? Snad jen, že za zajímavost stojí i herecká kreace páně Fassbinderova - střihl si roli nesympatického dělňase, švagra hlavní hrdinky. Tento film stojí za vidění! (30.09.2005)

Konečne maximálne hodnotenie filmu R.W.Fassbindera, ktorý ponúka variáciu na súžitie Nemky a Maročana v Mníchove. Zoznámia sa náhodou v krčme, keď sedí sama v kúte, vtedy ju vyzve k tancu, a láska uzrie svetlo sveta, i keď je pre mnohých nepredstaviteľne- abnormálna ! Ona má tesne pred dôchodkom, zatiaľ, čo On ešte nemusí pomýšľať, kedy vstúpi do penzie. Priepastný vekový rozdiel nehrá žiadnu rolu, lebo po chvíli sa dostavia nenávistné reakcie ľudí z domu, z okolia, čo vdovu Emmi veľmi deptá, že Ali všetko dobre zvláda, ale dokedy... ? _ Videl som strašne depresívny, zaujímavý snímok, v ktorom nie je veľa smiechu, radosti a pohody. Ba naopak, extrémne ťažká existencia dvoch ľudí, pričom jeden z nich, je odlišnej rasy, ktorých spoločnosť zatracuje, stačí vnímať scénu, keď hrdá mama predstavuje svojim deťom svojho nového manžela, a samotná reakcia synátora Bruna, čo vytvorí jedno nepekné gesto... , nebudem prezrádzať, aké. Cítiť tu stále také „hitlerovské nálady“ , atmosféra je dusná, že by sa dala krájať jedným rezom ! Majstrovsky film, ktorý sa mi zadral hlboko do kože ! (20.10.2018)

V první polovině Fassbinder vypráví typicky německým ,,brechtovským" stylem - přímočaré poselství, žádné odbočky, rovnou k věci a to pěkně drsně. Pak se ke konci začne příběh komplikovat, možná až trochu překombinovávat. Ale i přesto dávám plný počet, protože film mi stylem vyprávění a tím o čem vypráví, sednul. Napomáhají tomu výborné herecké výkony hlavní dvojice, obzvlášť u Brigitte Mira stačí pouhý delší detail zastavený na její smutné tváři a já mám pocit, že mi to utrhne srdce. Nekompromisní snímek o zlu a xenofobii zakořeněných v lidech. (02.09.2012)