Se sei vivo spara

Podivné, nesouvislé, antiwesternové (prolíná se tu více žánrů, krom dvou uvedených, ještě třeba komedie aj), náboženské, homosexuální (černí kaubojové), občas směšné (tucty kulek, které nezasáhnou jasný cíl, spolu s tím, že tu pistolníka nevidíte skoro vůbec nabíjet) a jinak i dost nudné. Na svou dobu film šokuje velmi dobrým explicitním násilím (operace a vyjmutí zlaté kulky, skalp indiána atd). Milian jako obvykle dobrý a film je určen především jeh fanouškům a fandům raných špaghetty. Vizuální stránka a stylistické tóny jsou výborné, stejně tak jako místy až surrealistická atmosféra, která panuje ve městě a luxusní melodie. Pro někoho tedy možný zajímavý atypický a silně nekonvenční Eurowestern, já však jeho kvalitu posoudit nedokážu a dost, jak už jsem psal, jsem se nudil a občas nevěděl co se na obrazovce vůbec děje. Připadalo mi to vše nějak moc složitý. To se radši podívám na klasický akční špageťák s jasným poselstvím a s jasnými hrdiny a antihrdiny, ale režisér Giulio Questi, stojí i tak za širší prozkoumání. (28.01.2011)

Hodně netypický zástupce spaghetti westernu, jednak díky poměrně brutálním scénám a především pak díky opravdu zvláštnímu schématu děje, který tento film posouvá z brakového žánru blíže k evropskému artovému filmu. Klasická zápletka krevní msty, typická pro tento žánr, je nečekaně vyřešena během první půlhodiny a následuje studie špatných lidských vlastností, z nichž vyčnívá hrabivost nebo násilí na ženě. Hlavní postava, ztvárněná skvělým Tomasem Milianem, tím vším vcelku nezúčastněně prochází, aby na konci potrestala několik málo bídáků a zmizela v dáli. I přes svou výlučnost a kultovní postavení především ve Spojených státech si mě tento film nezískal, tak jak jsem předpokládal. Zřejmě za to může téměř dvouhodinová délka, s kterou moc neladí pomalý a nepříliš akční děj. Bohužel na tom nic nezměnila ani výborná kamera a na svou dobu silně netradiční střih. V anglické verzi je tento film známý jako Django Kill... If You Live, Shoot!. Ve skutečnosti nemá tento film s djangovskou sérií nic společného, název byl přídělen kvůli velkému úspěchu původního Corbucciho filmu s Francem Nerem. (11.01.2008)

Za tu úchvatnou atmosféru, co mě vtáhla do děje, že jsem se cítil v kůži hlavního hrdiny musím dát plné hodnocení. Po prvním shlédnutí se mi vlastně ani moc nelíbil, protože jsem ho pozorně nesledoval. Druhá projekce mě ale doslova nadchla. Nejbizarnější western jaký si dovedete představit. Zlo v té nejryzejší a nejodpornější podobě. Pozoruhodná kamera, která se vymyká zaběhnutým kolejím žánru a zcela nevídaná halucinogení atmosféra, která člověka absolutně pohltí. Je to film o nápravě jedné ztracené duše a to je na něm krásné. Unikátní kousek. Tomas Milian je skvělý. (28.09.2011)

Dlouho jsem kolem údajného spojení hororu a špaget jen tak kroužil. A měl jsem u toho zůstat. Western z Absurdistánu s dvěma gore okamžiky a bizarním dějem, kde všichni jednají jako pacienti Psychiatrické nemocnice v Bohnicích s širokou škálou všemožných diagnóz. Téměř vše, co se ve filmu odehrává, spěje do jakéhosi podivného "nikam" a "překvapivě" tam i skončí. Ok, zřejmě umělecký záměr páně režiséra a výsměch principům nejen žánrového způsobu vyprávění, respektuji. Pro mne ale zároveň také dvě hodiny utrpení a sžíravé nudy při jeho onanistické filmové zrůdností. Odpad, Milian nemilian. (23.11.2016)

Toto je špagety klasika, ktorá sa vyskytuje vo všetkých rebríčkoch s výberom najlepšieho z tohto žánru... ale príliš tomu nerozumiem. Rozhodne je to iné ako tradičné italo westerny, ale nie je to príliš dobre natočené a mal som dojem, že scenár písali zo dňa na deň počas natáčania, a odvíjalo sa to aj podľa toho, koľko večer vypili. (25.03.2018)