Slovo

Moc se mi do tohoto snimku nechtelo, cekal jsem artovou onanii v nesrozumitelne nabozenske mluve. Avsak obavy byly zbytecne, vytecne rodinne drama. Vyborna kamera, zajimave postavy, ktere jsou dobre zahrane a v neposledni rade genialni Johannes, co zije v predstave, ze je Jezis. Nezapomenutelny pocin, bezchybny film. (05.10.2018)

Nečekal jsem, že mě ten film bude bavit, ale jeho pomalé tempo mě najednou strhlo, což mě nesmírně překvapilo. A to i proto, že tohle je film o víře v boha. Primárně je to křesťanský film, ale smysl je možné vztáhnout na jakoukoli víru. A ten konec... Se zatajeným dechem jsem čekal, jak to dopadne, a to i přesto, že jsem to věděl. (27.12.2014)

„Běda vám, pokrytci, tobě i tobě a tobě. Běda vám za falešnou víru! Běda tomu, kdo ve mě nevěří, kdo nevěří v příchod Krista, který vám byl seslán Stvořitelem nebe a země. Vpravdě běda vám, soudný den se blíží. Bůh mě vyzval k proroctví před Jeho tváří. Běda tomu, kdo nevěří! Protože jen ti, kdo věří, budou vpuštěni do království nebeského. Amen.“ No, amen. Aneb není nad to, když váš příbuzný začne studovat teologii a jebne mu u toho. Pak nemusí děsit jen malé děti, ale může svými pomatenými kecy nahnat strach i vám…Věděl jsem, že budu všechno, jen ne cílovka. Přesto jsem se snažil přistupovat ke snímku jako ke spirituálnímu filmu s co nejmenšími předsudky. Ale i přes mou snahu to prostě nešlo. Slovo je přehlídkou konzervatismu, sektářství, zpátečnictví a zaslepené víry. Zároveň je divákovi u jeho sledování poměrně nepříjemně, svou roli v tom jistě sehrává i zvuk v podobě neustálého nevlídného větru na pozadí. A závěr? Mohl by být dojemný…kdyby nebyl tak zrůdně demagogický. Takže stejně jako u Gertrudy dávám pouze 2*. (16.02.2024)

Slovo. Slová. Plynú pomaly, ako sa pomaly pohybujú aj postavy. Zvláštny príbeh, mysteriózne pomalý, uvážlivý, inokedy emotívny a temperamentný v narábaní s láskou a s vierou v Boha. To je hlavná idea tohto nevšedného príbehu. Viera v Boha, narábanie s ňou, pochyby, zmier, odpustenie... Dreyer je silný v nastavení scény, pohybu hercov a kamery a dokáže vytvoriť veľmi sugestívny pocit. Má skúsenosti s nemou érou a snímok pripomína filmárske postupy tej doby. Samozrejme, oživujú ho práve dialógy, a tie slová sú niekedy nekompromisné. Ubližujú, zraňujú, ale v mnohých prípadoch dávajú nádej. (28.04.2013)

Slovo je vzkříšením nenadále (a z jiného úhlu pohledu také nadále) destruovaného života vnitřního i vnějšího. Slovo je adaptací divadelní hry dánského dramatika a pastora Kaj Munka Na počátku bylo slovo z roku 1932, byť s obměnami, a tím však také bez dovysvětlení počátečního stavu věcí. Slovo od svého počátku stvoření mělo magicko-náboženskou moc, tedy bylo tvůrčím principem, z něhož všechny věci vyvstávaly ve svých stvořených jsoucnech, bylo rituálním obřadem k posvěcení života, dosud ještě mýtického. Nebýt slova, nebyl by ani svět, zůstal by neosmyslený, nepojmenovatelný, nevyslovitelný a nereflektovaný. Dětství, to je výsostný věk zázraků a kouzel. Ne nadarmo si Luther přál věřící s vírou ještě dětskou. V příběhu je víra luteránská, jedna liberálnější - grundtvigianismus -, druhá konzervativnější - ortodoxní pietismus -, třetí bytostná, niterně prožívaná. Hrdiny příběhu jsou členově rodiny Borgenových: starý, sérií ran osudu zaskočený farmář Morten (Henrik Malberg), jeho nejstarší syn bez víry pro víru a do své ženy stále zamilovaný Mikkel (Emil Hass Christensen), druhý syn s bytostnou vírou i přesvědčením Johannes (Preben Lerdorff Rye), nejmladší syn v touze mládí po naplnění lásky Anders (Cay Kristiansen), Mikkelova o mnohé starající se manželka Inger (Birgitte Federspiel), její malá a důvěřivá dcerka Maren (Ann Elisabeth Groth). Z dalších rolí: hrdější pietista a krejčí Peter Petersen (Ejner Federspiel), jeho tichá, poslušná dcerka Anne (Gerda Nielsen), náročný porod řešící lékař (Henry Skjær) či zaskočený nový farář (Ove Rud). Slovo aneb nenadálé rány života, a k tomu pochybnosti, těžkomyslnost, etický podtext, transcendence a existence bytí pro bytí. Esteticky vyměřené obrazy. (10.04.2024)