Kapesné

Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. (08.07.2006)

Možná, že kdyby se Truffautovy filmy pouště mladým rodičům, změnilo by to přístup k výchově a přestalo by se nadávat na děti jako ty grázly, ale ukázalo by se na pravou příčinu nedostatků ve výchově mládeže. Jinak standardní neubrečenost a vtipnost při zachování závažnosti, která je mistrovi vlastní. Ten, kdo bude mektat nějaký sračky o nereálnosti po scéně s dítětem a oknem, vůbec nechápe režisérův záměr a styl filmu. Jinak epizodka s holčičkou, kabelkou a večeří je kouzelná a poslední část o polibku na dětském táboře ultra nostalgická. Kapesné je lepší než Jihlavanka, pokud jde o poctivost a upřímnost a o to jde u podobných témat především. (20.02.2015)

Kapesné je neuvěřitelně milý a pohodový film. Francois Truffaut jen tak pozoruje děti jak si hrají, učí se nebo jsou jen samy doma. Svou práci zvládá natolik dobře, že si může dovolit vypustit nějakou souvislou dějovou linku, která by nás prováděla celým filmem, a přesto film ani na okamžik neztrácí tempo. Od rozzářených dětských tváří kamera přejíždí přes fasády domů, maminky svým dětem kupují na večeři bagety, ve škole se zrovna probírá Moliérův Lakomec, a Truffaut nikoho nenechává na pochybách, kde že se to jeho film vlastně odehrává. Ale nebyl by to on, aby se spokojil pouze s jednou stranou mince. Děti mají také problémy. Někdy jen ty zcela přirozené, ale někdy je to mnohem vážnější. Normálně by mě ta moralistická pasáž ohledně toho klučiny (novodobého francouzského Olivera Twista) přišla dost samoúčelná, ale když on to Truffaut přes pana učitele vyslovil tak působivě a osobitě, že i to skvěle zapadlo do celkového kontextu. (03.12.2008)

Filmy s detskými predstaviteľmi veľmi nemusím. Poväčšinou dokážu svojim chovaním otráviť celý film. Tu sa to našťastie obišlo bez otravných detských elementov, no nenašiel sa ani nikto, kto by si dokázal získať moje sympatie. Prvý hlavný problém filmu je, že nemá žiadny dej. Truffaut sleduje deti v škole, deti mimo školy, občas sa tam pripletú aj nejakí dospelí... No nič z toho nie je zaujímavé. To ja som teda mal oveľa zaujímavejšie a zábavnejšie detstvo ako tento ansámbl. Druhý problém filmu je, že keď už sa Truffaut rozhodol pre polodokumentaristický štýl o deťoch, tak by mali pôsobiť prirodzenejšie. Z niektorých z nich doslova kričalo, ako boli strémovaní a mali problém s replikami a stále pokukávali vedľa kamery, či je pán režisér spokojný (hlavne dievčatko Sylvie je toho najjasnejším príkladom). To sa dá deťom bez filmárskych skúseností odpustiť, no pán režisér to mal asi poňať trochu inak. Film, ktorý mal pôsobiť realisticky a prirodzene, je tak umelý, že mu neveríte takmer nič. Z akého sveta sú tie deti, že sa jeden druhému neposmievajú, nebijú sa, neexistuje žiadne šikanovanie... Asi z nejakého dokonalého, mimo tejto planéty. Občas síce vystroja menšiu lumpárnu, ale každé decko behom týždňa toho vystrojí viac ako všetky deti tu behom niekoľkých týždňov resp. mesiacov dohromady. Vlastne najvystížnejším momentom celého filmu je scéna s padajúcim dieťaťom, presne taký dojem mám z celého filmu, ako pôsobila táto scéna - trápne a úplne mimo realitu. Zlatá Obecní škola... Pre mňa najhorší Truffautov film, nudnejší ako Jules a Jim. Pritom tu zvolil podobný prístup ako v skvelej La nuite americaine, no tam to bolo zaujímavé od začiatku do konca, tu nebola zaujímavá ani minúta. Radšej mal točiť filmy z filmárskeho zákulisia ako o deťoch. (06.01.2019)

Ta nedějovost mi sice vadila (ačkoli teda na začátku něco začne a na konci to nějak skončí, ale nedá se o tom ani říct, že by to šlo odněkud někam...) a nějaké pevnější vedení jsem v tom taky postrádal, ale i přes to mě to dokázalo bavit a všemožně nápaditými scénami bavit - hlavně u těch, které by se jednoduše mohly zvrtnout v těžce depresivní drama, tam bych vtipnou a pozitivní pointu nečekal ani náhodou. Navíc je to celé dost milé a děti se tu chovají skutečně jako děti, ani ne přehnaně šíleně, ani ne přehnaně chytře, prostě fakt jako děti. A na tomhle realistickém vykreslení příběhu z života dětí a jejich rodičů to stojí především a také díky tomu Kapesné velmi dobře funguje. Řeč učitele v závěru při předání vysvědčení a vypuštění dětí do letních prázdnin to navíc krásně shrne a uzavře. Jen teda ta část o volebním právu mi přišla úplně mimo, ale záleží, jak moc ji Truffaut myslel vážně a jak moc jen jako nevinné zamyšlení. Spokojenost z mé strany tu ale určitě je a Truffaut mě opět nezklamal. Vůbec mě těší, že se za svoji kariéru pokoušel o tolik různých typů filmu a nejen, že do nich vždycky dal svůj osobitý styl, ale hlavně se mu tyhle "experimenty" skoro vždy vydařily nadprůměrně. I takhle se pozná skutečně dobrý a talentovaný režisér :-) 4* (06.08.2022)