Otevřená srdce

V životě pořád někoho opouštíme, ale jen málokdy odpouštíme. Susane Bierová podnikla zevrubnou sondáž do lidských rozpolcených srdcí a své neveselé poznatky nám předkládá formou skličujícího dramatu. Emoce se agresivně nevalí ze všech stran a záleží jenom na vás, otevřete-li pomyslnou přehradu a necháte se strhnout. Množství děje není na dvě hodiny dostačující pouze zdánlivě, to důležité tiše probublává pod povrchem a ještě dlouho po doběhnutí (opět dogmaticky tvůrčích) titulků budete mít nad čím přemýšlet. Oproštění od veškerých formálních kudrlinek odhaluje vnější podstatu až na dřeň. Stačí si představit, jaké myšlenky člověku probíhají hlavou během rozpadu dlouholetého manželství, co musí pociťovat při loučení s milovanými dětmi a pochopit, že v daném okamžiku nejedná sobecky – je potom těžké se „jenom“ nezaujatě dívat. Jestli vám nevadí nenalíčení (a také díky tomu maximálně přirození) herci, poloamatérská kamera a minimum „pěkných“ scén hrajících na city, neváhejte. 80% (13.02.2008)

Tenhle film se mi bolestně zamlouvá už hodně dlouho, předně jsem v něm tenkrát objevila Madse Mikkelsena a byla z toho platonická láska na první pohled a ta náklonnost stále trvá.. Strhující příběh dvou párů, kterým dopravní nehoda od podlahy změní celý život, je pro mě uvěřitelný, neb přesně takovéhle věci se v tom našem reálném světě stávají, nechtěně, neplánovaně, přesto se stávají.. Herecká čtveřice - Mads, Sonja, Nikolaj a Paprika - na mě mocně zapůsobila, vryla se mi do paměti a nesmazatelně se zapsala.. K tomu mě tedy ještě zaujalo, jak má divák možnost vidět variantu A i B, to, co by postava chtěla udělat/přála si udělat a to, co dělá či naopak neudělá ve skutečnosti, no a razítkování závěrečných titulí je okouzlující, pouštěla jsem si to dokola, přiznávám.. (06.07.2020)

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na styl vyprávění, ale pak jsem si film hodně užil. Nestandardní, až dokumentární zpracování dělá ze snímku nevšední zážitek a nepřítomnost hudby nechává naplno vyznít všechny emoce, které vyplouvají neprvoplánově na povrch. K dokonalosti mi ještě něco chybělo, ale i tak se jedná o poctivou filmařinu. (23.01.2012)

Podobne ako v prípade Festen (1998) aj tu Manifest Dogma 95 ukázal, že má niečo do seba. Celé natočenie, forma a herecké výkony sú dovedené takmer k dokonalosti, ťažko hľadať lepší spôsob ako hodiť realitu života na filmové plátno. Príbeh odohrávajúci sa medzi Cecille, Joachimom a Nilesom je ako vystrihnutý zo života, tak reálny, tak živý, tak neskutočne emočne vyhranený. Opäť som raz po filme naplnený pocitmi, ktoré sa ani nedajú opísať. Čo sa týka Madsa Mikkelsena, už ani nemá cenu rozoberať aký neskutočne perfektný herec to je. To čo v tomto filme predviedol, klobúk dole, každý jeden pocit, emóciu dokázal stvárniť tak dokonale, až zamrazilo. Niečo podobné ukázal aj v snímku Po svadbe (2006). Svojim výkonom sa už definitívne zaradil v mojom pomyselnom rebríčku hercov na druhé miesto. Ale pozor, filmy s ním treba pozerať len v originále. Dabing všetko kazí. Jediné čo by som snáď vytkol, sú len také nepodstatné drobnosti po obsahovej stránke, hlavne v závere, mohlo sa ešte pár minút potiahnuť. 89/100 (19.08.2014)

Dáni mi zas dali zabrať. Zvláštne ako súčasne milujem, no zároveň aj neznášam, keď so mnou film dokáže robiť, čo sa mu zachce. Zametať s mojimi pocitmi, zmiasť ma, zneistiť alebo rovno rozbiť na pár kúskov. Keď to bolí aj reálne, nie len vo filme. Snažila som sa pochopiť konanie všetkých postáv, no aj tak som sa neubránila tomu, že som po celý čas k nejakej z nich pociťovala hnev. Najprv to bola Marie, pretože zrazila Joachima a v jednej prekliatej sekunde mu tým zmenila celý život. Nemohla proste práve šoférovať po inej ceste?... prečo sa Joachim tak uzavrel a snažil sa dostať Cecilie čo najďalej od seba? Nemal o ňu aspoň skúsiť bojovať? A potom prišiel rad na Cecilie, keď celá zmetená v novej životnej situácii, na ktorú nebola pripravená a pravdepodobne ešte ani vyzretá, začala hľadať pochopenie u vydatého Nielsena. A nakoniec som zúrila aj na neho, pretože jej nie len podľahol, on sa dokonca zamiloval. Dočerta s tými pocitmi, ktoré nás stále ovládajú. Dočerta s láskou a nešťastnými náhodami, ktoré sa nikdy nepýtajú, kedy je vhodné prísť. Možno nazvať lásku niečím pozitívnym, keď dokáže narobiť toľko zla? Je láska čistá alebo skôr sebecká? (16.01.2016)