Tři ženy

V podstatě se jedná o až překvapivě dobře (soudě alepoň podle zcela zavádějícího popisu filmu zde, i podle mnoha komentářů) maskovaný psychohoror o upírce, která parazituje na bezbranné hostitelce - zdánlivě naivní a nezkušená sladká dívenka se postupně zmocňuje povahových rysů a později i materiálních výhod a vztahů své prostoduché a příliš hodné starší "přítelkyně", včetně takových osobitých atributů, jako je její jméno, práce, oblečení, obytný pokoj, deník a s ním i její osobní minulost a přtomnost, zdravotní pojistka, automobil, milenec, přátelé či pozornost okolí... Po mozkové příhodě a probuzení z komatu se ve skutečnosti nic nemění, jen se některé její záměry a povahové rysy lépe zviditelní... Nejvíce matoucí pro správné pochopení, že Pinky je vlastně temný parazit, je skutečnost, že nelze z ničeho jednoznačně odhadnout, nakolik si svou zákeřnou a odvozenou podstatu uvědomuje i ona sama, a nakolik je vlastně skutečně bezelstná a přesvědčená o své dobré povaze. Moc příjemný, svérázně zneklidňující a neotřelý snímek. *~ (12.09.2017)

Nenápadný a v podstatě většinou nudný film, který je velmi snadné podcenit. Teprve ke konci se z hmoty všedních příběhů, každodenních dramat a vztahů mezi postavami začne vynořovat NĚCO. A to "něco" je neurčité, amorfní, dráždivě tajuplné. Až do snové scény jsem si nebyl jist, zda to není největší Altmanův průser, v závěru jsem ale dost rychle změnil názor a v poslední době jsem se přistihl na tom, že se k tomu filmu stále vracím. Bylo to obyčejné psychologické drama nebo mnohovrstevnatá surrealistická řežba? Na tohle si hned tak neodpovím. (13.01.2013)

Naladěná z Altmanovi Svatby, která se mi líbila, jsem se nechala nalákat na Tři ženy. Zajímavá sonda do života nezajímavých žen. Aneb jak se z naivní vlezdoprdelky stala sobecká mrcha a ze sobecné mrchy vlezdoprdelka. Třetí žena se v příběhu jen mihne. Nepříjemný film o nepříjemných věcech. Pro mě osobně otázka, jestli bych se už neměla konečně naučit vypnout film, když ho považuji za ztrátu času. (19.01.2015)

Určení vlastní identity, postoje, ale i role vůči svému okolí, je někdy až nad lidský výkon. Všudypřítomná, každodenní povrchnost, která je, u některých jedinců, již prakticky nezbytnou součástí života "nekouříš, nepiješ...neděláš nic, co by jsi měla..." a prohnilá dokonalost, jejíž zbytky odporně stékají po našich nejoptimističtějších životních představách, které už nelze znovu uchopit. A aby bylo ještě lépe, tak to nejhorší ze svého okolí se často stává vlastností hledajícího jedince. Šok. To je to, v čem si život libuje. Millie a její svět - Willie a její svět. Přichází Pinky a boří hranice jejich světů. Zrodili se závěrečné Tři ženy. Možná zbytečně zdlouhavý, ale skvěle vyprávěný snímek s grandiózním vyústěním, které jestli viděl Kubrick, tak se jeho volbě hysterky z Overlook hotelu vůbec nedivím. Sissy a její bravurně zvládnuté herecké polohy také rád zdůrazním. Stejně jako velmi zvláštní, ale perfektní hudební doprovod. Film, plně naplňující své žánry, což je u amerických snímků vzácnost. (20.01.2015)

Říká se, že o Vašem vztahu k filmu rozhoduje prvních pět minut. V tom případě bych musel použít hodně slabou nadílku hvězdiček, protože zhruba první půlhodinu mě film spíš nudil a nemohl jsem se nějak dostat do jeho rytmu a nálady. Postupně mě ale ten příběh stále více a více strhával a poslední hodinu jsem si už každou scénu vychutnával bez ohledu na to, že Altman tradičně volí pomalé tempo a šetří nůžky. Altman tady klame názvem, protože Tři ženy se sice v jeho snímku vyskytují, ale (spolu)majitelka penzionu je tam vysloveně do počtu. Drtivá většina prostoru patří Shelley Duvall a Sissy Spacek. Převážná většina kinofilů má Sissy Spacek zafixovanou jako ošklivé káčátko s dobrým srdcem no a Shelley Duvall, to je přece ta ošklivka ze Shining s podivně vyvalenýma rybíma očima. Tady by ale filmoví fanoušci zírali, protože obě holky jsou tu vlastně za femme fatale. Pravda, nikdy ne současně, protože na zvláštní interakci a prolínání jejich charakterů je do značné míry ten snímek založený. Chvíli hraje prim ta a pak zase druhá. Shelley alias Millie je dívka, která se dá nazvat lepidlem. Snaží se za každou cenu upoutat pozornost, získat obdiv a přátele. Sissy alias Pinky zoufale hledá nějaký vzor, někoho, komu by mohla vstoupit do života. Náhoda tomu chce, že na sebe narazí a začne hra, kdo získá postupně navrch. Altman vlastně klame i stylem, resp. žánrem, protože pryč je jeho tradiční obrazová a příběhová koláž. Tohle je čistokrevné psychologické drama se surrealistickým nádechem, které jakoby vypadlo z dílny Polanského. Tu zvláštní náladu a dráždivou ženskou hru jsem si nakonec opravdu užil a Tři ženy ode mě dostanou 75 % celkového dojmu. (16.07.2014)