Historie hříchu

Na svou dobu nesmírně odvážný film o dívce, která kvůli nešťastné lásce upadá stále do hloubějšího morálního bahna. Její milý, se kterým ztratila panenství, před ní neustále někam utíká, stále se míjejí, ač po něm pátrá po celé Evropě. A setkají se, ano, až na samém konci filmu, který není vůbec veselý. (23.05.2020)

Historie hříchu aneb jak se stát děvkou až za hrob a při tom nepřestat milovat. Zpočátku banální příběh evokující červenou knihovnu či rozličné pokleslosti v duchu Angeliky se postupně rozkošatí. Intriky, honba za penězi, lhaní, vášeň, nenávist, zrada, pokání, smrt. Borowczyk vypráví krásnými filmovými obrazy nadčasový dekadentní příběh (je přitom méně šokující než Zulawski, ale o něco odvážnější než Wajda, ke kterému má blíže). Osudy a jednání postav jsou tak podobné dnešní společnosti. Je láska sobecká? A není sobecké být boháčem uprostřed moře bídy? A církev? Ba, řídit se jejími přikázáními, tak lidstvo vyhyne, páč žena je nástroj ďábla a, jak říká jedna z napravených hříšnic, rodina je špína. Všudypřítomný chtíč je často i v náznacích a symbolech (hlazení rukojeti v podobě nahé ženy) a zdá se, že čistá láska nemá ve světě své místo. Jako většina polských režisérů ani Borowczyk nahotou nešetří. Není však prvoplánově vulgární. Vulgárnější je Eva oblečená jako děvka - vyzývavá koketa. Snímek, který nezestárnul. (19.08.2014)

Kamarád A.A. mi řekl, že půjdeme do kina, na film od 18. Šli jsme tři. Jeden z nás to vzdal, měl strach, že ho dovnitř nevpustí, poté, co viděl, že jeden maličký chlapec byl požádán, aby ukázal občanský průkaz a už nesměl film vidět....Možná mu schází jeho shlédnutí skrz poučnost filmu dodnes....Pamatuji se, že to byl pro mě jeden z filmů, který mi přinesl kus pravdy o životě. Měl by být vysílán nejlépe na všech školách ZŠ v CR. (15.06.2015)

Tragická vášeň je hlavní dějovou linkou tohoto lehce erotického snímku. Těžká doba dává pořádně zabrat hrdince příběhu Evě Pobratynské. Chráněná dcera chudého a rozpadajícího se šlechtického rodu, se pohybuje od nedovolené vášně s ženatým mužem až k prostituci a dokonce i k několikanásobné vraždě. Citlivé a kontroverzní téma nenechává nikoho chladným. Dokáže láska a věrnost ospravedlnit i ten nejhorší zločin? Za pozornost stojí zajímavá výtvarná stylizace polského režiséra Waleriana Borowczyka a přesvědčivý herecký výkon Graźyny Dlugolecké v roli Evy Pobratynské. (19.04.2015)

Před čtyřiceti lety, když jsem film viděl v normální distribuci poprvé, bych neváhal s pěti hvězdami; ale to byla doba, kdy by člověk dal pět hvězd za každý kousek spatřeného prsu či zadku (ostatně scéna, kdy se Ewa aranžuje do polohy podle obrázku, je nabitá vzrušující erotikou dodnes). Teď mi tento filmový příběh přijde příliš stylizovaný, jeho řetezec příliš kauzální, jednotlivé kroky hrozně úporné. Nejlépe by se to dalo nejspíš popsat "po staroindicku". Ewa svým absolutním lpěním na první lásce rozpoutala tak silnou karmickou bouři, že všechny blesky dopadly na její hlavu. Ostatně něco podobného jsem sám zařil, i když příběh byl/je docela jiný. Pozn.: Samozřejmě, vedle posledlosti láskou tu je i posedlost nenávistí. Láska ani nenávist nejsou hříchem. Tím je zabití novorozence, při nemž se srdce musí zatvrdit tak, že do smrt nezměkne (Bob Dylan by řekl: "You know her heart is hard as leather" - parafráze z písně Señor). Pokud se ale vrátíme ke staroindickému výkladu, potom její poslední chvilka určila i kvalitu její reinkarnace; určitě kvalitnější, než v tomto životě. (03.10.2017)