Náhradní díly

Když národní hrdost určuje počet vítězství na ploché dráze. Nepříjemně upřímný film plný lidí, kteří jsou ve sračkách nebo na sračky. Damjan Kozole byl při odhalování temných stránek své rodné krajiny ještě odvážnější než Jan Hřebejk s Horem pádem, oproti náhradním dílům téměř rozvernou komedií. První třetina filmu se mi líbila hodně. Vtáhla mě atmosféra stoprocentní bezútěšnosti, zajímalo mě, co se bude dít dál, jakým vývojem projdou jednotlivé postavy. Film je bohužel složen ze tří nic neřešících cyklů srovnatelného obsahu a po necelé hodině přestává být zajímavý. Proměna v další chcípáckou podívanou, která nic neřeší, pouze pasivně naříká, je naštěstí pozvolná a ne dokonalá. Přesto – silnější scénář, dramatičtější situace a konkrétnější závěr by byl ku prospěchu věci. 65% (18.11.2007)

Snímek, který mě nedokázal oslovit, jak jsem doufal. Pro mě tudíž velké zklamání, protože to vypadalo opravdu nadějně a to nejen o tématicky. Věřím, že se najde někdo kdo tento snímek požije přesně tak jak jsem v to já doufal. Herecky mi to přišlo chvílemi krom hlavní postavy trochu amatérské a krom konce obyčejné. Právě konec snímku se podařil a hezky všechno korunoval. PS: jako vlastence mě potěšila česká vlajka na konci filmu. Česko! (14.11.2007)

Prevádzači a ich život, chľast ako prostriedok zabudnutia a úľavy, sem tam nejaká macedónka, či černoška pre odreagovanie pudové, veľa cíg z nervozity pri čakaní v závetrí. Utečenci ako kusy mäsa, ktorých pri nedočkavosti možno vyložiť kdekoľvek. Naložiť taktiež kdekoľvek, hlavne nech je to dostatočne výnosné. Pritom všetkom je to spojené do podivuhodne kompaktného celku, ktorý zaujme drsnosťou zobrazovaných scén, cynizmom hlavných postáv vyvolaným neustálym kolobehom prúdu utečencov, pri ktorom nejaká tá mŕtvolka nehrá príliš veľkú úlohu. (15.10.2004)

"Doufám, že za mého života se Slovinsko do Evropy nevleze." Ludvíkovi se jeho přání "vyplní". Příběh dvou převaděčů (Ludvík a Rudi) situovaný do zapadlého slovinského městečka nedaleko chorvatských hranic. Ludvík, bývalý plochodrážní závodník, vidí v Rudim svého nástupce, vychovává si ho k obrazu svému. Každý den, každou noc vyrážejí a "pomáhají" mnoha uprchlíkům k "lepším" životům. Realistické zobrazení každodenní práce patří k největším plusům, film se zaměřuje především na postavy hlavních hrdinů, uprchlíci zastupují spíše účel jejich práce, masa lidí, která s konkrétními jedinci (a konkrétními příběhy a konkrétními problémy) nemá nic společného. Damjan Kozole se problematikou převaděčství zabývá dlouhodobě. Snímek Rezervni deli na tento celosvětový problém přinejmenším upozorňuje a za to mu patří nemalý dík. (14.11.2007)

Tento film je taký drsný, až je dôveryhodný. O prevádzačoch a ich pracovnej rutine, ktorá je poskladaná do mozaiky rôznorodých - a vždy smutných - situácií, ktoré v takýchto prípadoch môžu nastať (verím tomu, že každá z nich sa už niekedy niekde stala) a ak máte kúsok citu v tele, nenechajú vás chladnými. Napriek doslova príšerne realistickému cynizmu je príbeh tak trochu aj o cti a chlapskom priateľstve. Schválne vyvoláva aj zmätené pocity a miestami hľadá kúsok človeka aj v týchto „obchodníkoch so zúfalstvom“, u iných zase ukazuje, že nemajú „kožu na tvári“. Nenadržiava im a nijako ich nešetrí - súcit je vždy na strane imigrantov - realisticky ukazuje ľudské slabosti aj neľudské zneužívanie „obetí“ týchto tvrdých a necitlivých chlapov. To čo bežný človek považuje za hnusný obchod s ľuďmi, pre nich je profesionalitou. V ich svete niet priestoru na hlbšie city. Pri ich „práci“ je to výhoda, v osobnom živote nevýhoda. Aj keby po tom túžili, nič sa im už nedostane pod kožu. Vybrali si tvrdý biznis v tvrdom svete a aj oni sú z tých najtvrdších. Pár krát z hlavných postáv vyperlí taký smutný čierny humor, že sa človek musí aj zasmiať - cez slzy. Náhradné diely môžu byť vnímané aj ako bežný film o brutalite sveta - veď ktorý Európan by bol schopný nakrútiť o prevádzačoch romantickú melodrámu? No ani z tohto hľadiska nie sú IBA zbierkou scén zo života utečencov a ich „pomocníkov“ alebo IBA prehliadkou charakterov ľudí v pozadí tohto drsného obchodu. Čo svet svetom stojí, vždy v ňom žili ľudia zlí aj dobrí. Tí, čo vedia vyťažiť zo zúfalstva druhých a zachovať si pri tom chladnú hlavu. Bez dopytu neexistuje ponuka a naopak. Už len v záujme tých chudákov, ktorí platia celoživotnými úsporami, dôstojnosťou, zdravím a niekedy aj životom za vysnívanú ilúziu slobody, môžeme len dúfať, že medzi skutočnými prevádzačmi sa nájdu ľudia so cťou (prispôsobenou ich „práci“) a štipkou svedomia ako Ludvik. On má aspoň tú zásadu, že utečencov vždy dovezie až na hranice... (31.08.2005)