Pouhá formalita

Už jsem byl připraven přiklepnout Tornatoremu pětihvězdu a bouchnout šáňo na oslavu téhle strhující konverzační detektivky s téměř až hororovou atmosférou. Rozhovor dvou mužů, spisovatele a policejního komisaře, se stává minutu od minuty divnějším a divnějším, něco nevyřčeného celou dobu visí ve vzduchu. A pak přijde pointa, kterou jsem teda opravdu nečekal, ale kdyby ji použil méně schopný režisér v méně schopně natočeném filmu, všichni by na ni nadávali jako na neférovou vyjebávku s divákem. Bez spoilerů se to těžko vysvětlí, ale ta pointa je prostě z druhu point samospásných, u nichž je vlastně úplně jedno, co se v příběhu děje předtím. A v tomto případě to opravdu platí, neboť nijak jasně a přesně neobhajuje a nevysvětluje všechny ty divné věci, které mi předtím hodinu a půl motaly hlavu. Zkrátka výborný filmový zážitek s mírně hořkou pachutí v závěru. (17.12.2013)

Roman Polanski a Gérard Gepardieu. Slavný režisér a možná ještě slavnější herec, to jsou hlavní protagonisté našeho příběhu, ostatní, ti jsou jen křoví. I když se ten prvně jmenovaný hodně snaží, přece jen, herectví není jeho parketa a Gerárd, ten mu hlavně ve druhé polovině ukazuje, jak báječný je to herec. Strhující psychologický duel dvou můžů, v promáčené policejní služebně, natočený skoro v jedné místnosti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl po konci chytřejší, než před začátkem, takže zhlédnu ještě možná někdy znovu. (23.01.2015)

Jeden vyslýchá druhého - kromě několika flashbacků a ještě pár scén jsme po celý film zavřeni ve vyšetřovací místnosti na odlehlé zchátralé policejní stanici. Přesto se ani na chvíli nenudíme. Důraz je na mluvené slovo, ale to co dělá ten film zajímavým a strhujícím (přes tu jednotu místa) je zvláštní atmosféra, která jak se dozvíme, tu není samoúčelná. Tornatore film i napsal a stříhal (zvláště ve vzpomínkách jde o dost šílený střih), velice zajímavou hudbu složil Ennio Morricone - na konci tu písničku zpívá sám Gérard. (25.07.2003)

Na malom priestore veľké divadlo. Strhujúca psychologická dáma, natočená a vyskladaná do celku nápaditým spôsobom. Ale zo všetkého najlepšie sú dialógy, taká slovná prestrelka medzi dvoma velikánmi, kde raz ťahal pílku jeden potom zase druhý. A to všetko bolo zabalené do príjemne upršanej a zmáčanej atmosféry v prostredí neútulnej policajnej stanice. Čo sa týka konca, tak som si nie istý, či som to pochopil - trošku zamotané rozmotanie pointy, ale aj keby nie, tak si myslím, že svet nespadne. Film má väčšie prednosti ako len nejaké jednoduché vysvetlenie na záver. 85/100 (11.08.2016)

Nie som fanúšikom dialógových filmov, hovorené slovo odkláňa príbehovú líniu, na ktorej mi vo filmoch záleží. Táto detektívka má však veľa plusov. Samozrejmosťou sú dve vysoko kvalitné osobnosti, ktorí sa museli vysporiadať s komplikovaným scenárom. Depardieu to svojou prirodzenosťou ťahá, Polanski ma pred kamerou príjemne prekvapil. Vrcholom je samotná mysteriózna pointa, ktorá je ťažko odhaliteľná a hovoriť o nej pred pozretím filmu by sa nemalo. No vďaka nej dvíham hodnotenie. KTO TEDA FILM NEVIDEL, NECH ĎALEJ NEČÍTA! Stačí si v prvom rade uvedomiť, že týmto filmom sa inšpiroval i môj najobľúbenejší snímok, v ktorom sa objavil Bruce Willis. Ostalo sa už len zamyslieť, kde sa to ten Gerard vlastne nachádzal. Musel som si koniec filmu pozrieť pár krát, aby som prišiel na nasledovné - Keďže prichádza na miesto, kde má vlastne dôjsť k zhodnoteniu svojho života a oľutovať zlé skutky, môže ísť len o očistec. K tomu nás navádza aj pôvodný názov filmu: Une pure formalité, ktorý sa doslova dá preložiť nielen ako čistá formalita, ale aj ako čistý predpis, predpis očistenia... Hoci sa niektoré scény zdajú byť nevysvetlené, ak berieme do úvahy fakt, že ide naozaj o očistec, potom máme vysvetlenú situáciu, prečo je tam napríklad na konci ďalší týpek v deke a Gerard sa pýta: „On o tom ešte nevie?“. Celý čas sme teda sledovali dielo o vykúpení sa zo svojich hriechov. A to dielo veľmi vydarené a asi nie iba na jedno pozretie. (19.06.2017)