Il profumo della signora in nero

Profesionálně zpracované a atmosférické, to ano. Ta špetka inspirace Rosemary a shodná typovost hlavní hrdinky, ale bohužel neustále nabízí srovnání s Polanskiho klenotem, což není pro Parfém přeci jen vyrovnané klání. Závěrečná pointa, byť působivá, velice chabá a smysl počínání hlavních postav stavící na hlavu, můj výsledný dojem z filmu jen pokazila. Jako poměrně raný příspěvek k euro atmosférickým thrillerům (dejme tomu i giallu) však přesto zajímavé. (14.02.2013)

Thriller o mladé ženě, která trpí traumaty z dětství, prošpikovaný narážkami na voodoo, okultismus… Tempo vyprávění je rozvleklé, což se dá pochopit snahou tvůrců stavět především na tajemné atmosféře, ale na mne ta snaha působila spíš nepřesvědčivě. Příběh není v podstatě ničím výjimečný, snaha na konci šokovat diváka je úplně zbytečná. (16.12.2009)

Takýto film mohol vzniknúť len v prvej polovici 70.rokov... V žiadnom prípade dnes žiadny tvorca takéto niečo už nemôže, a ani nedokáže nakrútiť. Berie si to najlepšie zo žánrov, ktoré vtedy dominovali hororovej scéne.. Osobnú traumu hlavnej hrdinky z gialla, ťažkú snovú a paranoickú atmosféru z vizuálne nádherných hororov ako Dont Look Now, či satanského Rosemary Baby. Pochádza z obdobia, kedy sa horor odprostil od gotických rekvizít ako strašidelné zámky a krypty, a začal sa zameriavať skôr na osobné, vnútorné peklá (paranoija, trauma) hlavných hrdinov. Pritom si ale ešte ponechával rekvizity a atmosféru spomínaných starších gotických hororov. Zlaté obdobie pre takéto filmy! Žiadne odľahčenie pre masy, žiadne zľutovanie pre bežného diváka. Iba čistá depresia a šialenstvo ktoré sa stupnuje až k najdesivejšiemu záveru, aký si viete predstaviť.... Film je postupom času čoraz ťaživejší, rovnako ako psychický stav hlavnej hrdinky, ktorá prepadá šialenstvu rovnako ako celý film, a končí v šokujúcom záveru filmu, ktorý ako keby bol z ného žánru. Osobne si vôbec nemyslím, že režisér zbytočne morbídnou brutalitou prepískol koniec, práve naopak, zakončil brilantne a logicky. Plný počet udeľujem bez mihnutia oka. Jeden z najlepších filmov tejto dekády. (01.08.2010)

The Perfume of the Lady in Black zdařile nakládá s okultní tématikou, jejíž boom odstartoval Polanski v démonické adaptaci Iry Levina Rosemary’s Baby. Francesco Barilli si naštěstí vypůjčuje jenom styčné body a pracuje s neotřelým, lehce snovým, dějem, kde největší prostor dostává nebývale půvabná Mimsy Farmer jako chemička. Pozvolným rozpřádáním klikatých mezidějů vycházejí najevo hrdinčiny traumata z dětsví, s nimiž se, pod tíhou kaleidoskopických vidin a snů, propadá do širých končin šílenství. Zdánliví přátelé neočekávaně strhávají své masky, nevyžádané dárky se začínají kupit, fantazie prostupuje realitou. Stejně jako u Polanskiho originálu i zde atmosféra krok po kroku houstne, aniž by využívala krvavých efektů. Na ty je třeba si počkat až do samotného konce, jehož touha šokovat zbytečně koliduje s prve hezky propilovaným příběhem. (07.11.2005)

Mysteriozní psychodrama, kde se divák může rozhodovat - Silvia trpí traumaty z dětství a následnými halucinacemi, a nebo se bude děj odvíjet podobnou cestou jako u snímku Rosemary má děťátko. Farmerová ztvárnila přesvědčivě ženu, která se postupně psychicky hroutí a propadá se do jiného světa. Drama dostává nádech tajemna v momentě, když se v misce pro kočky objeví uprostřed žrádla ženský prst. Precizní výtvarná kamera a skvělá hudba. Ale chápu, že pro současného uspěchaného diváka může být film poněkud nudnější, mně však utekl jako voda... (19.07.2016)