Luca

Priemerná rozprávka o dvoch chlapcoch, krásne farebná, vtipu je už menej, ale deti sa podľa mňa baviť budú. Je to taká malá oslava detského chlapčenského priateľstva, čo je veľmi pekné a nevinné. Preto som v šoku, keď to nejakí zvrátenci začínajú pripodobňovať k homosexuálnemu kamarátstvu v detskom tele. Devianti sa vo svojich predstavách nezastavia pred ničím, toto môže z úst vypustiť len totálne pokrútený neukojenec. Vrcholom je, že režisér Casarosa kade chodí, musí len vyvracať, že rozprávku nemyslel ako gay story, že mala byť len oslavou priateľstva predtým než vôbec deti začnú myslieť na nejakú náklonnosť a vzťahy. Napriek tomu priteplenci píšu články o tom, že aj keď to tak nemyslel, tak predsa je to trochu "gayish". Šialená doba, kde sa aj do nevinného detského kamarátstva povinne pretláča sexualita. Veď tie animované deti majú tak desať, možno dvanásť rokov, spamätajme sa. (20.06.2021)

Moc příjemný feel-good animák s úžasnou atmosférou retro letní Itálie, vtáhne a nepustí. A na konci budete blažení a šťastní, protože Luca je krásný animák. Jasně, zápletka je banální a vůbec, ale vůbec ničím nepřekvapí. ale to podání je prostě úžasné. Nescházejí tu povedené vtipy, sympatické postavy (a stvoření) a dostanete od toho přesně to, co čekáte. Nic víc a ani nic míň. A podle mě je to dobře. Jeden z mých nejoblíbenějších animáků, který si užijí ÚPLNĚ všichni od 0 do 100. Je to dobrodružné, zábavné, kouzelné a koneckonců i dojemné (vzpomínka na šťastné dětství). Takže to má všechny ingedience, které od Pixaru očekáváme a opět báječně namíchané. Ovšem rozhodně to není nejlepší Pixar, rozhodně to není ani nejlepší animák, ale je to totálně funkční a nádherná sázka na jistotu, které do těch pěti hvězd ale zas až tak moc nechybí. 80%. (29.12.2021)

Předvídatelné, ploché. Hlavně si ale nejsem jistý, jeslti je posilování kulturních / regionálních / národních sterotypů opravdu projevem jejich milé oslavy a tím správným nástrojem pro šíření evangelia tolerance - vždyť to je snad přímo protimluvné. A spíš to působí jako dost povrchní / cynická apropriace, přívlastňování, vybraných motivů, bez nějaké promyšlenější souvislosti. Luca neni Coco. Jako dobrodrůžo pro děti dobrý, ale to by Pixar nesměl pomrkávat na dospělé. (29.11.2021)

zatímco Duše nabídla komplexní film o poměrně vážných tématech,která mohla dětem lehce motat hlavu,Luca je její úplný opak.Luca je primárně dětský film bez hlubších ambicí,který se zaměřuje na klasická témata přátelství,hledání svého místa v životě,první lásky,první (lehce nešikovný) vzdor rodičům atd.Což jsou všechno témata,která se zpracovávala tolikrát a tolikrát ještě budou,že by to mohlo svádět ke klišovité a repetetivní podívané.Ovšem tohle je Pixar a i když Luca není ani zdaleka jeho nejsilnější kousek,dokázal všechny tyhle malá a velká klišé zabalit do zábavné a hravé podívané se skvělou letní atmosférou,která vyvolává vzpomínky na ty nejlepší kousky,které v tomhle "žánru" vznikly.Na konci mi bylo skoro líto,že u dnešních dětí už se tahle hravá zvídavost,touha po objevování a schopnost se nadchnout pro něco pomalu vytrácí a je na nás - rodičích - se pokusit to ukočírovat...75% (23.06.2021)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)